Prožíváme zimu plnou extrémů, říká klimatolog. Sněhu je ale podle něj zatím v Česku poměrně málo
Klimatolog Radim Tolasz
| foto: Alexandr Satinský,
MAFRA
Premium
PRAHA -
Mrazivé zimní počasí se sněhovou pokrývkou do střední Evropy patří, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz klimatolog Radim Tolasz. Sněhu bychom dle něj potřebovali ještě více; neznamená to, že když je teď relativní dostatek srážek, že za pár měsíců zase nenastane sucho.
Lidovky.cz: Letošní zima je zatím srážkově bohatší, než byly ty minulé, a hlavně nás provázejí extrémní výkyvy počasí: ve středu je deset nad nulou, v sobotu deset pod bodem mrazu. Takových zvratů bylo od prosince již několik. Je to podle vás běžné? A mohou k této nižší stabilitě systému přispět probíhající klimatické změny?
Ano, zima zatím je srážkově bohatší než v minulých letech, pořád však nedosahuje úhrnů, které bychom očekávali v porovnání s dlouhodobými průměry. V prosinci jsme měli srážkově jen 56 procent a v lednu 120 procent průměru (meteorologická zima trvá od 1. prosince do konce února – pozn. red.). A za první dva měsíce je zima zatím i teplotně nadnormální, v prosinci o +2,7 °C a v lednu o +1,7 °C (odchylky od průměru v období 1961–1990 – pozn. red.).
Tuto zimu si budeme určitě pamatovat jako zimu plnou extrémů. Během několika dnů se „standardní“ zima s mrazem a sněžením překlápí v teplou zimu bez sněhové pokrývky. V uplynulém víkendu jsme zaznamenali neobvyklý teplotní kontrast mezi severní a jižní polovinou republiky. Na jihu bylo předjaří, zatímco na severu panovala „krutá“ zima. Ledovka a sněžení byly doplněny saharským pískem, který se k nám opět po čase dostal jako součást vzduchové hmoty, jež se postupně přesouvala ze severní Afriky přes Evropu.
Už dávno neplatí, že by teplotně a srážkově normální měsíc či sezona znamenaly, že i průběh počasí byl normální. Velké výkyvy mohou v součtu vytvořit hodnotu odpovídající průměru, ale při podrobnějším pohledu vidíme, že počasí příliš „normální“ není. Vyšší extremita klimatu je jednou z očekávaných vlastností teplejší atmosféry.
Lidovky.cz: Z dat zřetelně vyplývá, že v průběhu posledních padesáti let se v Česku nejen během zimního období značně otepluje. To samozřejmě nevylučuje časově krátké výkyvy směrem dolů od průměru. Co byste řekl lidem, kteří nevěří v globální změnu klimatu, když se teď podívají z okna a je zrovna deset pod nulou a zasněženo?
Deset pod nulou a sníh k zimě ve střední Evropě patří. I teploty pod minus 20 °C bývaly u nás docela běžnou součástí zimy. Změnu klimatu nelze hodnotit podle jedné zimy, jednoho léta, nebo dokonce podle jednoho víkendu. Ale stejně tak není vhodné popírat projevy této změny s „argumentem“, že před miliony let bývalo i tepleji.
Člověk významně ovlivňuje klima desítky až jednotky stovek let, setrvačnost klimatického systému však tyto projevy dlouho zastírala a teprve v posledních desetiletích vidíme důsledky. Změny v krajině a velké množství skleníkových plynů, jež rychle vracíme do atmosféry, nabourávají rovnováhu v uhlíkovém cyklu, která v klimatickém systému existovala i v éře střídání dob ledových a meziledových.
Důsledky jsou dobře vidět, pokud srovnáme předchozích padesát a předchozích sto let. Větší množství extrémů, rychlejší střídání různých typů počasí na straně jedné, ale i delší trvání extrémních období sucha či vlhka, častější výskyt vichřic. To vše vidíme ve střední Evropě, která se před zmíněnými sty lety vyznačovala charakteristickým mírným podnebím, o němž jsme se ještě před padesáti lety učívali na základních školách.
Radim Tolasz (* 1964)- klimatolog - absolvent fyzické geografie na brněnské Masarykově univerzitě - pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu v oddělení klimatické změny - v odborné práci se věnuje zejména změně klimatu, klimatologickým databázím a zpracování a prezentaci dat - zastupuje Českou republiku v IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu), spolupracuje se Světovou meteorologickou organizací, publikuje a podílí se na školení klimatologů v rozvojových zemích |
Lidovky.cz: To ale asi není jen případ střední Evropy, v níž žijeme, že?
