25. července 2008 7:29 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

S vodou si musíte hrát, ne se s ní prát

Ježek má o taktice jasno.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ježek má o taktice jasno. | foto: Lidové noviny

PRAHA Na hřebenech peřejí se snad až vznáší. Stanislav Ježek, světové eso ve vodním slalomu, věčně dobře naladěný inteligentní subtilní muž, považovaný snad za nejelegantnějšího kanoistu světa. S pádlem a kánoí dokáže v bouřící divočině neuvěřitelné kaskadérské kousky, jako nikdo druhý také rozumí vodě.

V řeči vodních slalomářů vodu doslova čte. Proudy, protiproudy, rolády či válce má přečtené tak dokonale, jako kdyby zákonitosti divokých vod patřily do povinné literatury na základní škole. Bývalý olympijský vítěz Lukáš Pollert o Ježkovi prohlásil, že docela klidně může v Pekingu v nejtěžší a nejobdivovanější kategorii C1 i vyhrát. "Když se mi ale nezadaří, chleba levnější určitě nebude,“ komentoval Ježek Pollertův výrok typickým flegmatickým tónem.

Proč jezdíte právě na kánoi?
Začal jsem na deblkánoi s bratránkem, protože rodiče nás brali na Vltavu a chtěli, abysme se naučili pádlovat. Jenže na deblu člověk musí s někým jiným taky vycházet, což se nám vzájemně občas nedařilo... Tak jsem začal jezdit na singlkánoi.

Kdybyste ale zvolil kajak, tak si v něm můžete hezky v sedě hovět, zatímco v singlkánoi klečíte, pomalu jako na hrachu...
Když vidím, jaký jsou kajakáři paka... (směje se) Singlíři si na rozdíl od kajakářů necákají na hlavu, když jedou rovně; na kánoi zkrátka jezdí trochu jiný lidi, takže jsem celkem rád, že mezi kajakáře nepatřím. V kánoi jsem navíc výš. Mám proto větší rozhled a řekl bych i nadhled... Nadhled na sport.

Jenže kánoe je zároveň vratší než kajak...
Každá kategorie má sice něco do sebe, ale asi je pravda, že ta naše je nejtěžší. Pádlo máme totiž jen na jedné straně. Když vjíždíte do proudu, je výhodné mít pádlo na té straně, kde proud je. Na straně druhé to je ale o hodně těžší, protože musíte zabírat přes ruku. Což není úplně jednoduchý.

Považujete právě ježdění tzv. přes ruku za největší obtíž kanoistů?
Určitě. Zajímavý ale je, že s tím začali Češi. Jirka Rohan, Martin Urban a Lukáš Pollert. Ve světě se to tehdy ještě moc neumělo.

Spíše bych řekl, že přes ruku jako první jezdil fenomén 80. let Američan Jon Lugbill.
Jméno si pamatuju. Slyšel jsem, že mezi těch pár, který to začali, taky patřil. Proto byl tak dobrej.

Říkal jste, že singlkanoisté jsou jiní než kajakáři. V čem?
Vodní slalom berou pořád jako sport, v němž nejde jakoby úplně o život. Pro nás je nejdůležitější, aby nás ježdění bavilo. Neděláme z toho vědu. Kajakáři trošku spějou k takovému řekněme věčnému makání a jen makání.

Dá se říct, že kanoista i vzhledem k tomu, že drží pádlo pouze na jedné straně, musí na vodě třeba i víc přemýšlet?
Kajakář, protože má pádlo na obou stranách, může v určitých složitých momentech situaci zvládnout silou. Když ale do nějaké branky najede blbě kanoista, silou to neurve, protože je to za hranicí možností lidského těla.

Singlkanoisté od nepaměti rádi pili pivo. Navíc klidně i večer před závody. Stačí vzpomenout osminásobného mistra světa Petra Sodomku nebo jeho nástupce, olympijského vítěze Lukáše Pollerta. Určitě jste si ale všiml, že mnozí kanoisté si od těchhle šampionů přebírali právě jen onu náklonnost k chmelovému moku...
Nikdo si snad nemohl myslet, že se prochlastá k titulu mistra světa... Důležitý bylo a samozřejmě dodnes je, aby člověk odhadl při pití piva míru a bral to jako zábavu, součást života a odreagování. Nesmí se spadnout do situace, že jen paříte. Když někdo bere denně drogy, tak je to o průšvih, když denně sedíte v hospodě, taky to není dobrý a ten, kdo chodí denně třeba do kina, tak je ale taky divnej.

