Čtvrtek 28. října 2021, Den vzniku samostatného československého státu
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Švancara: Trest mě změnil. Začal jsem víc žehlit

Sport

  2:59
UHERSKÉ HRADIŠTĚ - Osm týdnů bez fotbalu. Pokud se hráč nezraní, v Česku tak dlouhou pauzu během sezony nezažije. Útočník Petr Švancara (31) má za sebou jinou zkušenost. Nucený půst jedné z ligových hvězd zítra skončí.

Petr Švancara (druhý zleva) přijímá gratulace. foto: Igor ZehlČTK

Na konci srpna se tahoun Slovácka a jeden z nejlepších kanonýrů v lize změnil v diváka. Disciplinární komise mu udělila šestizápasový trest kvůli souboji, při kterém loktem zranil Jakuba Heidenreicha z­Bohemians Praha. "Když se s někým srazíte, to přece k fotbalu patří. Nelze to brát stejně, jako když za ním přijdete a dáte mu pěstí," nesmířil se stále s přísností verdiktu, který se výrazně podepsal i­na výsledcích jeho týmu.

Proč je Petr Švancara důležitý pro Slovácko

Před trestem. Na skvělém rozjezdu ligového nováčka měla stěžejní podíl jeho největší letní posila. Švancara dal v pěti zápasech pět gólů a pomohl Slovácku ke třem vítězstvím.

Během trestu. Bez svého nejlepšího kanonýra si Slovácko v­posledních pěti zápasech připsalo jediný bod, nevstřelilo ani gól a vypadlo také z domácího poháru s divizní Třebíčí. Švancara po pauze nastoupí poprvé zítra v­utkání na půdě Bohemians 1905

Cítíte se po pauze podobně jako na začátku sezony?

Udělal jsem maximum, aby to vypadalo stejně. Mojí výhodou je chuť, jakou do fotbalu mám. Jsem na něj fakt hodně nadrženej. Ale jestli se mi bude střelecky tolik dařit, to se teprve ukáže.

Když disciplinárka vynesla verdikt, zaskočila jeho tvrdost asi nejen vás. Změnil se nějak váš pohled na rozhodnutí komise s odstupem?

Trošku jsem rád, že už to mám za sebou. Ještě před třemi týdny jsem z toho byl hodně zklamaný. Neexistovalo žádné video, a tedy ani­důkaz, jak souboj vypadal doopravdy. Vím to jenom já a ten hráč. Mrzel mě spíš způsob projednávání případu. Nikdo nepřihlédl k­tomu, jaký jsem typ hráče. Nikdy jsem přece nikoho nepokopal. Dalo se na názor delegáta, který to viděl na devadesátimetrovou vzdálenost. Při derby Slavie se Spartou jsem zaznamenal čtyři podobné zákroky, ve kterých hrály roli lokty, a­nikdo to neřešil.

Jak jste se s nepříznivou realitou vyrovnával?

Proti disciplinárce nic nemám, vzal jsem to od nich. Jen se bojím, aby se to neobrátilo proti nim, až se bude blížit závěr ligy. Každý tým potom může začít vytahovat podobné zbraně. Nejvíc jsem naštvaný na střížkovskou Bohemku, tam na tom zapracovali nejvíc. Už jim ani neříkám střížkovská Bohemka, ale Blšany.

Berete to tak, že jste se stal odstrašujícím případem?

Asi chtěli ukázat, že se s nikým nebudou mazlit, a já jsem zrovna víc na očích. Tvrdili mi, že podobné zákroky chtějí z fotbalu vymýtit, a já na to: Co chcete vymýtit? Že se někdo s někým na hřišti srazí, nechtěně ho trefí a dostane červenou? To přece k fotbalu patří. Druhá věc je, když k někomu na trávníku přijdete a dáte mu pěstí do obličeje. Proti tomu by se mělo bojovat.

Potrestal byste se sám?

Uvědomoval jsem si, že ke kontaktu došlo. Chtěl jsem Heidenreichovi zaplatit náklady spojené s­ošetřením, i když nakonec nebyly nijak velké. Snažil jsem se mu omluvit. Posílal jsem SMS a zkoušel to přes jeho spoluhráče, ale bez odezvy. Nepotřeboval jsem řešit sebe, chtěl jsem řešit jeho zranění. Jiný trest bych si nedal.

Jaké reakce jste měl od svého okolí?

Hodně zpráv přišlo od fotbalistů z celé republiky. Nejvíc si ale vážím toho, jak se za mě postavil celý region v Uherském Hradišti. To nikdy nezapomenu. Jednoznačně za mnou stáli trenéři, vedení, kluci v­kabině a taky fanoušci. Neskutečným způsobem se mě zastali.

Jak bylo komplikované udržovat se ve formě?

Program byl tak nahuštěný, že se nedal domluvit ani přátelák, ve kterém bych si zahrál. Hodně jsem musel pracovat na kondici, která se nejvíc nabírá právě během zápasů. Běhal jsem často po lesích nebo kroužil na stadionu. Cit k balonu jsem snad neztratil.

Jak jste snášel, když jste věděl, že Slovácko bez vás tápe? Nepřišlo ani jedno vítězství a ani jeden vstřelený gól.

Možná by to někomu lichotilo a­cítil by se důležitě, ale mně se to poslouchalo velice špatně. Cítil jsem se bezmocný. Kéž bychom se co nejrychleji zvedli, i když vím, že to není jen o jednom hráči.

Vnímáte, že nálada s vaším blížícím se návratem roste?

Vlastně ani jiná možnost není, Chci, aby se Slovácko vrátilo do středu tabulky, beru to za svoji povinnost.

Změnilo vás nějak období bez fotbalu?

Ne, maximálně jsem začal doma víc pomáhat manželce. Měl jsem volnější víkendy a pustil se do praní a žehlení. ("Kecá, kecá," podotýká k tomu Švancarova manželka.) Jediné, v čem jsem se změnil, je můj vztah ke střížkovské Bohemce, tedy Blšanům. Dřív mi byli jedno, teď jsem vůči nim trochu zapšklej. Budu dělat všechno, abych jim to vrátil sportovní cestou.

Změnila se i tabulka nejlepších střelců. Dotáhli se na vás tři další fotbalisti. Utečete jim zase?

To je dobře, že se dotáhli, konkurence je potřeba. Když už to mám takhle rozjetý, chtěl bych vydržet, i­když nevím, jestli ve stejném tempu. Pět zápasů, pět gólů. No, kdybych takhle pokračoval, skončil bych asi v Realu Madrid.

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...