Skauti ukázali, jak si lidé mohou pomáhat. To česká společnost oceňuje, říká místostarosta Vaněk
Místostarosta skautu Petr Vaněk z Plzně.
| foto: Petr Eret, MAFRA
Premium
Rozhovor
Od začátku pandemie pomáhají skauti jako dobrovolníci zdravotníkům, ale i seniorům. Kromě toho se scházejí online, schůzku měli například i s kolegy z Malediv. „Uvidíme, jestli Česká Třebová nebude v nejbližších letech tábořit na neobydleném ostrově v Maledivách,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz místostarosta Junáka – českého skauta Petr Vaněk.
Lidovky: Jak se český skauting během pandemie změnil?
Oddíly se nepotkávaly v přírodě a v klubovnách, ale online nebo při aktivitách, kde se na jednom místě děti střídaly postupně během jednotlivých dnů. Jinak se ale český skauting nezměnil vůbec. Pořád přináší a bude přinášet klukům a holkám dobrodružství, bude usilovat o to, aby si vytvářeli přátelství na celý život a navzájem si byli oporou. Pořád bude přinášet všestranný rozvoj mladým lidem a posilování jejich charakteru. Dlouhodobě tak zůstává tím, čím vždy byl.
Lidovky: Vidíte více pozitivních, nebo negativních dopadů?
Byli jsme ve stejných podmínkách jako celá společnost, takže dopady byly zásadní. Spousta kluků a holek na nějakou dobu přišla o kontakt se svými oddíly, protože neměli funkční internet nebo počítač. Online programy byly náročné i pro mnohé vedoucí. Bylo to pro ně něco nového, navíc procházeli stejně jako všichni složitým obdobím, měli kolem sebe nemocné, mohli přicházet o příjmy, ale přesto se snažili dostát své zodpovědnosti za skautské oddíly.
Lidovky: A pozitivní dopady?
Těch bylo více. Byli jsme ohromeni, jakým způsobem se hned na začátku krize skauti a skautky opravdu v tisících zapojovali do různých druhů pomoci. Od šití roušek přes pomoc seniorům, dobrovolnictví v nemocnicích, pečení sladkostí zdravotníkům. Víc než jindy jsme si uvědomili, že umíme pomáhat lidem kolem sebe. Umíme se rozhlédnout a najít věci, ve kterých můžeme být užiteční a na které stačíme, přestože nejsme nutně zdravotníci ani odborníci na jednotlivé krizové situace. Vždy je ve společnosti spousta příležitostí, jak pomáhat.
Lidovky: Téměř celý rok, s výjimkou léta, jste se nemohli scházet v klubovnách ani v přírodě, což jste nahradili online setkáváním. Jak na to děti reagovaly?
Na začátku to pro ně bylo napínavé, spoustu z nich totiž před krizí bavilo být u počítače nebo u telefonu víc, než je nechávali rodiče. Počáteční nadšení rychle opadlo. Skauting samozřejmě líp funguje, když se můžeme potkávat, vyrazit do přírody a trávit spolu čas. To je v online prostředí komplikovanější.
Lidovky: Dělali jste i jiné aktivity kromě pravidelných online schůzek?
Měli jsme i aktivity na dálku, třeba domácí vaření, rukodělné práce a pohybové výzvy, kdy se oddíly nebo jednotlivci mezi sebou hecovali v tom, kdo ujde víc kilometrů nebo se projede víckrát na kole. Chtěli jsme kluky a holky propojit aktivitami, i když je nemohli dělat společně. Šlo o hry pátrací, šifrovací, poznávání míst v okolí nebo zakreslování do online map.
Lidovky: Skauting je hodně o vzájemném setkávání. Bylo pro vás těžké přesunout činnosti do onlinu?
Oddílům se dařilo postupně hledat cesty, jak vytvářet prostředí vzájemné důvěry a spolupráce i za pomocí chladných technologických nástrojů. Podle reakcí skautů a skautek z celého Česka se většině dařilo udržovat kontakt a vzájemné vztahy, což je v krizovém období a izolaci to nejpodstatnější. Nešlo nám ani tak o rozvoj dovedností, ale spíše o to, aby kluci a holky věděli, že se na sebe můžou spolehnout, i když se nemůžou potkávat.
Lidovky: Jaké aktivity jste dělali online?
Kromě schůzek jsme pořádali i oddílové online výpravy, kdy si spolu ráno kluci a holky zacvičili před počítačem, někdo si vzal mobil i na zahradu. Každý doma uvařil snídani celé rodině, v průběhu dne si vyhradili dvě hodiny, kdy šel každý sám ven a cestou fotil zajímavá místa, o něž se pak podělil online ve skautské družině. Někdy si navzájem četli příběhy a večer si zazpívali večerku. I když byli doma, tak spali ve spacáku.
Lidovky: Online setkání jste měli pravidelně?
