„Snažím se uchránit toho, abych na stará kolena neupadl do celoplošné nasratosti - promiňte, že používám tento výraz. Starým mužům hrozí, že v jistém věku skončí s aktivním životem a jsou bezradní,“ říká Lasica, který toto téma vtipně glosuje i v Listech Emilovi. Dopisy dvou důchodců, jež jsou i hlubokou výpovědí o současné společnosti, vycházely zprvu jako fejetony v časopise, pak se z nich stala kniha a audiokniha (více dílů) a nyní je má na repertoáru i Štúdio L+S v režii Juraje Nvoty.
ČTĚTE TAKÉ: |
V tomto bratislavském divadle Lasica už přes 30 let účinkuje v řadě představení, zásadně se podílí na dramaturgii a je též autorem textů. Nyní tam vystupuje například po boku své švagrové Emílie Vášaryové mimo jiné v komediích Život na trikrát či Rybárik kráľovský, s Danielovou Kolářovou se snaží oživit manželství v konverzační komedii Půldruhé hodiny zpoždění, s Bolkem Polívkou hraje v Garderobiérovi a s Milanem Kňažkem vede mistrné dialogy ve hře Na fašírky mi nesahej, věnované památce Jaroslava Filipa a Júlia Satinského.
Právě duo Lasica-Satinský vtisklo tomuto divadlu současnou poetiku. Oba v něm začali hrát v roce jeho vzniku 1982 a v jeho budově, dříve hotel Tatra, spolu začínali už v roce 1959 v kabaretu Tatra revue. „Vždy jsem se obklopoval partnery, včetně Júlia Satinského, o kterých jsem si myslel, že jsou lepší než já,“ vzpomněl Lasica na přítele, který zemřel v roce 2002.
Společně vytvořili celou řadu nezapomenutelných představení, včetně slavného kabaretního programu Ktosi je za dverami a her Deň radosti, Náš priateľ René či Jubileum. Spolu si tito milovníci ironie a improvizovaného dialogu zahráli i v několika filmech, mimo jiné Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Tři veteráni, Utekajme, už ide! či Vážení přátelé, ano.
Milan Lasica se narodil ve Zvolenu, od malička ale žije v Bratislavě, kde vystudoval dramaturgii na Vysoké škole múzických umění (VŠMU). V letech 1964 až 1967 pracoval jako dramaturg Československé televize, poté byl několik let členem Divadla Na korze a v 70. letech působil na Nové scéně v Bratislavě. V 80. letech se stal uměleckým šéfem Štúdia S (podle agentury Slovkoncert), které v 90. letech s několika známými koupil a které se v roce 1999 přejmenovalo na Štúdio L+S.
Lásku k hudbě má odjakživa
Před kamerou debutoval Lasica v roce 1961 v psychologické sondě do života posluchačů divadelní fakulty Vždy možno začať režiséra Jána Lacka a od té doby vytvořil několik desítek rolí. Pro český film ho objevil Juraj Herz snímkem Sladké hry minulého léta (1969); do Čech jezdí Lasica natáčet dodnes - po revoluci si zahrál například ve filmu a seriálu Saturnin, komedii Výchova dívek v Čechách, Menzelově adaptaci Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále či Kachyňově filmu Hanele.
Lasicovou velkou láskou byla odjakživa hudba. Texty psal i pro svou první ženu, herečku a zpěvačku Zoru Kolínskou, pro Hanu Hegerovou i Petera Lipu. Nazpíval dvě alba starých evergreenů, vydal též album se zpěvákem Richardem Müllerem a vystupuje s orchestrem Bratislava Hot Serenades.
Milan Lasica, jemuž v roce 2003 prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy, je přes 30 let ženatý s herečkou a později diplomatkou Magdou Vášáryovou, s níž má dvě dcery Hanu (34) a Žofii (32).
