Očkuje se jako o život. Injekci vám píchnou i na parkovišti u nákupního centra, říká Češka žijící v Itálii

Lidovky.cz: Jak to nyní v Itálii vypadá a jaká opatření zde platí?
Itálie se konečně nadechuje a opatrně vrací do života. Tento týden vstoupila celá země do žluté zóny a jsou tu tedy ty nejmírnější restrikce. Blíží se moment, kdy se otevře všechno úplně. Galerie a muzea jsou otevřená, otevírají i kina, posilovny nebo obchodní centra i o víkendu… a nový lockdown je prý velmi nepravděpodobný. Také se otevřou vnitřní prostory restaurací. Dosud byly otevřené totiž jenom zahrádky. Člověk musel vejít s rouškou, nicméně u stolu si ji mohl sundat. Fungovalo to dobře, k šíření viru to nevedlo, a to je v římských ulicích doslova zahrádka vedle zahrádky, protože město poskytlo restauracím zadarmo prostory na chodnících a náměstích. Pomalu se začínají objevovat i první kulturní akce, po kterých prahneme. Řekla bych, že se lidé pod rouškami víc usmívají.

Lidovky.cz: Dodržují lidé v Itálii opatření nařízená vládou?
Severní a jižní Itálie jsou tak odlišné, že jsou téměř jako jiné země. Takže hodnotit Itálii jako celek málokdy funguje. Mohu mluvit jen za Řím, kde žiji. Tady lidé nařízení převážně dodržovali a dodnes nosí roušky a drží si odstup. Protože se ale rádi druží a scházejí ve větším počtu s rodinou či přáteli, zákaz shromažďování často překračovali. A policisté nebo karabiniéři rozdávali velmi tvrdé pokuty. Podle oficiálních odhadů od půlky července nebudou roušky venku povinné.

Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy? Sledujete dění z pohledu spisovatelky jinak?
S uvolňováním restrikcí pozoruji, jak se lidé během karantény změnili, jak moc je zasáhla, jsou tišší a opravdu opatrnější. Totiž, ta minulá karanténa, ta před rokem, byla nesrovnatelně tvrdší než lockdown, který končí teď. Tehdy byli lidé vyděšení a nevěděli, co bude dál. Byli jsme první zemí západního světa, kde byl zákaz vycházení a platil pro šedesát milionů lidí. Tehdy jsem svoje pocity shrnula v Deníku z římské karantény, který vyšel knize esejů o pandemii Doba koronavirová. Teď už je to veselejší psaní, ale pořád je ve vzduchu cítit strach nebo opatrnost. Třeba když je lidí moc, mnozí znejistí a raději se snaží držet si odstup.

Lidovky.cz: V Česku vám vyšla nová kniha, Tohle město, tahle řeka, mají i římské domy svá tajemství?
Kniha je o lidech, kteří žijí v jednom domě, který může stát kdekoli. Začala jsem ji totiž psát v Tokiu, pokračovala v Praze a dokončila ji v Římě, takže zachycuje spíš než Řím univerzální pocity a boje běžných lidí… O tom, jestli mají římské domy svá tajemství, ale vůbec nepochybuju. Historie tu sahá tisíce let zpět, můžete se podívat, kde upálili Giordana Bruna nebo kde zabili Caesara. Při bližším pohledu zjistíte, že mnohé domy mají na fasádách velmi neobvyklé výtvory, od smějících se ďáblů až po draky, čím větší zrůda, tím údajně líp chrání obyvatele. A na mnoha dveřích jsou klepadla, říká se jim tu batacchio, která jsou nesmírně rozmanitá. Od rozezlených lvů přes různé příšery až po nahá ženská těla nebo hlavy filosofů… fotím si je, je to docela zajímavá sbírka, mám určitě už přes sto různých druhů.

Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe? Nejsou už lidé unaveni z neustálých změn?
Každý už touží po normálním životě a těší se na něj. Bylo výjimečné zažít Řím jen s místními, bez turistů, kteří se až teď ve větším počtu vracejí. Bohužel se karanténa dotkla řady lidí tragicky, mnoho hoteliérů, restauratérů a drobných obchodníků o svoji živnost přišlo, někteří přišli o o život, někteří spáchali dokonce sebevraždu… Takže když se teď procházíte Římem, řada obchodů nebo podniků zůstává zavřených. Myslím, že dopady plošného uzavření uvidíme mnohokrát i v příštích měsících.

Lidovky.cz: Jak se v Itálii staví k vakcíně proti koronaviru a kolik lidí je už očkovaných?
V Itálii se očkuje jako o život. Sama jsem absolvovala drive-in očkování na parkovišti nákupního centra, bylo to dobře zorganizované a velmi rychlé, zajeli jsme autem až pod bílý přístřešek s růžovým květem primuly, odevzdala jsem vyplněné papíry a lékařka mi aplikovala vakcínu, potom jsme přejeli k výjezdu na pozorování, po 15 minutách mi přišla SMS, že čas pozorování vypršel a můžeme odjet. Zatím tu aplikovali 21,2 milionů vakcín.

Lidovky.cz: Dokázala byste porovnat situaci v Itálii a v Česku?
V Česku nejsem, vidím to jen z dálky, ale ten chaos je bohužel vidět i z dálky. Chaos v opatřeních, v restrikcích… Tady vždy vláda schválila tzv. dekret a ten byl závazný. Z něj se vycházelo, než vydali nový, který reagoval na aktuální situaci. Druhé kolo ministrů zdravotnictví během tak krátké doby je pravděpodobně světový unikát.

Lidovky.cz: Jak je na tom tamní zdravotnictví?
Úroveň zdravotnictví se liší opět podle regionů, nejspíš by bylo lepší léčit se v hlavním městě než třeba v malé nemocnici v Kalábrii. Ale je fakt, že mýtus o skvělém zdravotnictví Lombardie s pandemií padl, protože se ukázalo, že bylo značně přeceňované. A naopak jinde doktoři svou prestiž zvýšili. Já naštěstí nemám vlastní zkušenost s italským zdravotnictvím, ale ze zkušeností ostatních vyplývá, že italští lékaři jsou citliví k pacientům, jsou obětaví a mají dobrou intuici.

Lidovky.cz: Mohou lidé chodit na testy zdarma?
Ano, s potvrzením od doktora je test bezplatný. Jinak se testuje na každém kroku, nejen ve specializovaných centrech, ale i v lékárnách, na letišti nebo ve stanech na ulicích. Fronta aut stojí na testování drive-in v autech.

Lidovky.cz: Žila jste i v dalších zemích, například v Japonsku nebo v USA. Máte hodně přátel po světě? Sledujete, jak se situace vyvíjí u nich?
Každá země se do člověka zapíše, když je schopen vnímat a v každé potká zajímavé lidi, kteří mu zůstanou. Máme přátele na kontinentech, kde jsme žili, jsme s nimi v kontaktu, když je svět ve starých kolejích, tak se navštěvujeme. Situace je i u nich proměnlivá, jen některé vlády vědí, co činí.