Almodóvar není první ani poslední režisér, pro kterého jsou jeho filmy osobní terapií. Nicméně sedmapadesátiletý rodák z kraje La Mancha je jedním z nejdůslednějších. Volver, což otrocky přeloženo znamená vrátit se, je návratem hlavně pro něj. Do jeho domovského kraje a k postavě matky, s níž se osobně, jak sám tvrdí, potřeboval vyrovnat. Volver, v němž je almodóvarovská popkulturní sytá barevnost zkrocená do několika výrazných prvků (šaty a oči hlavní hrdinky, auto), je jako mateřská náruč. Konejšivý, klidný, přívětivý. Musel jsem si odpočinout po vyčerpávající práci na Špatné výchově, tvrdí. A v kraji La Mancha našel svůj azyl.
HODNOCENÍ LN **** Volver (Španělsko 2006)
Všechny Pedrovy ženy
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
Kamera: José Luis Alcaine
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Penélope Cruzová, Carmen Maura, Lola Duenasová, Blanca Portillová, Yohana Cobová...
Distribuce v ČR: H. C. E
Premiéra v ČR: 28. září
Pro Almodóvara, který odešel z rodné vesnice do Madridu v osmnácti, je evidentně jeho rodný kraj místem na pomezí mýtu, snění a kruté reality. Přesně takový je i Volver, příběh o atraktivní Raimundě (Penélope Cruzová) uvízlé v nešťastném manželství, která prací uklízečky na letišti podporuje svou dospívající dceru i svého povalečského manžela. O její samotářské sestře Sole (Lola Duenasová) a jejich matce (Carmen Maura), jenž před lety uhořela s otcem při jednom z požárů tak častých v tamním suchém podnebí. Jak je Almodóvarovým zvykem, romantická i hořká balada o ženské solidaritě a nezávislosti s dotekem nadpřirozena je mnohem propletenější a složitější, než by napovídal uvedený nástin. Je podobně vrstevnatá, jako je složitá minulost všech postav, jejich potlačované vzpomínky a nevyřízené účty. Odhalovat její další záhyby by bylo okrádáním o zážitek.
Ženy byly vždy Almodóvarově citlivosti bližší. Přízvisko „ženský režisér“ si vysloužil definitivně svým filmem Ženy na pokraji nervového zhroucení v roce 1988. Volver, obydlený téměř výhradně ženskými postavami, je další režisérovou variací na ženský svět. Idylickou pohádkou posetou skrytými řezavými ostny paměti a zapomínání. Muži jsou buď mrtví, brzy mrtví nebo nepřítomní (mistr působivých scén i tentokrát několik zařadil: vdovy na hřbitově nebo pokoj plný mužů z vesnice na pohřbu tety, u nichž není jasné, jestli jde o duchy, nebo o živé bytosti).
Koloběh života a smrti, energie mezi živými a mrtvými, kteří jsou neustále přítomní v myslích a duších pozůstalých, je ostatně jedním z hlavních témat filmu přítomným od kouzelné hřbitovní scény na samém začátku. Právě v takových scénách se ukazuje Almodóvarova zručnost i nezaměnitelná empatie a smysl pro absurditu, aniž by zmenšoval vážnost.
Cruzová hrát umí!
Se zápalem a lehkostí si pohrává s pravidly žánru thrilleru a komedie, komický realismus vyvažuje melodramatem a naopak. I postavy jsou složitější, pomalu se otevírají jako zavřený květ. Almodóvar udělal dobře, že vytrvale prosazoval do svých filmů Cruzovou - herečku s pověstí hezké tvářičky a s velkým otazníkem ohledně jejích hereckých kvalit.
Vytrvalost a instinkt se mu vyplatily a Španělka, která svůj čas dělí mezi Almodóvara a Hollywood, dorostla do role obyčejné ženské. Její krása a sex-appeal vydatně podpořený „push-upkami“ nejde proti uvěřitelnosti její postavy, právě naopak ji dělá méně čitelnou a hlubší.
Almodovarův návrat domů oceněný v Cannes za nejlepší scénář, za ženské herecké výkony a v San Sebastianu cenou kritiků, je vtipný i napjatý zároveň. Absurdní i emotivní. Psychologičnost Květu mého tajemství ustoupila romanci o smíření a idyle a o ženské síle. Dospělý Pedro konečně sní v náručí nejsilnější z žen.