Žádné poutače ani směrovky hosty zatím nelákají, pivovar vzdálený od nádraží pár set metrů ale snadno najdete, stačí zamířit do centra. O nepřehlédnutelnost se úspěšně stará obrovský nápis na kompletně zrekonstruované budově, v níž kromě hostince a pivovaru sídlí i penzion. Ve dvoře se ukrývá velká zahrádka.
"Ozdobné" prvky fasády sice dům zcela jistě nezařadí mezi povedené architektonické počiny, u vchodu ale naštěstí nestraší figurína typu vysmátého obtloustlého kuchtíka s tabulí lákající třeba na Katův šleh. U Faltuse vás přivítá jen decentní tabule - při naší návštěvě oznamovala Jahodový týden a přinášela seznam čtyř lákavých jahodových dezertů. Za využití sezonní suroviny si tak restaurace připsala kladné body, ještě než jsme vstoupili.
Rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část je důkladné a spravedlivé, obě části jsou stejně velké. Výčep stojí sympaticky v té nekuřácké, kterou poněkud znepřehledňuje několik masivních sloupů. Prostředí je příjemné, čisté, bez rustikálního kýče, jako hlavní atrakce určitě zaujme srdce pivovaru: nerezová varna.
V restauraci v sousedství varny sází – správně – na lokální kuchyni a sezonní suroviny.
Škoda té tukové fobie...
Kromě interiéru příjemně překvapil i jídelní lístek. Sice na úvodní straně zbytečně květnatě deklaruje zaměření na čerstvost a odpor k instantním polotovarům, nabídka jídel měla však to vzácné kouzlo, že jsem chuť dostal skoro na všechno, co nabízeli. Hospodské menu bez dvaceti variací na masový plátek, bez absurdních exkurzí do světových kuchyní, bez masových kapes - a dokonce i bez kaťáku?!
Šok jsem musel zapít místním pivem Kohout. Mají tu klasické ležáky, světlou 11° a 12° a tmavou 14°, mně přišla nejpitelnější desítka za 21 korun. Škoda že vlastní pivo je to jediné zajímavé na nápojovém lístku. Zbytek je rozsáhlá globalizovaná nuda, kterou by určitě stálo za to zredukovat a doplnit něčím regionálním a třeba v aktuálních vedrech nabízet domácí limonády.
O co více bylo příjemných překvapení týkajících se interiéru a nabídky jídel, o to víc zamrzely chyby, které se ukázaly při ochutnávání. Nějaký menší či větší problém měl skoro každý pokrm. Začít mohu třeba královskou tlačenkou za 55 korun. Hlavní výtka: nebyla to tlačenka, ale libové kousky vepřové kýty v rosolu. Pochopitelnou chuťovou prázdnotu trochu zachraňovala octovo-cibulová zálivka, ovšem nakrájení na milimetrové plátky jen komplikovalo konzumaci.
Tukovou fobií trpěla i zvěřinová paštika. Přišla krásně naservírovaná, s malinovou omáčkou a lesními houbami... Jenže paštika bez tuku je prostě jen upečená nasekaná masová hmota, která po třech soustech přestane bavit. Hovězí jazyk opět utrpěl zbytečně jemným nakrájením a hlavně křenovým dresinkem, ve kterém ale křen téměř chyběl. Zpředkrmů mohu zcela pochválit jen grilovaný hermelín s hruškou pošírovanou v červeném víně a brusinkovou omáčkou za 55 korun.
Houbový krém s křupavým slaninovým chipsem a smaženou cibulkou jsem si dal při obou návštěvách, protože poprvé to byla jen nepovedená smetanová hmota. Naštěstí druhý pokus už byl povedenější, přesto by si šéfkuchař takovou polévku měl nechat spíš na chladnější období a nabízet třeba jen slepičí vývar.
Slibné české speciality
Skoro jsem nevěřil svým očím, když jsemvmenu zaznamenal pečeného kapra s houbovo-kroupovým salátem. Když si odpustí zabodnutou bylinku a plátek citrónu, kterým se stejně nic ochutit nedá, pak to bude dokonalé a klidně ať to nestojí jen 145 korun. Kroupy, houby, česnek a k tomu bylinkami ovoněné filátko z kapra je přesně to, co si představuji pod českým rybím jídlem.
Kroupy, houby, česnek a k tomu bylinkami ovoněné filátko z kapra.
Nebýt jedné zásadní chyby, byla by dalším velkým úspěchem na poli české klasiky koprovka s karlovarským knedlíkem a pošírovaným vejcem. Přes lidovou cenu pouhých 53 korun však nelze odpustit, že když vejce rozkrojíte, nevyteče krásně tekutý žloutek.
Dezerty ze stálé nabídky jsem neochutnal, těm jahodovým, o kterých informovala tabule u vchodu, nešlo odolat. Jahodová polévka se skořicovým toastem už byla bohužel vyprodaná, takže volba padla na jídlo za 43 korun s avantgardně znějícím názvem: jahody na zeleném pepři. Lehce ohřáté jahody spolu s nasekanými lískovými oříšky v omáčcez medu a vlastní šťávy mají být do chuťových výšin vystřeleny pikantností pepře - jenže to musí být pepř mletý, a nikoliv celý, který ve chvíli, kdy jej rozkousnete, všechno přehluší. Povedenější byl čokoládový toast s jahodami, šlehačkou a pomerančovou omáčkou za 49 korun, v konkurenci se správně připravenými jahodami na pepři by ovšem neměl šanci.
Přes všechny výhrady musím přiznat, že návštěvy v pivovaru Faltus byly velmi příjemným překvapením. Otevřel zkraje léta, takže mu přiznejme dobu hájení. Ale stačí jen málo k tomu, aby v České Třebové převzal roli podniku, který je referenční ukázkou povedené české hospody, kterou nesmíte při návštěvě města minout.