Nedokázal to František Šťastný, motocyklová legenda a pořád nejúspěšnější český jezdec v historii.
Jediný krok chyběl i Bohumilu Stašovi, ale Fin Saarinen byl v roce 1971 rychlejší. A v novodobé éře, kdy se Velká cena z nebezpečných silnic přesunula na moderní okruh, se nedočkal ani Lukáš Pešek.
Ne, vyhrát doma závod světového šampionátu zůstává pro Čechy nedosažitelnou metou.
„Jak se říká – všechno je jednou poprvé. Minulý závod v Německu i třeba před rokem tady jsem dokázal, že můžu s nejlepšími jet. Tak proč bych nemohl vyhrát?“ tvrdí Jakub Kornfeil.
Už druhý rok po sobě otevřeně mluví o triumfu na brněnské Grand Prix i o tom, jak touží nad hlavu pozvednout tříapůlkilový skleněný pohár ve tvaru Masarykova okruhu s číslem 1. Loni tu vyhrál kvalifikaci, ještě v nájezdu do posledního kola vedl, nakonec skončil třetí.
Teď chce ukázat, jak moc je pro něj Masarykův okruh magickým místem, na kterém se umí dokonale proměnit. Podesáté tu pojede Grand Prix a klidně mohl mít v minulosti za sebou bídnou sezonu, leč v lesích u Brna vždy ožil. Ani teď to není z jeho strany slastný ročník, je ve třídě Moto3 až devátý, jedinkrát dojel na stupních vítězů a sám čekal víc. „Ale Brno mi dává super sílu. Vím, že lidi na tribunách jsou tady kvůli nám, že fandí Čechům. To mám v hlavě.“
A zatímco jiní Češi berou domácí klání jako nutné zlo a dávají přednost „utajení“ na zahraničních závodech, Kornfeil se v tomto mumraji naopak vyžívá. Jestli je skutečně v silách 26letého jezdce, který je ve své třídě nejzkušenějším ze všech, vyhrát, naznačí dnešek.
Včerejší tréninky dopadly bídně, Kornfeilovi patří až 18. čas a rychlejší byl i týmový kolega Filip Salač. Přesto věří, že ho dnešní odpolední kvalifikace vynese mezi nejlepší.
  |
„Když vám někdo sekne nohy, je nutné se zase postavit. Já jsem optimistický, pozitivní člověk. Tak by se měl sportovec chovat, nejde se hroutit po jednom neúspěchu.“
Kornfeil sukces potřebuje i z jiného důvodu. Po letech mezi teenagery v nejslabší kubatuře chce konečně poskočit o třídu výš. Teď v Brně obchází týmy, vyjednává. A případný triumf by váhající šéfy mohl přesvědčit, že on je ten pravý.
Navíc vítězství v motocyklovém šampionátu je unikátní záležitostí, kterou v 70leté historii zažili jen tři krajané (Šťastný 4x, Pešek 2x a jednou Abraham).
Ale kdo ví, jestli to zítra nebude jeden z posledních českých pokusů o domácí výhru... Ta obehraná písnička je rok co rok stejná. Pár měsíců před začátkem vyhrožují pořadatelé, že se letos jede naposledy, protože chybějí peníze z veřejných zdrojů. Pak je nějaký „statečný“ politik zázrakem přiklepne, aby se za rok hledal nový hrdina.
Letos ze státního, krajského a městského rozpočtu přiteklo 100 milionů korun, které padnou na tzv. zalistovací poplatek (tedy že se závod vůbec v Brně jede). Příští rok ovšem zdejším pořadatelům vyprší smlouva s promotérem a je otázka, zda se Česko v šampionátu udrží i po roce 2020.
Už tento víkend však do Brna dorazí dvě ministryně (financí a pro místní rozvoj), aby začaly vyjednávat o novém kontraktu.
Písnička tak možná bude znít dál i s tou, kterou každý rok opakují policisté: že kvůli náporu fanoušků může být na dálnici D1 ouzko.
Jako kdyby tam jiné dny nebylo...
