Je to skutečně festival, což dokládá i značný počet návštěvníků v rozpoložením značně festivním - tedy radostném, slavícím. Divoce vzorované teplákovky tu celkem mírumilovně koexistují s burkami a hipsterskými módními kreacemi. Vždycky ocením tu přítomnost čtyř potetovaných svalnatců v teplákách, kteří v hale domovského hotelu po nocích tiše bdí nad tím, aby se hostům na výtah čekalo klidněji. Snad jenom někdy to trochu zajiskří, když jsem včera později večer zabrousil na toaletu v mobilní buňce před Thermalem, vypadala, jako kdyby v ní právě skončil texaský masakr motorovou pilou Ráno už ale byly zjevně opět nastoleny mír, láska a harmonie.
O filmovosti festivalu rovněž není pochyb. Promítá se tu těch filmů hodně, letošní selekce mi přijde slabší než loňská, zatím žádný zážitek typu „můj život už nemůže být stejný po tom, co jsem viděl tohle“ zatím nenastal, ale filmy to jsou, o tom žádná, některé z nich dokonce mají i začátek, prostředek a konec. A mezinárodní to tu je až na půdu. Stačí říct, že když jsem (samožerská vsuvka) přišel na jakési fórum distributorů, kde se prezentovaly nové a vznikající filmy z postkomunistické Evropy povídat spolu s producentem o tom našem právě natáčeném veledíle (konec samožerské vsuvky), jakýsí entuziastický umělec tam právě popisoval, jak právě pracuje na čemsi, co znělo jako arménský Billy Elliott. Může existovat něco mezinárodnějšího?
Jinak tu ale mám s názvy trochu potíž. Loni jsme v těchhle zprávách rozmazleně frflal nad tím, že tehdy shlédnuté filmy ne dost hrály s motivem v názvu zmíněným - třeba, že ve filmu Žena v žumpě ta paní v té žumpě sice byla, ale jenom chviličku a úplně na konci. Luxusní problémy jsem to tehdy měl, to vám teda řeknu. Letos jsem totiž narazil na pár jmen, která jsem nepobral ani trochu.
Třeba ten řecký film, o paní, které umře pes a ona se pak nezdravě upne na rodinu ze sousedství a vypadá to s ní dost bledě a nakonec si ale najde jiného psa, tudíž to s ní vypadá o trochu míň bledě a nad mořem vychází slunce nebo tak něco. Ten film se odehrává v Athénách a na jaře, což je v něm víckrát řečeno. Přesto se jmenuje Září. A to jako proč? Jmenoval se snad Září ten mrtvý pes? Nejmenoval. Jmenoval se Manu, čímž jsem si jistý, protože ta paní v první půlhodině filmu pořád volá „Manu! Manu!“. Pak Manu umře a ona zase říká „Manu umřel“. Jmenoval se Září ten nový pes? Ne. Ne. Ne. Toho nepojmenovala, tím jsem si jistý. Je v Athénách jaro v září? Ne? Tak proč? Opakuju. Proč?
Nebo ten podle mě fakt pěkný film o dvou chlapících, kteří kreslí čáru na silnici, která vede lesy někde v Texasu. Jmenuje se, prosím pěkně, Prince Avalanche. To jako fakt? Praštil se někdo do hlavy? V tom filmu není žádný princ, nepadne v něm slovo princ, na horizontu neprojede princ, princ prostě není přítomen - fyzicky, latentně, duchem, nijak. A lavina (Avalanche)? Ta už vůbec ne. V krásně zachyceném lese není po sněhu ani stopa a ani v něm není lavinový svah, který by stál za řeč. Jednu chvíli jeden z hrdinů vysloví za sebou jejich Alvin a Lance způsobem, který zní trochu jako Avalanche. A to jako má stačit. Přitom, kdyby se ten film jmenoval Dva chlapi kreslí čáru po silnici, která vede lesem, povídají si, pak se naštvou a pak se opijou a usmíří a odjedou spolu na regionální soutěž krásy, a ten les je taky krásný, ale oni to možná tak docela nevidí, byl by to název zcela pravdivý a přitom přitažlivý. Já bych na něco takového rozhodně šel. a vlastně ten film doporučuju i pod názvem Prince Alvalanche.
ZÁPISKY z Karlových Varů |
Nakonec i ten čtyřhodinový filipínský film Norte: konec historie, o kterém jsem toho na tomhle místě napsal už docela dost. Spousta lidí v něm během toho času vede spoustu řečí. V jedné vedlejší větě jedné konverzace je zmíněno, že na místě jménem Norte čekali v prosinci 2012 nějací lidé na to, až přijde konec času. A to je asi tak všechno. V jiné vedlejší větě jiné košaté konverzace o pár hodin později v tom filmu zas jedena Filipínka říká druhé, že nejlepší je vařit šneky v kokosovém mléce a přidat k nim hodně zázvoru. Kdyby se ten film jmenoval Vařte šneky v kokosovém mléce a dejte k nim hodně zázvoru, přišlo by mi to o hodně praktičtější a uživatelsky vstřícnější. Právě tohle sdělení jsem si chtěl z filmu odnést a kdyby se dostalo do jména, stalo by se snáze dohledatelným. V mém věku už paměť dělá divy, takže se může stát, že až se jednou konečně dostanu k vaření šneků, přidám k nim místo zázvoru konec historie.
Existují ale i pozitivní a následování hodné příklady. Wong Kar-waiův Velmistr třeba. Je o Velmistrovi. Přesnější by sice bylo Velmistr a krásná dívka, která ho trochu milovala, i tak mu ale nabila mu papulu a pak už se nikdy nesetkali a ona mezitím vyřídila toho zrádce na peróně, kolem nějž právě svištěl nejdelší osobní vlak všech dob. Ale stejně. Dobrý. Nebo včera - polský soutěžní film Papusza. Je o paní, které říkali Papusza. Nemám námitek. Nakonec i ty Nebeské ženy lužních Marijců. Ta nebeskost může sice být věc názoru. Ale jinak: jsou tam ženy a jsou to ženy Lužních Marijců. Tři slova ze čtyř. Slušný výsledek.
Příště už zase budu psát víc o těch filmech. Pokud jde o názvem vyvolaná očekávání, tak si dost slibuju od italského snímku Velká nádhera, který tady všichni beztak dost chválí. Trochu v rozpacích jsem naopak před odpoledním promítáním filmu Chybějící obraz, na který jsem si už pořídil lístek. No nevím, kdyby se ale jmenoval Chybějící obraz i zvuk, bylo by to ale ještě zlověstnější. Jinak tenhle report píšu trochu brzo proto, abych stihl projekci amerického filmu Ain't Them Bodies Saints, na který se docela těším. Tomu názvu tedy nerozumím ani za mák a nejsem asi sám, vzhledem k tomu, že zůstal nepřeložený. Věřím ale, že bude krásný. Chci, aby byl krásný. Chci prostě nějakou krásu, himbajs šůviks. Chci snad moc?
