Medici vyrazili do boje s covidem. Školy jim ale zkoušky neodpustí, místo toho si mohou přijít na hezké peníze |
Vláda uložila medikům pracovní povinnost 12. října, jednotlivé lékařské fakulty následně předaly seznamy studentů vyšších ročníků krajským úřadům, které jim pak začaly rozesílat „povolávací rozkazy“ podle aktuálních potřeb jednotlivých zdravotnických zařízení.
Ještě před tím, než premiér Andrej Babiš oznámil v pátek jeho odvolání z finkce, ministr zdravotnictví Roman Prymula uvedl, že by mělo v nemocnicích pomáhat až 2400 mediků čtvrtých a pátých ročníků a také studenti absolventských ročníků dalších profesí, například budoucí farmaceuti či zubaři. Pomoci mají zdravotnictví, které je oslabené zejména zvýšenou nemocností lékařů a sester.
Někteří studenti medicíny však nečekali na „povolávací rozkaz“ a do pomoci českému zdravotnictví se zapojili už dříve. Server Lidovky.cz vám přináší příběhy tří z nich.
Mário Boďo, student 6. ročníku všeobecného lékařství na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze
Do pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV) jsem šel pomáhat hned na jaře, když naše fakulta vyzvala studenty k dobrovolnictví. Měl jsem víc motivací zapojit se do boje proti novému viru. První byla pomoci personálu, protože jsem toho názoru, že každý, kdo je schopen pomáhat, by měl položit ruku k dílu a nesedět doma.
Proto mě potěšilo, že většina mých spolužáků neváhala a dobrovolně šla pomáhat tam, kde je potřebovali. Druhou motivací pro mě byly zprávy od kamarádů z Itálie a jiných zemí, kteří mi popisovali, co se u nich děje, a že se jedná o obzvlášť zákeřnou nemoc. Do třetice mě hnal zájem o infekční onemocnění a boj s nimi, ke kterému nás vedly na seminářích a praktické výuce infekčního lékařství naši profesoři a lékaři z Nemocnice Na Bulovce.
V nemocnicích pomáhá stále více mediků. Jejich nástup komplikuje podmínka trvalého bydliště |
V dnešních dnech se situace rapidně zhoršuje a po výzvě studentům jsem neváhal a vrátil se na místo, kde jsem pomáhal během jarních měsíců. Momentálně jsou studenti nasazeni na různých odděleních ve FNKV, primárně je však naším pracovištěm Centrální příjem interních klinik, k němuž je přiřazena červená covid zóna.
Pomáháme zde sestřičkám a lékařům v jejich práci, asistujeme při vyšetřování pacientů a při péči o ně. To zahrnuje vše od měření tlaku, saturace krve, EKG vyšetření, odběru krve a testů na covid až po hygienu pacientů a péči o zpříjemnění jejich pobytu na našem oddělení.
Každý den se střídáme na denní a noční směny tak, abychom byli po ruce v jakoukoli hodinu, i když výuka na naší fakultě stále pokračuje. Proto se snažíme využít veškerý volný čas na to, abychom mohli pomáhat.
Jsem rád, že se mohu účastnit chodu nemocnice. Na našem oddělení jsou skvělí a profesionální zdravotníci, ať už sestřičky, záchranáři, lékaři nebo sanitáři. Práce s nimi je velmi zajímavá a motivující. Pro nás mediky je to jedinečná zkušenost, protože během studia nemáme mnoho možností zvelebovat své praktické dovednosti.
Sestřičky nás učí, jak správně odebírat krev, aplikovat léky a jak pečovat o pacienty. Lékaři s námi diskutují o příznacích nemocí, vysvětlují a zkoušejí nás z vyšetřovacích a terapeutických postupů, připravují nás na naše budoucí povolání. Každý den máme možnost vidět na vlastní oči nemoci, o kterých se hodně z nás dočetlo jen ve skriptech.
Stejně nabíráme zkušenosti o chodu nemocnice, o struktuře zdravotnictví a o každodenních maličkostech, které se člověk naučí jen v praxi. Myslím, že mi tato zkušenost velkou měrou pomůže při nástupu do práce po škole.
Co se týče pandemie covidu-19, máme jedinečnou možnost vidět na vlastní oči něco, o čem jsme roky poslouchali z asijských zemí nebo z historie. Bohužel globalizace světa s sebou přináší i nové problémy a rychlý přenos nových infekčních nemocí je jedním z nich. Dnes máme příležitost se zaškolit a vypracovat metody, jak takovým epidemiím i do budoucna předcházet a bojovat s nimi.
Rebeka Pokrievková, studentka 3. ročníku všeobecného lékařství na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze
Momentálně pracuji na pozici sanitáře ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Mou prací je být pomocnou rukou pro lékaře, zdravotní sestry a sanitáře, abych jim alespoň částečně usnadnila jejich práci a osvobodila je během většího náporu na zdravotnictví od některých činností.
Pro tuto práci jsem se dobrovolně rozhodla z důvodu momentální situace, kterou nám přinesl covid-19. Prezenční výuka se nám přenesla na distanční formu, takže je flexibilnější než při běžném semestru. Mám tedy více volného času a chci pomáhat.
