Norský velmistr je již od roku 2010 nepřetržitou ratingovou světovou jedničkou a od roku 2013 i světovým šampionem. V zápasech o titul mistra světa nastoupil už pětkrát, pokaždé slavil vítězství. Naposledy triumfoval minulý týden v Dubaji v duelu s ruským velmistrem Janem Něpomňaščijem. Mimochodem, čtrnáctá závěrečná partie se měla odehrát až v úterý, jenž Carlsen ukončil duel už v té jedenácté, páteční.
Epická osmihodinová bitva ohromila celý šachový svět. Carlsen vyhrál na 136 tahů |
A než vezmeme tohoto norského fenoména pod lupu, pojďme si ještě duel s ruským vrstevníkem trochu přiblížit.
Pan Popáté
Jan Něpomňaščij byl před vzájemným soubojem o šachový trůn jediným velmistrem, se kterým měl norský velmistr negativní skóre.
Ten minulý čas je důležitý.
Carlsenovo skóre před mistrovstvím světa bylo -3, a přesto byl nakonec tento duel ze všech pěti, které absolvoval, tím nejrychlejším. A jejich současné skóre je nyní už naopak +1 pro šampiona.
Přitom prvních pět partií nejenže ani nenaznačilo, jak vše nakonec skončí, ale Rus v nich byl dokonce tím lepším. Jan Něpomňaščij měl ve dvou partiích šanci na vítězství, Carlsen v žádné.
Pak ale přišlo rekordně dlouhé šesté klání, které vyzyvatele zlomilo. Po něm již ruský velmistr buď velmi rychle nabídl remízu (2krát), nebo se rozhodl bojovat a byl drtivě poražen (3krát).
Pokud to nevyniklo, tak ještě bodové vyjádření:
Prvních pět partií skončilo se skóre 2,5 ku 2,5 bodu.
Následujících šest partií skončilo skóre 5:1. Oslavy?
Minimálně na sociálních sítích strohé. Po klíčové šesté vyťukal Carlsen na Twitter: „YES“.
Když vyhrál další, retweetoval toto své YES s poznámkou: „Objevil jsem krásu opakování.“
A když vyhrál celý zápas a dostal trofej pro vítěze, napsal: „Oslovujte mě Pan Popáté.“
Čekání na chybu soupeře
Mimořádnost Magnuse Carlsena pojmenoval jako první český velmistr Lubomír Kaválek, když jej ve svém šachovém sloupku nazval šachovým Mozartem. To bylo Carlsenovi třináct let, stal se šachovým velmistrem a udivoval lehkostí a vyspělostí své hry.
Od té doby vyhrál všechny důležité turnaje, které se hrají, a překonal – logicky – historicky nejvyšší dosažený šachový rating, který dříve držel Garri Kasparov.
V těch letech se ukazovalo, že Carlsen své soupeře překonává především jemnou technikou své hry, podobně jako dříve vyhrával partie Anatolij Karpov anebo před sto lety José Raul Capablanca. Nor nepotřebuje získat převahu ze zahájení, stačí mu dostat pozici, kde obě strany budou muset přemýšlet a hrát.
Vyhýbal se tedy přehnaným teoretickým variantám anebo divočinám s dlouhými sekvencemi jediných možných tahů. Měl a má rád pozice, ve kterých obě strany mají vždy na výběr z několika zdánlivě stejně dobrých pokračování, kde se na první pohled nic neděje, jen manévruje a vylepšuje postavení figurek.
A velmi často tímto „nicneděláním“ z pozice prakticky vyrovnané dokáže vytvořit pozici v drtivé většině vyhranou.
Komentátorka dubajského zápasu Judita Polgárová se všimla, že oproti mnoha svým soupeřům disponuje Magnus Carlsen v posledních letech ještě jednou významnou předností, a tou je trpělivost. On nespěchá a v klidu čeká na svoji příležitost.
Partie se nesnaží lámat přes koleno, věří, že jeho soupeř dříve či později udělá chybu a že on si na ni má jen počkat. Jednou z jeho výhod oproti řadě soupeřů ze světové špičky je totiž ta, že on sám téměř nechybuje.
Dodejme, že k tomuto čekání na chybu při vlastní často téměř bezchybné hře přidává ještě jednu strategii, a tou je záměrné unavování soupeře. Například v teoreticky remízové pozici věžové koncovky s třemi pěšci proti dvěma na jednom křídle nedá Carlsen partii brzy za remízu, ale tu pozici dlouho tahá a nutí soupeře dlouze se bránit. Snahu o vyčerpání soupeře úspěšně praktikoval Carlsen již v prvním zápase o titul mistra světa s indickým velmistrem Višvanáthanem Ánandem a užil ji i tentokrát.
Historický rekord
Pátým vítězným zápasem o světový titul vyrovnal Carlsen další rekord Kasparova, který má na svém kontě z osmi duelů o světový trůn rovněž pět vítězných (3krát s Anatolijem Karpovem a po jednom s Nigelem Shortem a Višvanáthanem Ánandem), navrch pak dvě remízy s Anatolijem Karpovem (tehdy platilo pravidlo, že v případě remízy si titul mistra světa udržel obhájce) a jednu prohru s Vladimirem Kramnikem.
Kdo může v budoucnu ohrozit norského krále? Vzhledem k jeho současné šachové dominanci a zejména zkušenostem, které v pěti titulových zápasech nasbíral, je velmi nepravděpodobné, že by ho v nejbližších několika letech někdo sesadil z trůnu.
V delší šachové perspektivě se pak nyní ukazuje jako jeho možný vážný konkurent Íránec Alírezá Fírúzdža, který je aktuálně juniorskou světovou jedničkou a také již dvojkou na žebříčku mezi dospělými, kde společně s jedničkou Carlsenem jsou jedinými dvěma hráči na světě s ratingem nad 2800 elo.
Než ale na jejich případný duel o titul dojde, bude Fírúzdža potřebovat zpevnit svoji psychiku (aby se rychle nezlomil), lidsky dozrát (aby s ním byli ochotni spolupracovat hráči ze světové špičky jako jeho sekundanti) a získat zápasové zkušenosti. A také dozrát fyzicky.
A je možné, že do té doby Carlsena ve světovém souboji ani neuvidíme. „Pokud nevyhraje Fírúzdža příští Turnaj kandidátů, je velmi nepravděpodobné, že nastoupím v následujícím duelu o titul mistra světa,“ zopakoval včera v jednom ze šachových podcastů hvězdný Nor.
