„Denně se u nás vystřídá až osmdesát klientů, šedesát procent z nich představují děti předškolního věku. Před zápisy do základních škol míváme vždycky nával, u rodičů spouštějí větší starost o to, jestli jejich dítě mluví a jak mluví. Problém s nárůstem vad řeči se dá ale vztáhnout celoplošně, před zápisy je problém jen více na očích,“ řekla serveru Lidovky.cz Jitka Kaulfuss z pražského Centra řeči a komunikace Carpe diem Bohemia.
I když u nás neexistují oficiální statistiky, které by nárůst počtu předškoláků s řečovými vadami potvrdily, kliničtí logopedové se na tomto trendu jednohlasně shodují. „V posledních letech jsme klienty z řad předškoláků zahlceny,“ řekla serveru Lidovky.cz Martina Barchánková z Ordinace klinické logopedie v Dobřichovicích. „Když to srovnám s obdobím třeba před dvaceti, třiceti lety, nárůst dětí s vadami řeči je markantní,“ souhlasí klinická logopedka Eva Kolešová.
VÝVOJOVÉ PORUCHY ŘEČIKromě špatné výslovnosti či malé slovní zásoby, které jsou (mimo jiné) příčinami nedostatku osobní komunikace v raném dětství a patří mezi tzv. „prostý opožděný vývoj řeči“, jsou problémem dnešní doby i řečové nedostatky způsobené i tzv. vývojovou dysfázií. „V současnosti jsou větší problémy s otěhotněním, páry podstupují umělé otěhotnění, celá řada těhotenství i porodů je riziková... V následném raném vývoji dítěte to hraje velkou roli, děti začínají později lézt, chodit, a tedy i mluvit. Vnímáme tak nárůst počtu dětí, které začínají mluvit ve třech letech i později, v tu chvíli mluvíme o opožděném vývoji řeči. Z něj potom vzniká vada, které říkáme vývojová dysfázie. Ta je na rozdíl od dyslalie (tzv. patlavosti, výslovnostní vady), závažnější,“ popisuje klinická logopedka Eva Kolešová. V současnosti dochází k nárůstu obou typů řečových poruch. |
Řečovým problémům u dětí by se přitom často (v případech prostého opožděného vývoje řeči, nikoli u složitějších řečových problémů spadajících do tzv. vývojové dysfázie) dalo předejít - jádrem příčin bývá ve většině případů nedostatek osobní, interpersonální, komunikace. „Rodiče na děti nemluví a nepovídají si s nimi, třeba ani u televizní pohádky. Nemají na ně čas, to je základ nárůstu řečových problémů,“ říká Lenka Vlčková, manažerka projektu Logopedická prevence u dětí a žáků v ČR. „Když se mě rodiče ptají, co mají se špatně mluvícími dětmi dělat, zírají na mě, když odvětím, ať jim čtou pohádky před spaním,“ popisuje Eva Kolešová.
Oko místo ucha
Osobní mezilidská komunikace a interakce mezi komunikátory umožní dítěti - na rozdíl od pasivního přijímání obrazu - získat a zažít si správný řečový vzor. Tuto funkci nemůže podle logopedů nahradit ani osoba mluvící z televize, ani interaktivní hra na tabletu. „Všudypřítomné moderní technologie nejsou prvoplánovou příčinou nárůstu vad řeči. Když je ale děti využívají od raného dětství na úkor osobní komunikace, výsledkem je fakt, že zaměstnávají především zrakový smysl. Při vývoji se naopak opomíjí neméně důležitý sluchový kanál, což negativně ovlivňuje to, jak předškoláci mluví,“ vysvětluje Zdeňka Pešlová z klinické logopedie v Českých Budějovicích.
Moderní technologie jako počítače, chytré telefony, iPady a tablety, které dětem osobní komunikaci nahrazují, způsobují také to, že nedokáží svůj mateřský jazyk používat. Mezi řečové nedostatky, kterými „digitální děti“ trpí, přitom nepatří jenom „běžné“ řečové vady, kterými trpěli v předškolních letech už naši rodiče či prarodiče – patří mezi ně třeba snížená schopnost artikulace, šišlání či neschopnost utvářet problematické hlásky jako Ř, K, L nebo P. „Tím, že děti nejsou schopny sluchově naslouchat a rozlišovat uchem drobné nuance, nedokáží odlišit souhlásky C a Č, S a Š nebo D a Ď. Měkčení obecně je pro ně velký problém,“ říká Pešlová. „Dnešní děti už mají problém s vyslovováním skoro všech jenom trochu obtížněji artikulovaných souhlásek,“ podotýká Lenka Vlčková.
Vlivem moderních technologií děti nejenže chybně vyslovují, často se navíc ani neumí slovně vyjádřit. Mezi dalšími průvodními jevy vidí logopedky i nedostatečnou soustředěnost a neschopnost jazyk správně používat. „Snížení slovní zásoby dětí je také problém charakteristický pro poslední roky. Pravidelně u nás vídáme, že se předškoláci neumějí vyjádřit, nedokáží říct, co vlastně chtějí. Obsahovost slov, která užívají, je evidentně horší než před lety,“ popisuje logopedka Jitka Kaulfuss.
