Český národ měl v období kolem okupace v roce 1968 několik milovaných sportovních idolů, k nimž se upínal v době závanu svobody, zrady i v následujícím marasmu. Gymnastku Věru Čáslavskou, Danu a Emila Zátopkovy, hokejové reprezentanty, kteří se nebáli rvaček s nenáviděnými Rusáky.
A také Hanu Maškovou, královnu piruet. Smrt krásné a úspěšné dívky, jejíž nedlouhý život lemovaly dřina, radost i smutek, byla uprostřed chmurného času, kdy soused pomalu přestával věřit sousedovi a tříbily se charaktery, další ránou.
"Na Hanku vzpomínám strašně ráda a s láskou, mezi námi neexistoval vyhraněný poměr trenér–svěřenec. Brzy jsem byla spíš její starší kamarádkou a důvěrnicí," pokyvuje hlavou Míla Nováková, šestaosmdesátiletá dáma, která připravovala Maškovou několik let včetně období největší slávy.
Světlo po rodinné tragédii
Byla při tom, když se krasobruslařka ve Västeräsu v roce 1968 ozdobila evropským zlatem a ve stejném roce přivezla z Grenoblu olympijský bronz. A když v letech 1967 a 1969 získala na evropských šampionátech stříbrné medaile. Co ji k úspěchům dovedlo?
Puhnuté osudyCelý článek vyšel ve čtvrtečním vydání deníku Lidové noviny. Seriál pokračuje příští týden příběhem o tragické smrtí horolozce Karla Schuberta. |