Jednačtyřicetiletý švýcarský elegán, dvacetinásobný grandslamový vítěz, který strávil v pozici světové jedničky celkem 310 týdnů, včera ohlásil konec kariéry.
„Laver Cup v Londýně bude moje poslední ATP akce. I potom budu hrát tenis, ale ne na grandslamech nebo okruhu,“ vzkázal Federer prostřednictvím dopisu zveřejněném na sociálních sítích.
Legendární Federer oznámil konec kariéry, rozloučí se na Laver Cupu |
Jeho posledním turnajovým triumfem na okruhu ATP tak zůstane téměř tři roky starý titul z října 2019 z halového podniku v rodné Basileji. V posledních letech ho zásadně omezovalo zdraví. Podstoupil několik operací kolene, v roce 2020 odehrál pouze šest duelů, loni třináct. Byl mezi nimi i Wimbledon, kde skončil ve čtvrtfinále na raketě Huberta Hurkacze. Polákovi k překvapivé výhře stačily tři sety, v tom posledním navíc jako první Federera na londýnské trávě, kde slavil rekordních osm titulů, potupil „kanárem“.
Od té doby další zápas nepřidal, přestože jeho návrat netrpělivě vyhlíželi i soupeři. „Moc se těším, až ho zase uvidím na kurtu,“ prohlásil před třemi týdny Rafael Nadal.
„Pro návrat do vrcholné formy jsem udělal všechno, ale tělo mi dalo jasnou odpověď. Je mi 41 a za 24 let jsem odehrál přes 1500 zápasů,“ pokračoval ve včerejším vyjádření Federer. „Rozhodnutí skončit je trochu hořké, protože mi tenis bude hodně chybět. Ale také si uvědomuji, že jsem měl ohromný talent, který jsem využil beze zbytku a navíc mnohem déle, než bych si dokázal představit.“
Jako malý na kurtu zuřil
Rogeru Federerovi, který má po otci švýcarsko-německý původ a po matce jihoafrický, byly necelé čtyři roky, když jeho dětský idol Boris Becker získal v roce 1985 svůj první wimbledonský titul. Od té doby vydržel sledovat tenisové zápasy v televizi celé hodiny. Sám začal s hraním poměrně pozdě, zhruba v osmi letech – s dřevěnou raketou a bílými míčky místo běžných žlutých si pinkal o zeď, skříně či dveře garáže a snil, že z něj jednou vyroste slavný tenista.
Grandslamové tituly, módní výstřelky i hádka s rozhodčím. Ikonické momenty Sereny Williamsové |
„Lidé se mu smáli, včetně mě,“ vzpomínal Federerův první kouč Adolf Kacovský, rodák z Pardubic, na Rogerovy ambice. „Narodil se sice s raketou v ruce, myslel jsem si však, že se stane možná tak nejlepším hráčem ve Švýcarsku nebo v Evropě, ale ne na světě. Měl to v hlavě a pracoval na tom.“
Od tehdejších profíků Federer lovil autogramy, fotky, neodolal, když mohl na turnajích podávat míčky. Hrál i squash, basketbal či fotbal, tenis však u něj zvítězil. „Měl jsem ho ze všech sportů nejraději. Byl vždy vzrušující a výhru nebo prohru jsem měl vždy ve svých rukách,“ říkal o své vášni.
V mládí to však nebyl žádný kliďas a džentlmen, jak ho známe dnes. Na kurtu jako malý často plakal, později zuřil, házel raketou.
Maestro odchází
V šestnácti na sebe výrazně upozornil triumfem na juniorském Wimbledonu, byl i ve finále US Open, v roce 1998 rovněž debutoval na okruhu ATP. O pět let později vyhrál v Londýně svůj první seniorský grandslam. Těch následně získal ještě devatenáct. Lepší jsou jen vrstevníci Nadal a Novak Djokovič, který jako jediný v čele žebříčku strávil delší dobu. Díky úspěchům a sympatickému vystupování nemá nouzi o přízeň sponzorů, takže dlouhodobě patří mezi nejvýdělečnější sportovce světa.
Teď „Švýcarský Maestro“ odchází a s ním spěje ke svému konci i dost možná nejlepší éra tenisové historie.
