Tvář města tvoří lavičky i zákazy. Výstava Cityblok vypráví o trendech ve veřejném prostoru

Veřejný prostor se týká všech. I ti, kteří o něm moc nemluví, se v něm chtě nechtě pohybují. Jsou jím ovlivňováni a sami ho ovlivňují, zvláště ve městech. Lze to říci i takhle: Virtuální veřejný prostor je plný informací. A městský veřejný prostor je plný věcí. A to už jsme si vypůjčili tezi, která provází výstavu Cityblok v Centru architektury a městského plánování.

Po pravdě, spíše než výstava je to osvětová akce, vysvětlující téma veřejného prostoru. Tedy nepovažujete-li slovo osvěta za přežitek, reziduum národního obrození či za živou fosilii, jakousi latimérii podivnou, rybu z dávnověku, která měla dávno vyhynout, leč nevyhynula.

Výstava Cityblok otevírá téma překážek ve městě. Jsou všude, ale nevnímáme je

Nevyhynula ani osvěta. Tedy myslíme-li osvětou zajímavé informace nabízené skrze fakta, čísla, fotografie, promítané filmové záběry, urbanistické plány i doprovodné programy, přednášky či debaty. Hlavní osnovu toho všeho najdete na 17 kartách z tvrdého papíru, které si můžete vzít ze zásobníků. A protože CAMP je otevřen každý den kromě pondělků od 9 hodin ráno do 9 do večera a vstup je zdarma, akce Cityblok skýtá dobrou šanci pro ty, kteří si chtějí udělat obrázek o vývoji, současné podobě i trendech veřejného prostoru ve městech.

Až přijdou digitální kádrováci

Je-li městský veřejný prostor plný věcí, jak jsme psali, expozice ty „věci“ – ne všechny jsou hmotné – představuje tematicky roztříděné. Roztřídění odpovídá zmíněným 17 informačním kartám.

Do očekávaných témat veřejného prostoru patří samozřejmě městský mobiliář. A to mobiliář tradičního typu od laviček až po lampy veřejného osvětlení. Ale i tady se dozvíte, jaké byly jeho počátky, jak se vyvíjel a k čemu míří dnes.

Patří sem i témata, která si vynutil rozvoj modernějších technologií ve 20. století, zejména spjatých s dopravou. Například dopravní značení, přechody pro chodce i problém parkování a rozvoj parkovacích automatů. (Fajnšmekři ocení snímek z Texasu z roku 1939, na kterém dáma v kovbojském parkuje u speciálního mincového automatu koně.)

A patří sem i jisté společenské trendy a reakce na ně. To vůbec není abstraktní téma. Týká se stále širší škály reglementací a zákazů – od zákazu kouření přes zákazy vozítek typu segway až po zákazy buskingu či jen posedávání na městském trávníku (tím proslula západočeská Rotava). A týká se i bobtnající sítě „šmírovacích kamer“, jak se lidově říká kamerovému dohledu CCTV.

Jde o úhel pohledu. Poměřujeme-li intenzitu kamerového dohledu situací u nás před dvaceti lety, působí dnešek orwellovsky. Ale poměřujeme-li totéž současnou praxí v Číně, působí zdejší poměry jako pouhý odvar skutečné šmírovací diktatury. Ta nejen dohlíží, nejen identifikuje tváře v davu, ale za zjištěné přestupky i trestá skrze sociální kredity, digitální kádrováky 21. století. Kdy dorazí k nám a budou trestat třeba za uhlíkovou stopu? Odpovědi na takové otázky si už musíte promýšlet sami.