Myslím si, že je nyní potřeba zdravotnictví pomoci, protože je velmi vytížené. Z mé strany je to malá výpomoc pár hodinami měsíčně na oddělení, ale když se nás najde víc, kteří jsme ochotni takto pomáhat, tak dokážeme pokrýt celých 24 hodin denně pomocnou silou.
Po odborné stránce mi tato praxe přinese určitě to, co každá jiná. Už jen pobyt v nemocničním prostředí mi poskytuje mnoho příležitostí se něčemu naučit, v něčem se zdokonalit.
Do praxe stát povolá mediky i budoucí lékárníky či zubaře |
Také vidím před očima svůj cíl a důvod, proč jsem si vybrala studium medicíny. Když vidím prakticky to, kvůli čemu jsem dosud proseděla u knih nespočet hodin, více mě to motivuje ke studiu. Ten pocit, když někomu pomůžu, je pro mě velmi přínosný, i když zatím moje pomoc není tak velká.
Při momentální situací kvůli covidu-19 jsou v nemocnici různá opatření, ať už se jedná o oblečení nebo dezinfekci, která zdravotnickému personálu ztěžují práci. Myslím si, že naučit se pracovat v takovém prostředí a podmínkách je pro mě přínosné i pro budoucí praxi. Pokud by někdy v budoucnu došlo k podobné situací, všechny tyto úkony budu dělat automatičtěji.
Ráda bych poděkovala všem, kteří mě během této praxe usměrňují a učí novým dovednostem, a doufám, že během pár týdnů jim budu ještě větší pomocí než dosud.
Ondřej Matouš, student 6. ročníku všeobecného lékařství Masarykovy Univerzity v Brně
V době, kdy Česko zasáhla první vlna, jsem byl v ročníku pátém. Naše škola byla uzavřena a ještě ten týden se začaly organizovat dobrovolné aktivity (například odběrový stan ve FN Brno), o které byl mezi námi studenty velký zájem. Úvodní školení, týkající se odběrů a správného oblékání a dezinfekce, absolvovalo snad 80 studentů včetně mě.
Zájem o služby v odběrovém stanu byl takový, že se mi ani nepodařilo se tam dostat. Rozhodoval jsem se tedy, jakým způsobem bych mohl pomoci, i když jsem již zhruba rok a půl pracoval jako sanitář na zkrácený úvazek na oddělení neurologie ve Fakultní nemocnici Brno.
Medik Ondřej Matouš
Když jsem se nedostal do odběrového stanu, rozhodl jsem se aspoň vzít víc směn na neurologii. Během těchto směn jsem se dozvěděl, že infekční oddělení mezi zaměstnanci hledá jak lékaře, tak nelékařský zdravotnický personál, a tak jsem se přihlásil.
Po domluvě jsem nastoupil na několik směn na jednotku intenzivní péče infekčního oddělení. Situace zde byla lepší, než jsem čekal. První vlna se zkrátka zvládla dobře a kapacity vyčleněných lůžek byly dostatečné. Odpracoval jsem zde několik směn, když bylo potřeba někoho zastoupit.
Jak na neurologii, tak na infekčním pracuji na pozici sanitáře. Pomáhám s hygienou pacientů, chystám jídlo, krmím nemohoucí pacienty, dezinfikuji povrchy, přestýlám postele, pomáhám sestrám, s čím je třeba. Během volných chvil je možné jít s lékařem na vizitu nebo se ptát na onemocnění jednotlivých pacientů. Kromě ošetřovatelské činnosti se tak student medicíny dozví spoustu užitečných věcí, které však nemohou nahradit normální výuku. Po několika hodinách strávených v nemocnici na praxi se mi samozřejmě učí podstatně lépe, než po dvanáctihodinové službě.
Po tom, co jsem přestal pracovat na infekčním, jsem se vrátil opět na neurologii. Na konci května však začalo zkouškové období a byli jsme nuceni naučit se alespoň teoreticky učivo ze zrušených stáží a následně skládat zkoušky stejně jako za normálního stavu.
Vedení lékařské fakulty se sice zasloužilo o prodloužení zkouškového období, to však nic nezměnilo na objemu učiva, který nás po první vlně čekal. Ne, že bychom měli více zkoušek, než bychom měli normálně, ale nahromadily se nám všechny na konec semestru, což normálně nebývá. V praxi to znamenalo tři měsíce učení od rána do večera.
Oproti jarní vlně je nyní podle mých pozorování mezi studenty jiná nálada. Na jednu stranu bychom rádi pomohli, na druhou stranu ale máme strach, že z nemocnice půjdeme zase rovnou na zkoušky, protože je velmi těžké zkombinovat práci v nemocnici na celý úvazek a studium. Navíc jako sanitáři se prostě nemáme šanci naučit to, co na jednotlivých stážích.
Pokud by byli do zdravotnictví nasazeni i studenti 6. ročníků, chtěl bych se dostat opět na infekční, protože tento obor mě v průběhu studia zaujal nejvíce a rád bych se mu po státnicích věnoval. Doufám, že bych si prohloubil znalosti, a navíc už jsem tam pracoval na jaře, tak vím, co zhruba očekávat.