To záleželo na jednotlivých oddílech, běžně se setkávají jednou týdně na schůzce. Některé to udržely stejně, jiné se třeba setkávaly jednou za čtrnáct dní. Formátů byla spousta. Oddíloví vedoucí se bavili i s rodiči o tom, co jim vyhovuje z hlediska rodinného života, a hledali cesty, které budou zajímavé pro děti a užitečné, aby i rodiče měli chuť aktivitu podporovat na dálku.
Lidovky: Na dálku jste měli dokonce schůzku s kolegy skauty z Malediv. Jak to probíhalo?
Nebyla to jediná zahraniční schůzka, skauting je celosvětové hnutí, které má po celém světě přes 60 milionů členů. Jeden skautský oddíl z České Třebové se spojil se skauty a skautkami v Maledivách v Indickém oceánu. Bavili se anglicky a probírali, jak u nich vypadá skautská schůzka, škola, jak maledivští skauti občas táboří na neobydlených ostrovech nebo že na výpravy chodí po mělkém mořském dně někdy i kilometry a kráčí oceánem mezi jednotlivými ostrovy. Padlo i vzájemné pozvání na společné táboření. Tak uvidíme, jestli Česká Třebová někdy v nejbližších letech nebude tábořit na neobydleném ostrově v Maledivách.
Lidovky: Mezi základní skautské principy patří pomoc společnosti, hned na začátku pandemie jste začali jako dobrovolníci pracovat na různých místech. Roznášeli jste nákupy seniorům, doručovali jim knihy z knihoven a zvedali telefony na Lince pro seniory. Jakou jste od nich měli odezvu?
Mimořádně pozitivní. Setkávali jsme se s velkou vděčností, že taková služba vůbec existuje. Skautští dobrovolníci nosili seniorům nákup a zásilky, ale také se například zastavili u nich na ulici před oknem a povídali si s nimi. To seniorům velmi chybělo. Oni vědí, že někteří lidé zneužívají případné důvěřivosti starších. A to, že se u nich zastavili právě skauti se šátkem nebo v kroji, v nich vzbuzuje velkou důvěru. Vznikaly vztahy, které pokračují i teď, občas se u nich skauti zastaví na čaj a popovídají si. Radost z toho mají obě strany.
Lidovky: Ve skautských oddílech také trénujete, jak zvládat krizové situace. Jak vám to pomohlo při dobrovolnické práci v nemocnicích a domovech pro seniory? Mohlo vás vůbec něco „rozhodit“?
Naše skautské heslo „Buď připraven“ neznamená, že všemu rozumíme, skautská výchova nás ale vede k tomu, abychom hledali způsoby, jak se vypořádat s novou situací a jak zachovat klid. Skautští dobrovolníci určitě nenastupovali do nemocnic s tím, že přesně vědí, co a jak mají dělat. K tomu sloužilo školení u Červeného kříže nebo přímo v nemocnicích a domovech seniorů.
Naši dobrovolníci si ale často vybavovali situace ze svého skautského života, které je připravily na to, že teď zachovají klid a nebudou jednat impulzivně. To potvrdily i reakce z nemocnic a Českého červeného kříže. Často byli koordinátorem skupiny dobrovolníků skautka nebo skaut, protože mají zkušenosti s řízením malého týmu a s tím, jak využít různé dovednosti jednotlivců. Heslo „Být připraven“ znamená rozhlédnout se, na chvilku se zastavit a pak hledat, jak nejlépe se situací naložit. To v podobných krizích dobře funguje.
Lidovky: Mohl byste uvést příklad konkrétní situace, která na tohle skauty dobře připravila?
Oddíly často vedou mladí, třeba osmnáctiletí nebo dvacetiletí lidé. Mají například za úkol připravit tábor pro 70 účastníků, postarat se o to, aby všichni dostali najíst, cítili se dobře, a zajistit pomoc, když se někdo zraní. Zároveň se starají i o sedmileté osmileté děti, které jsou na táboru poprvé. Musí zohlednit to, že někdo je v tomto věku samostatnější, ale jinému se bude stýskat po rodičích. To všechno se skautští vedoucí učí. Někdy metodou pokus omyl, která je ale vlastně velmi bezpečná a zohledňuje potřeby jednotlivců. Skauti musí rozpoznat třeba i to, jaké slabiny mohou být v týmu, což se v průběhu posledních měsíců opakovaně ukázalo jako velmi užitečné.
Lidovky: Co vás za poslední rok, kdy jste pomáhali jako dobrovolníci, nejvíce překvapilo?
Mě ohromila rychlost nástupu a způsob, jakým se skauti do pomoci vrhli. Jsme velká organizace, ale ta iniciativa nešla nijak shora. V průběhu pár týdnů vzniklo po celém Česku více než sto dvacet lokálních týmů, které začaly pomáhat a vzájemně se koordinovat s jednotlivými projekty služby společnosti. Prvním impulzem bylo jasné rozhodnutí skautů a skautek v jednotlivých obcích, že posláním skautingu je pomáhat i v takto mimořádných situacích.
