A podobně jako Barbora Špotáková před dvanácti lety ji ozdobila stříbrem. Nejsilnější emoce prožívala bezprostředně po posledním pokusu, před nímž už věděla, že o druhé místo nepřijde.
„To byl hrozně velký příval. Pak se to najednou zastavilo a jak jsem viděla ty lidi, co mi přijeli fandit, tak se to zase spustilo. Je to v takových vlnách, já tomu nerozumím,“ popisovala novinářům a v očích se jí leskly slzy štěstí. Přítel Vítězslav Veselý jí z hlediště podal českou vlajku, se kterou pózovala. Na čestné kolečko se ale nevydala.
„Tohle prožívám poprvé a vůbec jsem nevěděla, co se dělá takhle s vlajkou. Ani jsem nevěděla, jestli nějakou takovou vlajku máme,“ svěřila se.
Stříbrný byl hned její úvodní pokus a v průběhu finále sledovala, jak se jí soupeřky přibližují. I když si věřila na víc než 61,85 metru, nedokázala se zlepšit. A před pátým pokusem v ní hrklo.
„Měla jsem problém s lýtky, chytala jsem do nich křeče. Bylo takové zlé pro hlavu, že jsem najednou začala panikařit, protože jsem se vůbec nemohla rozběhnout a nevěděla jsem, jestli na šestý pokus vůbec nastoupím,“ prozradila. Bála se, že by nemohla zareagovat, kdyby ji některá ze soupeřek přehodila.
Nikola Ogrodníková na ME v Berlíně.
„Hrozně by mě to mrzelo, protože bych přišla o šanci bojovat,“ poznamenala. Nakonec závěrečný pokus absolvovala a i ten by byl stříbrný, měřil 61,81 metru. Úspěchy na mítincích Diamantové ligy jí dodaly sebevědomí, ale na vlastní kůži poznala, že finále šampionátu je něco jiného.
„Na Diamantových ligách se víc bavíme s holkama, je to víc kamarádské. Podporujeme jedna druhou a zároveň chceme všechny vyhrát. Tady se všechny soustředí na sebe, jsou uzavřené, mají klapky, je to jinačí atmosféra,“ líčila. V Berlíně byla jednou z posledních českých medailových nadějí. Proto se ve čtvrtek výpravě raději vyhýbala.
„Ani jsem nečetla články na internetu, Víťa mi nařídil, že nemám. Až dneska si mám přečíst všechny ty gratulace. Nechtěla jsem poslouchat věty typu ‚Musíš nás zachránit‘. Sama jsem s tím bojovala, protože jsem věděla, že tam ta šance je, tak abychom to nezakřikli,“ řekla.
Trenér jí připomněl příběh Špotákové z ME 2006 v Göteborgu, která tam podobně jako nyní Ogrodníková také odjela poprvé v roli jedné z favoritek a první velké finále proměnila ve stříbro.
„Dneska mi to ráno u snídaně zmínil, že když Bára poprvé postoupila do finále, měla stříbro. Tak nevím, jestli mi tím něco naznačoval,“ vyprávěla. Doufá, že také jí první velká medaile pomůže k dalším podobným úspěchům. Vzhlíží k olympiádě. Dnes se dočkala odměny za vytrvalost po letech stagnace.
„Prožívám jeden velký sen, ve kterém pořád žiju a dneska se mi splnil další. Za ty protrápené roky, co jsem měla, je to pro mě strašná odměna,“ svěřila se. Její příběh ilustruje tetování, které má v angličtině na levém stehně.
„Jestliže v životě najdeš cestu bez překážek, tak pravděpodobně nikam nevede. Což je asi pravda. Je to taková fráze, že v tom životě opravdu jsou ty překážky a my přes ně musíme přeskočit a jít dál,“ dodala.
