„Nejlepší byly ty dva poslední skoky se čtyřmi vruty,“ řekl. „Ty půjdu také v kvalifikaci. Ještě se ale podívám na video. Často se mi totiž stává, že mám ve vzduchu divný pocit, a když pak skouknu video, tak jsem docela spokojený.“
Valenta o víkendu zraněné koleno úmyslně šetřil. I proto možná hned při prvním skoku spadl a také při několika dalších se jeho záda po dopadu potkala se sněhem.
Na zásadní otázku, jak se daří natrženému vazu v pravém koleni, obhájce olympijského zlata ze Salt Lake City odpovídal s vážnou tváří. „Koleno drží jakž takž,“ řekl neurčitě. „Před tréninkem ho pokaždé musím zahřát. Deset minut šlapu na kole, pak ho promasíruju a skoro dvacet minut tejpuju. Proto taky na stadion přijíždím až o čtyřicet minut dřív než ostatní.“
Koleno už Valenta ledovat nemusí, protože neotéká. Jeho pokoj v olympijské vesnici v Bardonecchii se však pomalu mění v apatyku, či v slušně vybavené rehabilitační centrum. Všude kolem narovnané mastičky, laser, biolampa... „Celé dny se tomu věnuju, koleno má teď určitě lepší treat. Jak se to řekne česky? Aha - péči,“ vypráví věčně dobře naladěný akrobat.
Na finále myslí dvacet lidí
Docent Pavel Kolář mu řekl, že natržený postranní vaz by normálně potřeboval tři čtyři týdny absolutního klidu. Což ale Valenta až tak nedělá... Zato vykládá, že vzhledem k tejpu bolest sice trochu cítí, skákat se ale rozhodně dá.
„Skutečně to není špatné,“ hlásí. „Musím být ale opatrný. Je to trochu o tom, že na co bych jindy ve vzduchu nemusel vůbec myslet, teď vnímám. Zkrátka víc přemýšlím o jiných věcech a dost možná, že právě tyhle myšlenky mě mohou rozhazovat,“ vrhl se do filozofické roviny. O svých šancích se mu konkrétně mluvit nechce. „Bude to určitě těžké, minimálně dvacet lidí sedí na té horké židli, postupuje ale pouhý tucet...“
Výjimečností olympiády si Valenty ani tentokrát hlavu nikterak neláme. „V čem by měl být tenhle závod výjimečný?“ ptá se, jako by nechápal smysl dotazu. „Olympiáda je zvláštní snad jen v tom, že je jednou za čtyři roky, a že se tu setkají nejlepší sportovci z různých sportů. Jinak v ničem.“
Valenta navzdory zdravotním problémům stále ještě nevylučuje, že v horském městečku Sauze d´Oulx, 1500 metrů nad mořem, vystřihne svoji parádu, nejtěžší skok světa - trojnásobné salto s pěti vruty. „Zařadil bych ho ale až ve finále. Jenže, tam se nejdřív musím dostat...“
Valenta o víkendu zraněné koleno úmyslně šetřil. I proto možná hned při prvním skoku spadl a také při několika dalších se jeho záda po dopadu potkala se sněhem.
Na zásadní otázku, jak se daří natrženému vazu v pravém koleni, obhájce olympijského zlata ze Salt Lake City odpovídal s vážnou tváří. „Koleno drží jakž takž,“ řekl neurčitě. „Před tréninkem ho pokaždé musím zahřát. Deset minut šlapu na kole, pak ho promasíruju a skoro dvacet minut tejpuju. Proto taky na stadion přijíždím až o čtyřicet minut dřív než ostatní.“
Koleno už Valenta ledovat nemusí, protože neotéká. Jeho pokoj v olympijské vesnici v Bardonecchii se však pomalu mění v apatyku, či v slušně vybavené rehabilitační centrum. Všude kolem narovnané mastičky, laser, biolampa... „Celé dny se tomu věnuju, koleno má teď určitě lepší treat. Jak se to řekne česky? Aha - péči,“ vypráví věčně dobře naladěný akrobat.
Na finále myslí dvacet lidí
Docent Pavel Kolář mu řekl, že natržený postranní vaz by normálně potřeboval tři čtyři týdny absolutního klidu. Což ale Valenta až tak nedělá... Zato vykládá, že vzhledem k tejpu bolest sice trochu cítí, skákat se ale rozhodně dá.
„Skutečně to není špatné,“ hlásí. „Musím být ale opatrný. Je to trochu o tom, že na co bych jindy ve vzduchu nemusel vůbec myslet, teď vnímám. Zkrátka víc přemýšlím o jiných věcech a dost možná, že právě tyhle myšlenky mě mohou rozhazovat,“ vrhl se do filozofické roviny. O svých šancích se mu konkrétně mluvit nechce. „Bude to určitě těžké, minimálně dvacet lidí sedí na té horké židli, postupuje ale pouhý tucet...“
Výjimečností olympiády si Valenty ani tentokrát hlavu nikterak neláme. „V čem by měl být tenhle závod výjimečný?“ ptá se, jako by nechápal smysl dotazu. „Olympiáda je zvláštní snad jen v tom, že je jednou za čtyři roky, a že se tu setkají nejlepší sportovci z různých sportů. Jinak v ničem.“
Valenta navzdory zdravotním problémům stále ještě nevylučuje, že v horském městečku Sauze d´Oulx, 1500 metrů nad mořem, vystřihne svoji parádu, nejtěžší skok světa - trojnásobné salto s pěti vruty. „Zařadil bych ho ale až ve finále. Jenže, tam se nejdřív musím dostat...“
