Egyptská ministryně plánování a hospodářského rozvoje Hala El-Saidová oznámila, že v letech 2017 až 2023 klesla v Egyptě míra růstu obyvatelstva o 46 procent. Přírůstek tak dosáhl nejnižší hodnoty za posledních 50 let, a to 1,4 procenta. Loni se v zemi narodily dva miliony dětí, což ukazuje na pokles o 15 procent oproti roku 2018 a o sedm procent oproti roku 2022.
Míra porodnosti v Egyptě vykázala pokles z 3,5 dítěte na ženu v roce 2014 na 2,85 v roce 2021. Přesto počet obyvatel stoupl z 102,8 milionu v roce 2021 na 105,8 milionu k lednu 2024, a Egypt tak zůstal nejlidnatější zemí v arabském světě.
Že přelidnění ohrožuje egyptskou společnost sužovanou ekonomickými problémy, opakovaně varuje egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí. „Nesouhlasím s vaší představou, že mít děti je záležitost naprosté svobody,“ reagoval na vyjádření ministra zdravotnictví a populace Abdeala Ghaffara. „Nakonec na to doplatí celá společnost a egyptský stát. Musíme tuto svobodu zorganizovat, jinak z toho vznikne katastrofa.“
Výrazný pokles počtu narozených dětí na jednu ženu zaznamenává v porovnání s uplynulými dekádami většina blízkovýchodních zemí. Zatímco v sedmdesátých letech bylo obvyklé, že státy jako Jordánsko, Maroko, Saúdská Arábie či Kuvajt měly míru porodnosti 7,1 dítěte na ženu, nyní nepřesahuje tři.
Většina zemí v regionu se nyní udržuje na úrovni, která je nutná pro zachování populace, tedy 2,1 dítěte na ženu. Experti ale varují, že se to může změnit. Například Kuvajtu podle studie uveřejněné v odborném periodiku Lancet hrozí, že v roce 2050 bude mít jednu z nejnižších porodností na světě – jen 1,7 dítěte na ženu. Saúdská Arábie může v roce 2100 dosáhnout hodnoty méně než 1,0.
Islámský fundamentalismus a arabské jaro
Do devadesátých let byla na Blízkém východě porodnost vysoká navzdory rychlému ekonomickému rozvoji. Běžný výklad byl, že se na tom podílí konzervativní islámské kultury. Odborník na blízkovýchodní demografii z izraelské Haifské univerzity Onn Winckler ve svém článku publikovaném v odborném periodiku Middle East Policy ovšem podotýká, že pokles porodnosti v první polovině devadesátých let nabral na rychlosti navzdory rozkvětu islámského fundamentalismu.
 |
V neropných arabských zemích Winckler vysvětluje změny jako důsledek několika faktorů. Velkou roli hrálo postupné vymizení arabského socialismu a na to navázaný úbytek prací ve veřejném sektoru, nárůst životních nákladů a stoupající nezaměstnanost. Podstatným důvodem bylo též zintenzivnění programů plánování rodičovství, které zahrnovalo rozsáhlou distribuci antikoncepce, jejíž požívání schválili vysoce postavení islámští duchovní prostřednictvím nábožensko-právních stanovisek známých jako fatwa.
Trend načas v některých zemích zvrátila série revolucí známá jako arabské jaro. Na rozsáhlou nespokojenost reagovaly opětovným příklonem k ideám arabského socialismu, podporou zaměstnání ve veřejném sektoru a rozsáhlými dotacemi.
Protesty vyzdvihly k moci islamistické strany, které výrazně omezily politiku plánování rodiny. Staronové ultratradiční pojetí ženské role jako matky mnoha dětí se projevilo především v chudých venkovských oblastech, kde došlo k výraznému nárůstu plodnosti. Například v Egyptě se zvedla z 3,6 v roce 2008 na 4,1 v roce 2012. Podobný trend byl v Jordánsku, kde se objevil i jiný související fenomén: ve městech zatím porodnost stagnovala či klesala.
Ostrovy chudoby jako zdroj přelidnění
Tyto státy se s dědictvím vysoké porodnosti na venkově vyrovnávají dodnes. Winckler poznamenává, že za její nadprůměrnou mírou v Egyptě, Jordánsku a Maroku je existence „ostrovů chudoby“ především v odlehlých oblastech, kde jsou stále běžné předčasné sňatky žen. V městských oblastech se lidé více přibližují západních trendům a lze zde pozorovat menší ochotu mít děti.
„Klesající porodnost souvisí s mnoha faktory, včetně rostoucích nákladů na plození dětí, odkládání sňatků u mužů i žen a posunu k modernějšímu životnímu stylu,“ vysvětluje jordánský sociolog Hussein Khozahe. Významnou roli hraje vzdělání. Studie jordánského statistického úřadu odhalila, že míra používání antikoncepce se zvyšuje s vyšším dosaženým vzděláním žen, a to ze 46 procent u žen bez vzdělání na 62 procent u žen se vzděláním středoškolským nebo vyšším.
Podobný scénář odlišných demografických vzorců neplatí jen pro tyto blízkovýchodní státy. I v nyní nejlidnatější zemi na světě, Indii, je nárůst populace dílem velmi „plodných“ nejchudších států, zatímco zbytek země se potýká se stárnutím obyvatelstva.
Vlády zmíněných států se snaží s přelidněním bojovat. Jordánsko chce porodnost snížit na 2,1 prostřednictvím osvětových kampaní. Egypt oznámil poskytnutí příspěvku ženám, které nemají více jak dvě děti. K osvětlení výhod antikoncepce využívá i kleriky.
Výzvy pro ropné státy
V ropných státech, jako je Saúdská Arábie či Katar, lze prudký pokles porodnosti, který nastal po roce 2010, podle Wincklera přičíst jejich postupnému přebírání „západních vzorů“. I když manželství zůstává široce rozšířené, lidé se berou v pozdějším věku.
Jako většina arabských zemí i ropné státy mají mladé obyvatelstvo. I před nimi se začínají objevovat výzvy stárnoucí populace. V Saúdské Arábii se projevuje nárůst počtu mužů v důchodovém věku, zatímco mladších mužů, kteří by je mohli nahradit, je stále méně.
