LN Začít na mistrovství světa stříbrem není tak úplně k zahození, nemyslíte?
Určitě je to velice dobrý začátek. Skiatlon mě dostal hned na startu mistrovství do pohody, a to je důležité.
Párkrát se v průběhu závodu mezi lyžařkami vepředu a vámi rozevírala hrozivá mezera. Nemrazilo vás někdy v zádech?
Je pravda, že kdybych na tom dneska byla o trošku líp, asi by se tam díra neudělala. Každý závod je ale jiný. A ten dnešní byl opravdu hodně těžký.
Nezachvacovala vás někdy mírná panika? Mnohé situace se zdály být dost složité...
Doufala jsem, že soupeřky na tom nejsou o moc lépe než já.
Jak vám při skiatlonu pospíchaly lyže? Trefili servismani ve složitých podmínkách mazání?
Při klasice jsem je měla naprosto perfektní. A jestli jsem nebyla po startu nejrychlejší, tak proto, že už v nohách tu rychlost nemám. Při mazání na klasiku se musel volit kompromis, protože na slunci to bylo vyloženě na klistr a v lese zase na tuhé vosky. No, a na volnou techniku jsem měla řekněme průměrné lyže. Nebyly tak fantastické jako loni při třicítce na olympiádě, ale dalo se na nich s každým závodit. Kluci ze servisu odvedli určitě velmi dobrou práci.
Povzbudilo vás, když jste viděla, že favoritky Kuitunenovou, Björgenovou, a ostatně ani Šmigunovou nepotkal nejlepší den?
Určitě to byl závod překvapení, protože kromě mě a Steiraové tam měly být právě Kuitunenová, Björgenová a počítalo se také se Šmigunovou.
Neměla jste ze Šmigunové, Estonky občas podezírané z nekalých praktik, obavy?
Když jsem ji viděla v polovině klasiky vepředu, trošku jsem se bála, že se zopakuje loňský Turín. Dneska na tom ale tak dobře nebyla. A Kuitunenová měla za sebou už dva sprinty, což není zrovna sranda.
Jak moc vás vystrašilo množství pádů při sobotním závodě mužů? V klasice na vás totiž čekal stejný sjezd, při němž se zranil i Martin Koukal...
Když jsem při večeři lyžaře potkávala, byl na ně dost tristní pohled. Všude samý boule a modřiny. Při závodě jsem se asi pádů neobávala sama... Podmínky ale byly naštěstí dost odlišné, sníh podstatně pomalejší a do sjezdu většina, včetně mě, plužila. Bylo to jistější než se někam řítit střemhlav. Vzniklo tak koryto, jímž jezdily všechny lyžařky.
Loni jste se přitom pádů na téhle trati nevyvarovala...
Při finále svěťáku jsem tady sebou flákla hned dvakrát. Jenže tehdy jsme jely v rozježděném sněhu do půli lýtek. Dneska jsme se vozily ve vyplužené stopě pěkně za sebou. Po závodě chlapů jsme byly všechny hezky umravněné.
Jaké plány jste spřádala pro závěrečné stovky metrů?
První dvě ze tří skejtových kol jsem o žádné taktice pro závěr závodu nepřemýšlela. V začátku třetího okruhu jsem registrovala, že ostatní nezrychlujou, a nástup se tudíž nechystá. Každý zkrátka jel, na co měl. Sachenbacherová v konci nevydržela, ostatní jo. Druhé místo na stadionu bylo dobré, jen jsem po oku pozorovala, jestli se tam někdo nevecpe. Hned bych tam vjela. Steiraová na to ale neměla.
Naznačil něco skiatlon před úterní desítkou volnou technikou, vaší nejoblíbenější a nejlepší tratí?
Vnesl do mého nitra uklidnění a pocit uvolnění. Ale také poznání, že Zavjalovová, která mě porazila nedávno na stejné trati v Davosu, je ve velmi dobré formě. Pro mě je ovšem teď ještě větším strašákem než soupeřky předpověď počasí. Na úterý totiž hlásí teploty nad nulou a nějakých pět až šest centimetrů nového sněhu. Pak by záleželo především na tom, jestli do sněhu na trati pořadatelé nevjedou rolbou. V tom případě by to pro mě bylo hluboké, čímž by vznikl vážný problém.
Stačila jste před závodem probrat na telefonní lince Sapporo– Zadov taktické záležitosti s trenérem Stanislavem Frühaufem?
Já tady ani nemám funkční telefon, takže jsem relativně bez spojení s domovem. Těžko by mně ale z domova od televize mohl poradit. Člověk tady tyhle věci musí prostě zvládnout sám.