Začali s tím, co můžou dělat sami, bezpečně a udržitelně. Iniciativ třeba na pomoc seniorům se během první vlny objevily desítky. Často ale zašly na tom, že se jim lidé nevěnovali dlouho. Během druhé a třetí vlny byla skautská pomoc přes Linku seniorů Elpida už jediná celostátní služba. Udělala mi radost nejen ochota skautů do něčeho jít, ale zároveň u toho vydržet. Nebylo to jen vzepětí a rychlé opadnutí.
Lidovky: Světová organizace skautského hnutí předpokládá kvůli pandemii pokles členů, v Česku ale přesto za loňský rok přibylo skoro 900 nových. Čím si to vysvětlujete?
Měli jsme obavy, že dojde k opadu zájmu. Ne každý se na online schůzky může připojit, kluci a holky můžou být vyčerpaní třeba i kvůli tomu, že mají hodně práce ve škole. Zájem o skauting ale naopak vzrostl. Myslíme, že je to mimořádně obětavou a zodpovědnou činností skautských vedoucích v průběhu celé krize, starali se o udržení kontaktu mezi kluky a holkami. Také je to tím, jak byli skautští dobrovolníci vidět v průběhu krize. Ukázalo se, že je skauting jako hnutí pevně zakotvené ve společnosti, která může být celostátní a v našem případě i globální, ale vztahuje se i ke každé konkrétní vesnici či malému městu. Navíc skauti ukázali, jak si lidé mohou navzájem pomáhat. To česká společnost oceňuje.
Lidovky: Dalo by se říct, že se v průběhu pandemie potvrdila prestiž skautingu, nebo dokonce narostla?
Myslím, že ano. Dobré jméno skautingu se potvrdilo. To nemáme říkat my, ale je to zřejmé z reakcí, které nám přicházejí přes sociální sítě od lidí, kteří se skauty nemají nic společného. Pozorují, jakým způsobem se skautští dobrovolníci postavili ke krizi. To ještě posílilo důvěru společnosti ve skautskou výchovu a poslání skautingu.
Lidovky: Jak jste se připravili na postupné obnovování činnosti?
Ještě před rozvolněním, které proběhlo před týdnem, jsme vybízeli skautské oddíly, aby dobře plánovaly rozjezd, ale aby zároveň nepočítaly s tím, že se všechno vrátí hned do normálu. Nejdříve si budou kluci a holky zvykat na to, že mají opět kolem sebe kamarády. Oddíly informujeme, jaké jsou povinnosti ohledně testů, roušek, na co je třeba myslet, aby se skautská činnost mohla co nejrychleji obnovit a aby to bylo zároveň bezpečné. Situace není normální a ještě nějakou dobu nebude, je náročnější.
Lidovky: V čem konkrétně?
Třeba testy jsou velká komplikace, protože některé děti ještě do škol nechodí, jsou na distanční výuce, tak si musí zařizovat vlastní testy, aby mohly přijít na skautskou schůzku. Úterní test z fotbalu navíc neplatí ve středu na skautu. O tom se bavíme s ministerstvem zdravotnictví. Usilujeme o to, aby skautský program i jiné volnočasové aktivity dětí a mládeže mohly bezpečně probíhat, samozřejmě tak, abychom nezvyšovali epidemické riziko.
Lidovky: Ponecháte si nějaké aktivity online i do budoucna?
Určitě tím nechceme zcela nahradit to, co jsme doteď dělali tváří v tvář. Na celostátní úrovni ale kombinace online a běžného setkávání dává smysl. Usnadní to porady týmů skautských vzdělávacích akcí, kterých máme desítky po celém Česku. Chceme také více používat mezinárodní kontakty. Díky tomu se už dvanáctiletým nebo i mladších dětem nabízí přímý kontakt se skautskými vrstevníky třeba z opačné strany zeměkoule, což je dobrodružství, i když to probíhá online.
Lidovky: Co jste se během pandemie naučili o sobě a světě kolem vás?
Uvědomili jsme si, že lidé mají chuť a vůli si navzájem pomáhat, což je lidské společnosti vlastní. Víme, že umíme podat pomocnou ruku, to je podstatné a kladné zjištění. Dále jsme zjistili, jak podstatná je srozumitelná komunikace ve chvíli, kdy jsou věci složité a nejisté. To se nám osvědčilo v komunikaci se skautskými oddíly, ale i se seniory nebo v dobrovolnickém prostředí v nemocnici, kdy je potřeba něco velmi jasně sdělit, ale zároveň nebýt přísný a odměřený. Postupně tuto cestu nacházíme. Nejsem si jistý, jestli jako společnost, ale určitě jako jednotlivci a jako skauti.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
