Ostatní se změnili ve statisty. Současný tenis je záležitostí pouhých dvou mužů. Třeba jako počátkem osmdesátých let v dobách Johna McEnroa a Björna Borga. „Mít opravdu schopného rivala je báječná věc. Nadal má všechny důležité vlastnosti, kterých si můžete u svého úhlavního protivníka cenit,“ tvrdí McEnroe.
Elegantní Švýcar s tváří pokerového šampiona milující travnaté kurty. A proti němu dlouhovlasý a temperamentní rebel ze Španělska čelící dopingovému nařčení a řádící na antuce.
Suveréni roku 2006 snad nemohou být víc odlišní, než už jsou. Jejich rivalita se však v posledních týdnech proměnila v podivné partnerství. „Roger byl vždycky výborný, ale až Nadalova přítomnost z něj udělala ještě o stupínek lepšího hráče,“ soudí McEnroe.
Motivují se ale navzájem. Federer se letos vůbec poprvé v kariéře probojoval do finále French Open, kde podlehl Nadalovi. A Nadal si premiérově vyzkoušel finále Wimbledonu. A podlehl Federerovi...
„Mám rád tohle naše přetahování,“ říká čtyřiadvacetiletý usměvavý rodák z Basileje. „Po pěti porážkách v řadě, z toho čtyřech v letošní sezoně, přitom nemohl přijít Nadalovi na jméno,“ poznamenává však štiplavě britský novinář Alix Ramsay.
Show jednoho muže je pryč
Ručička vychýlená na stranu Nadala se začíná vracet do rovnovážného stavu. A to přesto, že dvacetiletý mladík stále vede 6:2 na zápasy. „Vyhrát Wimbledon bylo důležité,“ naznačil Federer, jak moc potřeboval o čtyři roky mladšího Španěla vrátit do vymezených hranic.
„Důležité vítězství? Já zase dokázal, že se mu jsem schopný vyrovnat i na trávě!“ kontruje Nadal. „Říká se o něm, že je nejlepším tenistou historie. Říká se o něm, že toho hodně vyhrál, a že bude vítězit dál... No, uvidíme.“
Zvykněte si. Tenis přestává být show jednoho muže. Na finálová klání jsou už zase dva. „Neviděl bych to s rivalitou tak divoce, protože se zdaleka na všech turnajích nepotkáváme, ale zdá se, že na těch velkých k tomu bude docházet stále častěji,“ připouští Federer. Rozebrali si dosavadní tři grandslamy sezony. Zbývá už jen US Open. „Nikdy se mi tam nedařilo, ale to platilo ještě nedávno i o Wimbledonu. Věci se mění,“ směje se Rafael Nadal. Příběh pokračuje.
Elegantní Švýcar s tváří pokerového šampiona milující travnaté kurty. A proti němu dlouhovlasý a temperamentní rebel ze Španělska čelící dopingovému nařčení a řádící na antuce.
Suveréni roku 2006 snad nemohou být víc odlišní, než už jsou. Jejich rivalita se však v posledních týdnech proměnila v podivné partnerství. „Roger byl vždycky výborný, ale až Nadalova přítomnost z něj udělala ještě o stupínek lepšího hráče,“ soudí McEnroe.
Motivují se ale navzájem. Federer se letos vůbec poprvé v kariéře probojoval do finále French Open, kde podlehl Nadalovi. A Nadal si premiérově vyzkoušel finále Wimbledonu. A podlehl Federerovi...
„Mám rád tohle naše přetahování,“ říká čtyřiadvacetiletý usměvavý rodák z Basileje. „Po pěti porážkách v řadě, z toho čtyřech v letošní sezoně, přitom nemohl přijít Nadalovi na jméno,“ poznamenává však štiplavě britský novinář Alix Ramsay.
Show jednoho muže je pryč
Ručička vychýlená na stranu Nadala se začíná vracet do rovnovážného stavu. A to přesto, že dvacetiletý mladík stále vede 6:2 na zápasy. „Vyhrát Wimbledon bylo důležité,“ naznačil Federer, jak moc potřeboval o čtyři roky mladšího Španěla vrátit do vymezených hranic.
„Důležité vítězství? Já zase dokázal, že se mu jsem schopný vyrovnat i na trávě!“ kontruje Nadal. „Říká se o něm, že je nejlepším tenistou historie. Říká se o něm, že toho hodně vyhrál, a že bude vítězit dál... No, uvidíme.“
Zvykněte si. Tenis přestává být show jednoho muže. Na finálová klání jsou už zase dva. „Neviděl bych to s rivalitou tak divoce, protože se zdaleka na všech turnajích nepotkáváme, ale zdá se, že na těch velkých k tomu bude docházet stále častěji,“ připouští Federer. Rozebrali si dosavadní tři grandslamy sezony. Zbývá už jen US Open. „Nikdy se mi tam nedařilo, ale to platilo ještě nedávno i o Wimbledonu. Věci se mění,“ směje se Rafael Nadal. Příběh pokračuje.
