Jde o další násilnou hromadnou smrt v těžce zkoušeném Jemenu, izolované a zapomenuté zemi na jihu Arabského poloostrova, která se potácí v ničivé občanské válce od roku 2012. Na první pohled jde o zcela nesmyslný konflikt: země nedisponuje žádnými důležitými surovinami a ani strategická poloha Jemenu – přes částečnou kontrolu důležité lodní trasy do Rudého moře – nepatří do první světové ligy.
Zástupná válka par excellence
Jemenská válka, podobně jako jiná střetnutí na Blízkém východě, v sobě má zakódovanou nevraživost mezi dvěma hlavními proudy islámu, sunnity a šíity. Současný konflikt – od osamostatnění jižní části země od britské nadvlády v roce 1967 nikoli první – zažehlo tzv. arabské jaro. Tedy série protestů v řadě zemí arabského světa probíhající od konce roku 2010.
V Jemenu ovšem tyto masové demonstrace opětovně odhalily letité nevraživosti mezi různými kmeny, Jemenci brzy obrátili zbraně proti sobě a co hůř – do věci se vložily regionální mocnosti, zejména Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty (SAE) a Írán.
Saúdové čelí ‚létajícím sekačkám‘. Na levné stroje pálí patrioty za milion dolarů, rakety přitom dochází |
Vyprahlá jemenská půda se tak stala klasickým záložním bojištěm mezi zahraničními rivaly. Zatímco Saúdská Arábie a SAE podporují většinové souvěrce, tedy sunnity, i mezinárodně uznávaného prezidenta Jemenu Mansúra Hádího (který ovšem aktuálně tráví čas v saúdskoarabském exilu), vzbouřenečtí šíitští Húsíjové mají podporu z „bratrského“ Íránu.
Z územního hlediska se zdá být situace dlouhodobě zablokovaná. Oblast ovládaná Húsíji je sice poměrně malá, zato však zahrnuje hustě osídlené části a šíitští povstalci jsou aktuálně pány i v metropoli Saná. Sunnité zase drží mezinárodně významný přístav Aden. A aby to nebylo tak jednoduché, některé odlehlé oblasti na jihu a ve středu země – včetně části slavného Vádí Hadramaut – ovládají ozbrojenci s historickými kontakty na teroristickou síť al-Káida. Situace tak silně připomíná doby, kdy jemenské území bylo rozděleno na dva samostatné státy, Severní a Jižní Jemen.
Nejhorší konflikt současnosti
Aktuální vyhrocení konfliktu přineslo kromě masakru v Sa’adě také bombardování přístavu Hodejda, tam se však mrtví počítali zřejmě „jen“ v jednotkách. Saúdská Arábie a její spojenci bezprostředně po útocích odpovědnost za zničení vězení a mrtvé v Sa’adě odmítli, po několika dnech ovšem Rijád pod mezinárodním tlakem oznámil zřízení vyšetřovací komise, která má okolnosti krvavého incidentu vyjasnit.
Vysvětlení, které se přirozeně nabízí jako první, zní, že nálety na Sa’adu a Hodejdu měly být ze strany sunnitské koalice pomstou za spektakulární akci provedenou o několik dní dříve húsíjskými povstalci. Střely vypálené zřejmě z vojenských dronů (mohlo však jít i o balistické rakety) tehdy zasáhly v metropoli SAE Abú Dhabí cisterny a následné výbuchy usmrtily nejméně tři lidi.
V řadách sunnitské koalice vyvolala úspěšná akce jemenských povstalců poplach, neboť demonstrovala dosud netušené vojenské schopnosti nepřítele – Abú Dhabí dělí od Saná vzdušnou čarou 1500 kilometrů. A zatímco Húsíjové mohli slavit, emirátské úřady ihned slíbily „tvrdou odplatu“. Která na sebe nedala dlouho čekat.
Smrtící nálet na Sa’adu se sice dočkal ostrého odsouzení od generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese i politiků mnoha států, k přelomu směrem k uklidnění situace ale zřejmě nepovede. Konfliktem mocností nejspíš i nadále bude trpět dnes již velká většina z asi 30 milionů obyvatel Jemenu.
Podle OSN i řady nevládních organizací představuje situace v Jemenu nejhorší humanitární krizi současnosti, srovnatelnou pouze s válečnou zónou na východě Demokratické republiky Kongo. Rozvojový program OSN (UNDP) uvádí, že počet obětí konfliktu v Jemenu se blíží 400 000 s tím, že zhruba polovina obětí zemřela kvůli „válkou vyvolané situaci“, zejména hladem. Asi 5 milionů osob trpí dlouhodobou podvýživou a v extrémní chudobě žije více než polovina obyvatel.
