29. září 2006 10:16 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Almodóvar se vrací odpočívat v pokoji

Herečky Almódovarova filmu Volver | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Herečky Almódovarova filmu Volver | foto: Alžběta JungrováLidové noviny

PRAHA Po úkroku do mužského světa ve Špatné výchově se nejúspěšnější a nejmilovanější španělský režisér současnosti Pedro Almodóvar vrací komediálním dramatem Volver do světa ryze ženského. Ženštějšího než kdy předtím.

Almodóvar není první ani poslední režisér, pro kterého jsou jeho filmy osobní terapií. Nicméně sedmapadesátiletý rodák z kraje La Mancha je jedním z nejdůslednějších. Volver, což otrocky přeloženo znamená vrátit se, je návratem hlavně pro něj. Do jeho domovského kraje a k postavě matky, s níž se osobně, jak sám tvrdí, potřeboval vyrovnat. Volver, v němž je almodóvarovská popkulturní sytá barevnost zkrocená do několika výrazných prvků (šaty a oči hlavní hrdinky, auto), je jako mateřská náruč. Konejšivý, klidný, přívětivý. Musel jsem si odpočinout po vyčerpávající práci na Špatné výchově, tvrdí. A v kraji La Mancha našel svůj azyl.

HODNOCENÍ LN ****

Volver (Španělsko 2006)
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
Kamera: José Luis Alcaine
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Penélope Cruzová, Carmen Maura, Lola Duenasová, Blanca Portillová, Yohana Cobová...
Distribuce v ČR: H. C. E
Premiéra v ČR: 28. září

Všechny Pedrovy ženy
Pro Almodóvara, který odešel z rodné vesnice do Madridu v osmnácti, je evidentně jeho rodný kraj místem na pomezí mýtu, snění a kruté reality. Přesně takový je i Volver, příběh o atraktivní Raimundě (Penélope Cruzová) uvízlé v nešťastném manželství, která prací uklízečky na letišti podporuje svou dospívající dceru i svého povalečského manžela. O její samotářské sestře Sole (Lola Duenasová) a jejich matce (Carmen Maura), jenž před lety uhořela s otcem při jednom z požárů tak častých v tamním suchém podnebí. Jak je Almodóvarovým zvykem, romantická i hořká balada o ženské solidaritě a nezávislosti s dotekem nadpřirozena je mnohem propletenější a složitější, než by napovídal uvedený nástin. Je podobně vrstevnatá, jako je složitá minulost všech postav, jejich potlačované vzpomínky a nevyřízené účty. Odhalovat její další záhyby by bylo okrádáním o zážitek.

Ženy byly vždy Almodóvarově citlivosti bližší. Přízvisko „ženský režisér“ si vysloužil definitivně svým filmem Ženy na pokraji nervového zhroucení v roce 1988. Volver, obydlený téměř výhradně ženskými postavami, je další režisérovou variací na ženský svět. Idylickou pohádkou posetou skrytými řezavými ostny paměti a zapomínání. Muži jsou buď mrtví, brzy mrtví nebo nepřítomní (mistr působivých scén i tentokrát několik zařadil: vdovy na hřbitově nebo pokoj plný mužů z vesnice na pohřbu tety, u nichž není jasné, jestli jde o duchy, nebo o živé bytosti).

Koloběh života a smrti, energie mezi živými a mrtvými, kteří jsou neustále přítomní v myslích a duších pozůstalých, je ostatně jedním z hlavních témat filmu přítomným od kouzelné hřbitovní scény na samém začátku. Právě v takových scénách se ukazuje Almodóvarova zručnost i nezaměnitelná empatie a smysl pro absurditu, aniž by zmenšoval vážnost.

Cruzová hrát umí!
Se zápalem a lehkostí si pohrává s pravidly žánru thrilleru a komedie, komický realismus vyvažuje melodramatem a naopak. I postavy jsou složitější, pomalu se otevírají jako zavřený květ. Almodóvar udělal dobře, že vytrvale prosazoval do svých filmů Cruzovou - herečku s pověstí hezké tvářičky a s velkým otazníkem ohledně jejích hereckých kvalit.

Vytrvalost a instinkt se mu vyplatily a Španělka, která svůj čas dělí mezi Almodóvara a Hollywood, dorostla do role obyčejné ženské. Její krása a sex-appeal vydatně podpořený „push-upkami“ nejde proti uvěřitelnosti její postavy, právě naopak ji dělá méně čitelnou a hlubší.

Almodovarův návrat domů oceněný v Cannes za nejlepší scénář, za ženské herecké výkony a v San Sebastianu cenou kritiků, je vtipný i napjatý zároveň. Absurdní i emotivní. Psychologičnost Květu mého tajemství ustoupila romanci o smíření a idyle a o ženské síle. Dospělý Pedro konečně sní v náručí nejsilnější z žen.

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.