Vy pivo nepijete?
Dopady mejdánků a alkoholu vůbec už jsou trochu delší než dříve. Takže si dávám pozor, abych to moc nepřeháněl. Ale na druhou stranu se snažím dělat v životě všechno pořádně. Takže když už někdy pařit, tak naplno...

Co jste říkal vyloučení českého lukostřelce Andrease z olympiády v Pekingu kvůli tomu, že si zakouřil marihuanu. Ptám se proto, že alkohol je také považovaný za doping...
THC zůstane po kouření marihuany v těle strašně dlouho. Jestli ale Andreas říkal, že si zahulil někdy loni na podzim a v červnu mu to našli, tak to je hloupost. Měl aspoň popravdě říct, jak to skutečně bylo. Jedna věc mně ale připadá v téhle oblasti dost absurdní. Když se někdo vrátí domů dejme tomu v polovině olympiády a začne slavit, tak může mít v případě návštěvy dopingového komisaře problémy. Což je fakt naprostej nesmysl. Obdobím olympijských her se myslí celý měsíc a v něm se musí striktně dodržovat dopingová nařízení.

Když jste začínal závodit,  snažil jste se někoho napodobovat?
Líbilo se mi, jak jezdili třeba Martin Urban a Lukáš Pollert. Učil jsem se od nich, okoukával, jak jezdí.

Vodním slalomářům pomáhá i schopnost tzv. číst vodu, umět využít různých proudů. Jak se tohle dá naučit?
Já už nad tím ani moc nepřemýšlím. Kouknu se a hned vidím, kam a jak voda teče, jak se odráží od překážky a vytváří jinej proudek. Vlítnu třeba do nějaké roládičky a vím, že musím loď nasměrovat třeba pod úhlem 15 centimetrů. Naklopím kánoi vertikálně trochu doleva, a pak vás to do branky pošle samo. Když ale loď natočíte třeba o dva stupně míň, tak vás voda odveze jinam.

Na rozdíl třeba od olympijského vítěze a mistra světa Slováka Michala Martikána, jenž má síly na rozdávání, vy působíte spíše subtilním dojmem. Cit pro vodu je pro vás tudíž asi dvojnásob důležitý, ne?
Michal umí vodu taky perfektně číst, ale navíc se ji někdy snaží i přeprat. Já tuhle možnost vzhledem ke své tělesné konstituci nemám. Ve vodním slalomu by se ale závodníci měli snažit využívat maximálně vody tak, aby mezi brankami proklouzli pokud možno lehce. S vodou se nesmíte prát, ale hrát si s ní.

Nebojíte se, že vás v Pekingu sevře nervozita? Přeci jen na olympiádu míříte poprvé.
V reprezentaci jezdím asi deset let, takže už jsem zažil celkem dost pokažených a prohraných závodů. Takže nervózní snad nebudu. I když... Startuje se na jakémsi kopečku a trať se podkovitě točí doprava dolů. Při tréninkových kempech jsme nedávno docela koukali, jak ohromné tribuny podél trati vyrostly. Snad pro 30 tisíc lidí. V našem sportu na podobné návštěvy nejsme zvyklí, takže vnímám takový zvláštní pocit.

Jednou jste prohlásil, že když se na olympiádu nenominujete anebo se vám na ní nebude dařit, tak chleba levnější stejně nebude. Kdyby se vám ale v Pekingu povedlo zajet hodně dobře, chleba byste víceméně v příštích letech levnější měl...
Kdyby se mi závod povedl, přál bych si, aby se můj život nezměnil. Aleš Valenta po vyhrané olympiádě v Salt Lake City říkal – kdybych se začal měnit, dejte mi facku. Někde v novinách se pak psalo, kdo dá Valentovi facku... To bych teda nechtěl, snad se mi to nestane.

Do Číny za vámi přijede i přítelkyně Alena s osmnáctiměsíční dcerkou Luckou. Věříte, že vám jejich přítomnost v peřejích pomůže?
Asi jo. Sice budou bydlet v hotelu, zatímco já v olympijské vesnici, ale určitě se vidět budeme. Pro mě bude samozřejmě příjemné, když tam svoje holky budu mít.

Štěpánka Hilgertová odlétá do Číny o týden dříve než vy. Zůstane vám dostatek času na aklimatizaci?
S aklimatizací nemám problém. V letadle si zdřímnu a druhý den bude vše bez problémů. Kdybych odletěl do Pekingu jako Štěpánka, asi by to pro mě bylo dost náročný hlavně psychicky. Není tam moc možností, kterak vyplnit volný čas.

