Emancipace nestárnoucích kamarádů. Nové Toy Story nabádá své hrdiny k odvaze

Máš ve mně přítele, zpívá Randy Newman také ve čtvrtém díle Toy Story: Příběh hraček. Počítačové animáky s tímto názvem už několika generacím připomínají, jak krásné je mít kamarády. Čtvrté dobrodružství není jiné. S dojemnou nostalgií nás vrací do světa, kde se přátelé nenechávají ve štychu, kde hračky bezpečně provádějí své majitele nástrahami dětství a kde zdánlivě zákeřní protivníci pouze trpí nedostatkem lásky.

Známá partička i nováčci

Poprvé ožily milující hračky, které pro své dítě chtějí vždy to nejlepší, v roce 1995. Proslavily tím animační studio Pixar. Do roku 2019 se z nejchválenějšího výrobce animáků pro celou rodinu stala jedna ze složek konglomerátu Disney, který stále vehementněji vrací a obrací už jednou fungující příběhy novému publiku. Toy Story 4: Příběh hraček do trendu resuscitací někdejších hitů zapadá. Přesto nepůsobí jako pouhá komerční zakázka.

Film na jednu stranu zůstal chlácholivě stejný, s předpokládanou zápletkou, dokonalou vizáží živých hraček se stejnou povahou a v originále i s často slavnými hlasy v čele s Tomem Hanksem v roli kovboje se šerifskou hvězdou Woodyho. Ke známé partičce čítající Brambůrkovy, kovbojku Jessie nebo Buzze Rakeťáka ale opět přibyly nové postavičky. A příběh obohacuje několik podstatných novinek. Třeba charakter navrátivší se Pastýřky, která se sebevědomě vyrovnala s osudem odložené hračky, když se rozhodla nečekat v koutě starožitnictví a začala se svými ovcemi Kazi, Tetou a Libuší nový svobodný život. S takovou moderní image se i porcelánová panenka může stát vzorem (nejen) pro holčičky. A emancipace hraček u ní nekončí.

Důležitá a zcela nová postava se jmenuje Vidlík. Z plastové vidličky a dalšího smetí ho vyrobila holčička Bonnie první den ve školce, aby se necítila osamělá. Vzhledem ke svému původu Vidlíkovi trvá, než dokáže přijmout svou novou totožnost, a opět to zvládne jen díky kamarádům. Pár životních lekcí obsahuje také velká akce v prostředí starožitnictví nazvaného Druhá šance, které ovládá defektní panenka s děsivými nohsledy v podobě břichomluveckých panen, jež mohly zbýt z natáčení Zóny soumraku.

Toy Story jako obvykle zasahuje více cílových skupin vtipy rozvrstvenými od grotesky po odkazy a metafory a množstvím vynalézavých roztomilých nápadů, mezi něž patří využití Buzzových nahrávek jako vnitřního hlasu, drsné nápady plyšáků Zajdy a Káčete nebo pochyby a pohyby kanadského motokaskadéra Hopa Eláhopa s melancholií i hlasem Keanu Reevese (pokud vyrazíte do kina na titulkovanou verzi, která je v Česku také dostupná).

Na rozdíl od pixarovských Aut hračky také (víceméně) respektují zákonitosti lidského světa. I proto už Woody a spol. nepatří Andymu. Už dospělý protagonista předchozích snímků svou sbírku věnoval malé Bonnie, aby příběh mohl pokračovat tak dlouho, dokud budou tvůrci chtít. Čtyřka se zdá koncipovaná jako díl poslední, což byla i trojka, takže by série končit nemusela, pokud fantazie tvůrců zůstane podobně bohatá a nadšená. Nebo pokud Disneyho zlákají dosavadní světové tržby Toy Story 4 z kin, jež se už blíží miliardě dolarů.

Odvaha k samostatnosti

Režii tentokrát dostal na starost Josh Cooley, jako režisér ještě nezkušený, jako scenárista už nominovaný na Oscara za příspěvek k příběhu pixarovky V hlavě. Na námětu Toy Story 4 se podílel s řadou dalších jmen, včetně kdysi velebeného, po obvinění z nevhodného chování problematického Johna Lassetera. Pod scénářem jsou podepsaní Andrew Stanton, držitel Oscarů za Hledá se Nemo a VALL-I, který pracoval na scénářích všech Toy Story, a nováček Stephany Folsomová – což dává smysl vzhledem k charakteru filmu jako starého známého příběhu vyprávěného novým pohledem.

Oči hlavní postavy patří stále kovbojovi z 50. let, nejen on si však uvědomí, že čas běží a ochranářství musí někdy nahradit odvaha k samostatnému životu vlastnímu i těch druhých. Toy Story 4 umí nabádat k odvaze i ustrašené plastové nádobí zmatené svou existencí. Když máte dobré přátele, všechno je možné, aspoň ve světě dobromyslných stvoření.