Basketbalistky 3x3 fingovaly kvůli kvalifikačním bodům turnaje. Přišly tím o olympijskou kvalifikaci |
A to hned z několika důvodů. Jedním je prvních 20 bodů v soutěži, což byl druhý nejvyšší počet po kolínském kolegovi Adamu Čížovi. Dalším pak jmenování Hráčem utkání.
Ještě důležitější ovšem bylo, že Medvědi domácím složením Hradce Králové dokázali ukončit téměř dva a půl měsíce trvající šňůru porážek. Pro Durhama však ani tímhle výčet pamětihodností sobotního mače nekončí.
S klaksonem poločasu se totiž udál i jeden naprosto kuriózní moment, k němuž nejen na tuzemských palubovkách dochází maximálně jednou za….. desítky let.
Jen co na závěr brejku Durham asistoval spoluhráči Kolářovi na další zakončení, podle svého zvyku kolegův úspěch náležitě oslavil.
Nabitý radostí švihl vzduchem pěstí, jenže těsně předtím se shodou okolností otočil k za ním stojícímu a nic netušícímu rozhodčímu, který jeho oslavné gesto schytal přímo „na solar“ a skácel se k zemi.
„Měl jsem prostě velkou radost, že jsme stihli skórovat před vypršením času a já to jen oslavil zapumpováním sevřenou rukou. Jenže jsem si neuvědomil, jak blízko jsem k rozhodčímu,“ popisoval Američan nebývalou situaci.
„Nebyla to, myslím, zase taková rána, ale byla rychlá, a on – stejně jako já - musel být hodně zaskočený. Byla to neskutečná náhoda.“
Durham se šel arbitrovi okamžitě omluvit a ušel i jakémukoli trestu.
„Pan rozhodčí naštěstí dopadl dobře a zápas ve druhé půli dopískal. Sám jsem v poločase nešel do šatny dřív, než jsem viděl, že je v pořádku. Pomáhal jsem mu na nohy a čekal, jak mu bude.“
Spoluhráči v šatně nového parťáka přirozeně za nevšední výjev vysmáli, ale jemu do smíchu nebylo. „Ze všeho nejdřív jsem se zajímal o stav rozhodčího, protože jsem nejdřív netušil, jak na tom bude.“
Sám Durham se po této stránce nepovažuje za smolaře, nic podobného se mu ještě nestalo, přesto už teď ví, že při svých emotivních oslavách, které prý ještě víc než po vlastních trefách provozuje po akcích kolegů, bude pozornější.
„Teď už se nejdřív kouknu přes rameno, kdo stojí kolem,“ slibuje.
Sám ale říká, že spíš než tuhle výjimečnou situaci si ze své premiéry bude pamatovat vítězství v prvním zápase v NBL, kterým navíc zdatně navázal na tři dny staré úspěšné vystoupení v osmifinále Českého poháru s Děčínem.
„Vím, že se teď Kolín nějakou dobu trápil, takže bylo dobré přijít a hned pomoct k vítězství.“
„Sám jsem ale na sobě ten tlak jedenácti porážek v řadě necítil. Přišel jsem do týmu s tím, jako by sezona právě začínala, že to zkusíme otočit a já pro to udělám, cokoli bude třeba,“ říká 25letý Američan se jmény Anthony Greco zděděnými po otci.
Do Kooperativa NBL zamířil z kyperské nejvyšší soutěže, kde dostal první evropskou školu. A prý poměrně tvrdou.
„Je to dost fyzická soutěž, sudí hru nechávají být a je tam hodně kontaktu. Já na to ale byl zvyklý už z domova,“ nenechal se zaskočit Durham.
V nutnosti rychle se adaptovat na českou ligu nevidí rovněž zásadní problém.
„Spoluhráči mi ten proces dost usnadnili. Byl jsem do týmu přijat s otevřenou náručí, naučili mě rychle naše systémy, v zápase s Hradcem mě hledali a já byl sám sebou. Pořád jsem ale nestřílel tak dobře, jak bych mohl.“
Durham podle prvních pozorování vypadá, že mu budou vlastnější spíš brejkové a nájezdové aktivity, než ostřelování koše z dálky.
„Rozhodně se snažím využívat svůj atleticismus a rychlost, abych se dostával ke koši, nebo něco vytvářel pro spoluhráče, to mi jde nejlíp,“ kýve hlavou.