Je o vás známo, že při Světových pohárech v Praze výrazně pomáháte s počítačovou sítí. Vezmete si práci snad i do Pekingu?
Já si ji neberu, ona se mnou jede. (směje se) Zastupuju jednu švýcarskou firmu, a když mají lidi zájem o její program, musíte jim ho vysvětlit, případně pomoci s instalací. Což se dá zvládnout i po mailu. Případně v Číně párkrát zvednu telefon. Už jsem to tak dělal při tréninkových kempech. Říkal jsem do mobilu – pardon, já jsem zrovna v Číně. A pár lidí povídalo – vy jste ten Ježek, co jede na olympiádu...?

Co vás na Číně nejvíc štve?
Asi by bylo pokrytecké tvářit se, že je tam všechno super, když to tak není. My si třeba tady hrajeme pořád na nějaký ekologický akce, třídění odpadu a tak, jenže jestli s něčím podobným nezačnou v Číně, tak to, co tady děláme, je naprosto zbytečný. Vždyť de facto celý Západ Čínu podporuje tím, že se tam pro něj vyrábí. A navíc levně. A proč levně? Protože se v Číně totálně kašle na ekologii. Jenže firmám ve světe je to jedno, jejich zástupci si říkají, ať si to tam klidně zaneřádí a třeba tam i pomřou, hlavně že nám sem přivezou zboží za dvacet korun.

Z toho vyplývá i váš názor, že jednou se role Číny a západního světa mohou vyměnit?
Protože Čína takhle bohatne, lidi se tam nemají špatně. Je tam možná víc bohatých lidí než v Praze, jen asi netuší, že je v Číně i dost problematických oblastí. Tyhle informace se k nim ale nedostanou.

Vraťme se ke slalomu. V letech minulých jste často doplácel na "šťouchy“ v brankách, které se měnily v trestné vteřiny navíc. Letos už je ale tak často nesbíráte, čímpak to?
Čím rychleji se člověk snaží jet, tím víc se zvyšuje riziko, že se dotkne branky. Při jízdě jde o desetiny, jenže za trestný dotek se připočítávají celé dvě vteřiny. Proto jsem trochu zvolnil.

Nebojíte se, že by vaše subtilnější postava mohla být na extrémně těžké trati umělého kanálu v Pekingu nevýhodná?
Všechno má svoje. Když jste lehký, tak jedete jakoby po vlnách nahoře, a něco proto i přeskočíte. Na druhou stranu právě proto, že máte málo kilogramů, vás klidně může zastavit nějaký válec, anebo vás nějaká vlnka odhodí o půl metru vedle. Kdo má o dvacet kilo víc, tak to s ním nehne, ale zároveň ani nic nepřeskočí. Takže moje váha může být někdy výhodná a jindy nevýhodná...

Vašimi největšími soupeři budou bezpochyby olympijští vítězové a mistři světa Michal Martikán a Francouz Tony Estanguet. Dají se porazit?
Oba už jsem porazil, ale je to dost těžké. Třeba Michal vydrží při tréninku strašně moc. Když už všichni nemůžou a mě začínají bolet záda a vůbec celý tělo, tak trénuje dál jako zběsilý. A Tony je v tom podobný...

Na olympiádě v Atlantě se Martikán po první jízdě ptal Pollerta na radu s jistou kombinací branek. Pollert mu vysvětlil, jak si s nástrahami trati poradil, a Martikán ho pak odsunul na druhé místo... Stále ještě si světová esa při závodech radí?
Moc ne. Každý má totiž svůj styl. Spíš se bavíme o tom, jestli někdo jede do té či oné branky napřímo, nebo ne, jestli pádluje přes ruku a tak podobně.

Jaké umístění byste v Pekingu bral?
Rád bych se dostal do osmičlenného finále.

No, počkejte, neříkejte, že budete spokojený s osmým místem?
No, to asi nebudu. Ale záleželo by dost na tom, jak se mi jízda povede. Moje slova možná můžou teď znít blbě, ale třeba zajedu solidně, neudělám chybu, a ostatní budou zkrátka lepší. V tom případě osmé místo vezmu a řeknu si jen – no, škoda... Pak ale můžu třeba nesmyslně plácnout pádlem do poslední brány, a kvůli tomu spadnu na osmé místo. To bych byl hodně naštvaný.

Olympionici vyfasovali kromě jiného i dýchací roušky, hodláte ji používat?
Kdepak, leda že by mi po nějaké party táhlo z pusy...

Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…