Jistě, nebylo by správné omezovat se jen na náš region. Ve světě jsme svědky přírodních požárů v místech, kde si je lidé nepamatují, povodní nebývalých rozměrů, rychlého tání horských ledovců, „podivných“ vpádů studeného vzduchu na jih nebo teplého na sever a podobně. To vše jsou projevy, které pozorujeme častěji a s větší intenzitou než naši předkové.
Jen uvědomit si tuto změnu však nestačí. Musíme na ni reagovat v péči o krajinu, o lesy, o zemědělskou půdu a musíme snižovat emise znečištění z lidské činnosti. Pro skleníkové plyny nesmíme zapomínat na další škodliviny, které jsou například s využíváním fosilních paliv spojeny. Takzvaný konec uhlí pomůže nejen klimatu, ale i zdraví nás všech.
Lidovky.cz: V posledních letech se hodně mluvilo o suchu, na prevenci stát alokoval značné množství peněz. Teď je však zásoba vody v krajině doplněná na „normální“ hodnoty, někde i nad ně, což se zčásti týká i podzemních vod. Znamená to, že dlouhodobé nebezpečí sucha je zažehnané? Nebo se to téma může za pár měsíců či let zase vrátit?
Neumíme dobře odhadovat, jak se bude vyvíjet vláhová bilance za půl roku nebo za rok. Po šesti suchých letech je dobře, že byl rok 2020 srážkově nadnormální. Krajině i lidem to pomohlo. V některých oblastech více, jinde méně. Hodně bude záležet na dalších týdnech, jestli se doplní zásoby ze sněhu, které potřebuje nejen krajina, ale i vodohospodářská soustava u nás. Zatím je v Česku sněhu poměrně málo – jen pár centimetrů v nížinách, byť na velké ploše, a do jednoho metru na horách.
Voda v krajině je aktuálně v takovém stavu, že i jen pár suchých měsíců přinese problémy, s nimiž jsme se před pár lety setkávali až jako s důsledkem dlouhodobého sucha. Nebezpečí sucha ještě hodně dlouho zažehnáno nebude, protože dlouhodobě vyšší teplota znamená vyšší výpar a množství srážek se nezvyšuje.
Lidovky.cz: V posledních týdnech se několikrát stalo, že předpověď počasí i na jeden či dva dny dopředu se nevyplnila – nakonec bylo úplně jinak. Jak moc se v posledních letech zpřesnily meteorologické modely? Vyvíjí se to, nebo prostě ten systém je natolik nestabilní, že prognózy i na několik hodin dopředu s sebou vždy ponesou nějakou míru nejistoty?
To, co jste zmínil, se opravdu občas stává a právě zmíněná extremita a časté střídání průběhu počasí znamená, že předpovědi jsou složitější. Nelze však celkově říci, že by se spolehlivost předpovědí zhoršovala. Ano, pokud lidé sledují bodovou předpověď pro nějakou lokalitu, pak mohou někdy mít pocit nepřesností. Ale zkusme se na předpověď dívat trošku s nadhledem – sledujte ji alespoň na úrovni okresu s časovým rozlišením několika hodin. Pak zjistíme, že je předpověď většinou přesná. Ještě však budeme muset nějaký čas počasí analyzovat, než ho budeme umět předpovídat s vícedenním předstihem pro konkrétní lokality a hodiny.
Lidovky.cz: K tomu právě mířím. Má podle vás vůbec smysl v současnosti publikovat „prognózy“ počasí na několik týdnů dopředu, když je přece všeobecně známo, že v sobě nesou velký prvek náhody?
Smysl to určitě má, je to velká odborná výzva. V Českém hydrometeorologickém ústavu připravujeme statistickou předpověď na tři dekády (desetidenní období), přičemž první dekáda se překrývá s krátkodobou předpovědí. Spolehlivost této předpovědi na druhou a třetí dekádu je zatím opravdu nedostatečná, ale pracujeme na zlepšování. A k tomu jsme se v rámci projektu PERUN (je zaměřen na výzkum klimatických extrémů, garantem je ministerstvo životního prostředí – pozn. red.) zavázali připravit dlouhodobé předpovědi na šest a na dvanáct měsíců s využitím modelu ALADIN. Sám jsem zvědavý, jak se nám bude dařit. Je to běh na dlouhou trať, zatím se podobné předpovědi pro oblast střední Evropy nikomu nedaří připravovat s dostatečnou spolehlivostí.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
