12. srpna 2018 8:59 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Stříbrná chodkyně Drahotová: Šla jsem po titulu. Litovala bych, kdybych to nezkusila

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Chodkyně Anežka Drahotová na atletickém ME 2018 v Berlíně. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Chodkyně Anežka Drahotová na atletickém ME 2018 v Berlíně. | foto: ČAS - Aleš Gräf

Berlín (Od našich zpravodajů) Z Curychu 2014 vezla coby teenagerka evropský bronz. Jenže pak se tři roky trápila, bojovala se zraněními i s nedůvěrou lidí, posléze i s vlastními pochybnostmi. O to šťastnější je Anežka Drahotová nyní, se stříbrnou medailí na krku, druhá žena ze závodu na 20 kilometrů chůze na mistrovství Evropy v Berlíně.

Po Nikole Ogrodníkové jste vybojovala druhé stříbro pro Česko ve dvou dnech. Musíte mít velkou radost.
Mám. Medaili jsem si opravdu přála. Ani nemám jiné dojmy, než že jsem opravdu šťastná. Je to velká odměna.

Jak náročný závod to byl?
Věděla jsem, že jsem dobře připravená. Šla jsem do toho s tím, že udělám, co bude v mých silách. Nešla jsem úplně takticky dobře, mohla jsem víc pošetřit síly, ale trenér mi dal pokyny, že když se budu cítit dobře, mám to zkusit.

Tak jste zkoušela útočit, snad pětkrát.
Litovala bych toho, kdybych se jenom vezla a potom by to dopadlo jinak. Nemám vůbec rozmyšleno, jak bych to udělala jinak. Ten konec mě trochu mrzí, ale po těch nástupech mi síly ke konci trochu chyběly. Ale víc jsem udělat nemohla.

Když se Španělka Perézová v závěru přířítila za vás, co jste si pomyslela?
Věděla jsem o ní. V Tchaj-changu (závod Světového poháru) za mnou byla jen malý kousek a já jsem tam skoro umřela, aby mě nepředešla. Věděla jsem, že je dost silná a že se šetřila. Zároveň jsem byla ráda a trochu mě překvapilo, že jsme utavili Italku, což byl můj velký cíl. Já se ani potom nesnažila jistit nějakou medaili, snažila jsem se bojovat o zlato. Ale už to nešlo.

Před čtyřmi lety jste na evropském šampionátu v Curychu brala bronz. Tohle stříbro bude asi po všech zdravotních komplikacích o dost cennější, je to tak?
Curych byl pro mě šok. Pamatuju si z toho závodu nic nic a pak jsme najednou byly tři a byl cíl. To jsou moje vzpomínky na Curych (smích). Byla jsem mladší, bylo mi 19, měla jsem to v hlavě jinak nastavené. Za ty čtyři roky se toho stalo hrozně moc a teď je to super. Jde o práci mých trenérů Ivo Pitáka, Filipa Tomáše, paní Sládečkové, rodiny, ségry, která se mnou byla na soustředění, přítele.

Chodkyně Anežka Drahotová na atletickém ME 2018 v Berlíně.

Chodkyně Anežka Drahotová na atletickém ME 2018 v Berlíně.

Start závodu byl dnes kvůli úniku plynu u trati o téměř dvě hodiny odložen. Jak moc to bylo nepříjemné?
Byl to trochu šok. Vstávala jsem docela brzo a počítala s tím, že půjdeme rovnou na start. Pak jsem byla ráda, když určili hodinu startu a že s tím můžu počítat, že se nemusím dál rozcvičovat. Nemyslím si, že by posun ovlivnil závod. Atmosféra byla opravdu neuvěřitelná, nečekala jsem to. Celý kilometr byl obsypaný lidmi, všichni fandili.

Trenér Piták před dnešním startem říkal, že jste nyní v hlavě nejlépe nastavená, co jste kdy byla. Je to tak?
Já doufám, že jo. Na dnešek jsem se fakt těšila. Samozřejmě jsem byla i trochu nervózní, bála jsem se, že sama sebe zklamu. Ale to nastavení bylo určitě jiné než loni, kdy se mi nedařilo.

V čem bylo jiné?
Tehdy jsem do závodů šla s tím, že musím uspět, že přece nejde, abych neuspěla, že musím za každou cenu prodat, co je ve mně.

Zatímco tady...
Tady jsem do toho šla s radostí. Věděla jsem, že trenér a přítel mi věří, že mi rodina fandí, že se všichni na můj závod moc těší a chtěla jsem jim udělat radost. To považují za takové své poslání, abych svojí chůzí dělala lidem i radost. Abych ukázala i českým fanouškům, že to není okrajová disciplína a že je i docela hezké se na ní koukat. Kolikrát, když jsme na soustředění, tak za mnou někdo přijde a poví mi, že je to fajn podívaná. Tak třeba se teď začnou lidé na chůzi koukat malinko jinak.

Kdy se loni to vaše protrápené období kariéry začalo obracet k lepšímu?
Už před mistrovstvím světa v Londýně, kdy jsem začala pracovat s mým druhým trenérem Filipem Tomášem a snažili jsem se změnit stereotypy, dělat i věci, co mě víc bavily. Do Londýna jsme se snažili vyladit formu na poslední chvíli, ale pak jsem asi něco blbého snědla a bylo mi špatně.

Takže až na podzim veškeré trable skončily?
Jo, od podzimu už příprava proběhla skvěle. Pokoušela jsem se oprostit od toho, že byly i nějaké zdravotní komplikace. Trenér dokázal trénink uzpůsobit tomu, co potřebuji. A to, že celá příprava konečně proběhla, jak měla, a že jsem byla spokojená i v osobním životě, se odrazilo v tom, že jsem tady.

A máte stříbro. Jak ho plánujete oslavit?
Dneska na stadionu. Půjdu se podívat na štafetu na 4x400 metrů a na další disciplíny. Kluci včera zaběhli český rekord, tak věřím, že se to ještě zlepší. Půjdeme asi i na nějaké dobré jídlo s přítelem a s rodinou tu medaili oslavíme, ještě nevím jak. Nic velkého neplánujeme, ale těším se moc, až všem poděkuju.

  • 0Diskuse




Máte doma nebezpečné hračky?
Máte doma nebezpečné hračky?

Nebezpečné hračky jsou zrádné především tím, že nejsou poznat na první pohled a újmy se projeví klidně až za dlouho. Přitom jsme jen chtěli udělat svým dětem radost.