Jednu radu studentům poskytl výzkum Bettiny Pauseové a jejích kolegů z univerzity v Düsseldorfu: vyhýbejte se svým vystrašeným kolegům.
Němečtí vědci totiž setřeli vzorek potu 49 studentů hodinu před státní zkouškou a pak během fyzické námahy. Oba vzorky pak předložili k posouzení nosům jiných studentů. Ti mezi nimi sice nebyli schopni určit žádný rozdíl, ovšem jejich mozky ano.
Pach potu studentů před zkouškou jim v mozku zvýšil aktivitu oblastí, které pomáhají se sociálním chováním, vnímáním cizích pocitů a empatií. Podle autorů výzkumu tedy vůně „ustrašeného“ potu může nevědomě vyvolat podobné pocity i v mozku příjemce signálu.
Není to zcela ojedinělý výsledek. Už dřívější studie ukázala, že pach potu parašutistů zvyšuje úzkost u osob, které si k němu přičichly. Tento podvědomý přenos strachu patrně umožňuje skupině rychleji prchnout před nebezpečím. Studenti si však útěkem nepomohou, a tak by se snad měli držet dále od podezřele se potících kolegů.
Němečtí vědci totiž setřeli vzorek potu 49 studentů hodinu před státní zkouškou a pak během fyzické námahy. Oba vzorky pak předložili k posouzení nosům jiných studentů. Ti mezi nimi sice nebyli schopni určit žádný rozdíl, ovšem jejich mozky ano.
Pach potu studentů před zkouškou jim v mozku zvýšil aktivitu oblastí, které pomáhají se sociálním chováním, vnímáním cizích pocitů a empatií. Podle autorů výzkumu tedy vůně „ustrašeného“ potu může nevědomě vyvolat podobné pocity i v mozku příjemce signálu.
Není to zcela ojedinělý výsledek. Už dřívější studie ukázala, že pach potu parašutistů zvyšuje úzkost u osob, které si k němu přičichly. Tento podvědomý přenos strachu patrně umožňuje skupině rychleji prchnout před nebezpečím. Studenti si však útěkem nepomohou, a tak by se snad měli držet dále od podezřele se potících kolegů.