Jména nového evropského "prezidenta" Hermana van Rompuye a "ministryně zahraničí" Catherine Ashtonové byla totiž až do včerejška téměř neznámá.
Jejich nominaci, která byla na včerejším summitu Evropské rady premiéry a prezidenty 27 členských států bleskově odsouhlasena, si prosadily dvě klíčové evropské velmoci Francie a Německo. Sarkozy a Merkelová se totiž zřejmě obávaly, aby je nové hlavy unie nezastínily. To jim v případě Rompuye a Ashtonové příliš nehrozí.
Na jménu belgického premiéra se před více než týdnem Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy přímo dohodli, volba Ashtonové je pak výsledkem jejich tvrdého "ne" britskému expremiéru Tonymu Blairovi. Skupina států v čele s Polskem se marně pokoušela postavit ose Berlín-Paříž na odpor. Během včerejška poslední vzbouřenci kapitulovali při večeři v Bruselu, ještě než se začala podávat káva.
Kdo je Herman Van RompuyHerman Van Rompuy stanul v čele belgické vlády vloni v prosinci po řadě opakujících se vládních krizí, jejíž příčinou byly spory mezi vlámskými a valonskými regiony. Během necelého roku v čele pětistranného koaličního kabinetu prokázal tento politik diplomatickou obratnost při projednávání požadavků obou národnostních skupin i při mírnění dopadů hospodářské krize. Vlámský křesťanský demokrat Van Rompuy se narodil 31. října 1947 v bruselské čtvrti Etterbeeku. Jeho politická kariéra je spjata s Křesťanskou, demokratickou a vlámskou stranou (CD&V, dříve Křesťanskosociální vlámská strana, CVP). V letech 1993 až 1999 byl vicepremiérem a ministrem rozpočtu. Kriticky se vyjadřuje i k vládní pomoci bankovnímu sektoru, který zasáhla současná finanční krize. V roce 1999 byl zvolen do Poslanecké sněmovny, do čela dolní komory belgického parlamentu nastoupil v červenci 2007. Po nástupu do čela vlády si na vnitřní scéně dal za úkol urovnat spor mezi Vlámy a Valony kvůli volebnímu okrsku Brusel-Hal-Vilvorde, který ohrožuje jednotu země. Van Rompuy hovoří také francouzsky a je považován za intelektuála, napsal několik knih. |
Češi se už předem přidali na stranu silnějších. Česká delegace v čele s premiérem Janem Fischerem dala už před odjezdem najevo, že podporuje německo-francouzské představy. I s výsledkem je podle Fischera Česko spokojeno. "Jsem rád, že se nám podařilo dosáhnout dohody. A to dokonce dřív, než jsme čekali," přiznal Fischer, který se po necelých třech hodinách na summitu vracel do Prahy. "Ta jména nám plně vyhovují." Na poznámku, že v čele unie stanou neznámí politici opáčil Fischer, že jeho také nikdo neznal a všichni podceňovali. "Přál bych jim, aby jejich příběh měl podobný průběh," dodal dnes nejpopulárnější politik Česka.
Smířen odjížděl i polský premiér Donald Tusk, jehož země ještě před týdnem požadovala, aby se místo zákulisních dohod vybírali noví představitelé unie veřejně a aby před volbou museli veřejně prezentovat své představy. "Není to sice žádná superstar, ale je to čitelný politik," uvedl Tusk k výběru belgického premiéra. Zatímco Belgičan bude podle Lisabonské smlouvy "prezidentem" dva a půl roku, baronka Ashtonová bude řídit unijní diplomacii po celých pět let fungování nové evropské komise.
Kdo je Catherine AshtonováCatherine Margaret Ashtonová zastává od loňského října v EU post evropské komisařky pro obchod. Baronka Ashtonová z Uphollandu se narodila 20. března 1956 v Uphollandu ve střední Anglii. Studovala ekonomii na Londýnské univerzitě. V roce 1999 byla povýšena na baronku a stala se doživotní členkou britské Sněmovny lordů za Labouristickou stranu. V roce 2002 byla jmenována náměstkyní ministra školství. V červnu 2007 ji premiér Gordon Brown vybral za vůdce Sněmovny lordů a předsedkyni Státní rady. Ve Sněmovně lordů zastupovala zájmy vlády, vyjednávala o lisabonské smlouvě o reformě EU a podařilo se jí v Británii prosadit její schválení, dále se zabývala řešením otázek v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí Evropské unie. V roce 2006 získala baronka Ashtonová britský titul politička roku. Dnes žije v Saint Albans nedaleko od Londýna s manželem Peterem Kellnerem a třemi dětmi. |
Podrobnosti o summitu v Bruselu najdete v pátečním vydání deníku