  |
Roušky začali lidé nosit téměř okamžitě po výskytu prvních nakažených novým typem koronaviru. Nejdříve roušky navlékli lidé v Asii, kde je jejich nošení už běžné. Následovala Evropa. Dnes už roušky nosí lidé po celém světě, a to i přes vážný nedostatek těchto ochranných pomůcek, píše The New York Times.
Fotografie lidí s různými typy masek doplňují skoro každý článek týkající se virové pandemie. Rouška dnes ilustruje současnou situaci mnohem lépe než například dezinfekční prostředky. Je totiž jasným znázorněním současné situace, ve které lidé touží se ochránit či schovat a jsou pro to ochotni učinit všechny možné kroky.
Jde o znovuobjevení doplňku, který byl vynalezen v 90. letech 18. století. S odlišnými typy pasek jsou pak spojeny různé asociace. Masky zakrývající celou tvář, jako byla například ta v hororu Halloween, pak zrovna příjemné pocity nevyvolávají.
Masky či roušky však většinou evokují pocit bezpečí a ochrany před nemocemi či znečištěním. Mohou být výrazem solidarity nebo naopak protestu, rasismu nebo módním trendem a nyní symbolem pandemie. I když mají roušky primárně zakrývat a chránit, jsou v dnešním kontextu i prostředkem komunikace.
Kdy se rouška objevila poprvé?
Je zajímavé, jak může kus gázy se šňůrkami mít hlubší smysl. Jako první roušky či ústenky použili na konci 19. století doktoři během operací, aby předešli kontaminaci otevřené rány bakteriemi. V roce 1910 pak toto opatření převzala Čína při boji s epidemií plicního moru. Roušky se tak staly symbolem modernizace zdravotnictví s dvojí funkcí. Jednak chrání před přenosem mikroorganismů a jsou zároveň prostředkem ke vzdělávání běžných občanů.
O osm let později se roušky staly celosvětovým fenoménem díky španělské chřipce. Na starých fotografiích pak můžeme najít mnoho formálně či slavnostně oblečených lidí, kteří mají zároveň nasazenu masku. Roušky se v té době staly všeobecně akceptovanou součástí života.
Po skončení 1. světové války však jejich používání vesměs upadlo v zapomnění. V Číně si však svou úlohu zachovaly i nadále a dodnes symbolizují společenskou a občanskou odpovědnost a povědomí.
V roce 2002 přišla epidemie onemocnění SARS a s ní i obnova masového užívání roušek v Číně, Hong Kongu a dále napříč východní a jihovýchodní Asií. Nošení roušek bylo pak jasným projevem uvědomění občanů a je dodnes bráno jako občanská povinnost. V současnosti je v Asii naprostou samozřejmostí a výrazem slušnosti zabránit kýchnutí na vašeho souseda.
Znečištění ovzduší
Spolu s rostoucím povědomím lidí o znečištění planety pak masky současně ještě další roli jako vzduchové filtry, a to zejména ve velkých městech jako je Bombaj, Peking, Tokyo či Mexico City, a dále například při rozsáhlých požárech v Austrálii.
Tomuto vývoji se začal přizpůsobovat i módní průmysl. Čínská oděvní značka The Qiaodan Yin Peng Sportswear roušky zařadila do své kolekce již v roce 2014 na Čínském Fashion Weeku. Další čínská návrhářka Masha Ma představila na své pařížské přehlídce v roce 2015 roušku ozdobenou krystaly Swarowski.
Roušky se staly módním doplňkem i pro některé umělce, jako jsou například rappeři Ayleo a Mateo Bowlesovi. Dvojice hudebníků začala roušky údajně nosit kvůli tomu, že si z jejich výrazů dělali lidé legraci. Roušky se staly doplňkem i na slavnostní akce jako je předávání britských televizních cen, kde ji oblékl rapper Future se svou dcerou. Návrhářka Zoe Dupree pracující pro značku Young Thug pokřtila tento styl jako „smog couture“.
V posledních 3 letech pak hned několik velkých módních značek zahrnulo do svých kolekcí designové roušky (např. Fendi nebo Gucci). Módní dům Gucci pak například vytvořil model s rouškou pro zpěvačku Billie Eilish, který oblékla na předávání amerických hudebních cen Grammy. Tento outfit měl dle zpěvačky vyjadřovat zprávu světu, že její tělo patří pouze jí a nikomu jinému.
Zhruba před měsícem pak začaly celebrity a modelky postovat svá selfie v rouškách na sociální sítě. Mezi nimi byla například modelka Bella Hadid, herečka Gwyneth Paltrowová. Jedním z hlavních obchodních artiklů na velkých nákupních webech, jako je například Etsy, jsou dnes roušky. Většinou jde o jednoduché kusy látky se šňůrkami. K dostání jsou však i v mnoha barvách a vzorech a rovněž i různých cenových relacích.
Módní doplněk?
Roušky se tak v 21. století staly jedním z nutných doplňků, které jsou užitečné a zároveň cool. Během prodemokratických protestů v Hong Kongu pak lidé oblékali masky jako výraz politického smýšlení, ale zároveň pro ztížení jejich identifikace za pomoci bezpečnostních kamer. Staly se tak populárními, že se je dokonce vláda pokusila zakázat, čímž je však povýšila na symbol revolty.
Protože se však masky staly natolik součástí asijské kultury, začaly sloužit i jako oslí můstek pro rasistické útoky, a to zejména v časech koronavirové pandemie, která započala právě v Číně. Například The New York Times byl obviněn ze zjednodušování a stereotypů, když u článku ohledně prvních případů v New Yorku použil fotku Asiatů v rouškách. Po vlně nevole následně ilustrační foto změnil.
Pro lidi je však tvář a její výrazy velice důležitá pro komunikaci. Proto její zakrytí může některé znepokojovat a vzájemně odcizovat. Říká se, že oči jsou bránou do duše. Pohled na ústa je však stejně důležitý pro rozpoznání emocí druhých.
Rouška ačkoli chrání může však rovněž vytvořit mezi lidmi sociální bariéru. V minulosti roušky na módních přehlídkách spíše odrazovaly. Dnes tomu tak už rozhodně není a lidé s nimi čím dál tím víc spojuji spíše pozitivní emoce. Lidé navíc začali chápat, že ačkoli obyčejná rouška neslouží jako ochrana před virem pro samotného nositele, chrání však jeho okolí. Lidé se tak mohou chránit navzájem.
Možná tedy v budoucnu i ve zbytku světa dosáhnou roušky stejné popularity jako v Asii a budou rovněž chápány jako gesto solidarity vůči zbytku společnosti nikoli jako projev strachu.
