Autokina se v čase epidemie koronaviru opět vrací do módy. | foto: Tomáš Krist, MAFRA
Přijíždím do areálu Pražské tržnice v Holešovicích a následuji šipky s nápisem Art Parking. V místě, kam lidé obvykle jezdí jen vyzvedávat objednávky z e-shopu s elektronikou nebo nakupovat zeleninu od farmářů, na konci dubna otevřel dosud nevídaný kulturní prostor.
V době, kdy jsou kinosály zavřené a divadla na svých scénách nehrají, umělci vymysleli nový způsob, jak dostat živou kulturu k lidem. Z mainstreamové zábavy amerických teenagerů se pro české hudebníky, herce nebo komiky stala jedna z mála možností, jak v současné situaci vystoupit bezpečně přímo před diváky. Ti představení sledují ze svého auta, aniž by muselo dojít k jakémukoli fyzickému kontaktu s pořadateli či ostatními návštěvníky.
U brány mávají dvě sympatické slečny a navigují přijíždějící vozy na správná místa. Přes okénko ukazuji vstupenku zakoupenou online. Platí se za auto bez ohledu na počet pasažérů a veškerý výtěžek jde umělcům. Od pořadatelky v rukavicích přebírám malý dezinfikovaný reproduktor, který do auta přenáší zvuk z jeviště, a pokládám ho na palubní desku. Obdržím také list s instrukcemi, jak se v prostoru chovat, a nápojový lístek.
  |
Pití se objednává esemeskou, přinesou ho až do vozu a platí se bezkontaktní kartou přes stažené okénko. V nabídce jsou různé varianty nealkoholického piva pro řidiče, ale také čepované pivo nebo víno pro spolujezdce. Parkuji na určeném místě a vypínám motor. Hlavní pravidlo je pokud možno nevystupovat z vozu. „Hlediště“ má kapacitu 40 vozů, všechny stojí v dostatečných rozestupech – tak aby byla zachována bezpečnost návštěvníků a zároveň bylo ze všech míst dobře vidět na představení.
To už na pódium přicházejí Bára Kubátová, Jakub Albrecht a Tomáš Dianiška z Divadla pod Palmovkou. Ještě než začne vystoupení sestavené podle hlášek z blogu 1000 věcí, co mě serou, navrhují divákům, jak reagovat místo obvyklého potlesku: „Když se našemu vtipu jen usmějete, můžete třeba pustit stěrače. Když se budete smát nahlas, můžete blikat, a když pustíte ostřikovače, budeme vědět, že smíchy brečíte. Kdybyste se smáli tak, že si z toho uprdnete, zatrubte.“
Vtom se ze všech stran začne ozývat hlasité troubení. Stejné salvy smíchu přijdou o pár minut později, když interpreti vyprávějí, jak je „sere ovoce v pisoáru, spisovatel Pavel Koleje nebo jak se to kurva čte a Malej princ“.
Od 11. května se budou moci konat akce s účastí do 100 lidí. Týká se to i divadel a kin |
„Sledovat divadlo živě přes internetovou webkameru nebo poslouchat streamovaný koncert je fajn, ale trochu jako líbání přes roušku. Myslíme, že živé umění nutně potřebuje sdílený okamžik tady a teď,“ vysvětluje důvody pro vznik festivalu Art Parking jeho dramaturg Karel Kratochvíl. Prostor dal například zpěvačce Monice Načevě, kapele Vypsaná fixa, tanečnicím ze souboru Holektiv, divadelním souborům Bratři v tricku nebo Geisslers Hofcomoedianten.
I pro účinkující je to nový, ojedinělý zážitek. „Jsme zvyklí hrát pouliční divadlo na mnoha místech a pro mnoho druhů publika, ale toto představení patřilo k jedněm z nejpodivnějších. Hrát pro třicet zaparkovaných aut, kde místo potlesku a smíchu diváků člověk slyší jen troubení klaksonu a blikání světel, bylo zpočátku nezvyklé. Když na to člověk ale přistoupil, začal si užívat tuto formu přenosu energie, která je možná jen v živém umění, a to bylo v tuto dobu velice opojné pro nás a snad i pro diváky,“ sdělili své dojmy LN Adam Jarchovský a Václav Jelínek alias Bratři v tricku, kteří na festivalu vystupovali 24. dubna jako vůbec první.
Podobné potíže měli i další interpreti, kteří najednou nevidí lidem do obličeje, takže možností, jak interagovat s publikem, není mnoho. Přesto si někteří nacházejí způsob. „Je možné, že přijíždí ještě jeden vůz? Vítejte, zaujměte místo,“ komentuje zkraje svého vystoupení příjezd posledního opozdilce Ester Kočičková. Po chvíli si v první řadě vozů všímá za oknem svého známého a zdraví jej. Repertoár koncertu přizpůsobila aktuálnímu dění, v jejích satirických šansonech se objevuje netopýří hrozba, lidovou píseň „Beskyde, Beskyde“ přebásnila na „Covide, covide“ a publikum zapojuje do skupinového vymítání koronaviru, které probíhá tak, že lidé mávají rukama z okének a volají u toho „huš, kuš, už“.
„Vidím, že reakce některých posluchačů jsou vlažnější. Omlouvám se těm, kteří přišli na stand-up,“ říká zpěvačka, která jindy vystupuje také jako komička, a před další zamilovanou písní vyzdvihuje výhodu sledování koncertu z vlastního vozu: „Je mi jedno, co v autě dělá pár tamhle vzadu.“
Naráží tím trochu na klišé z amerických filmů, kde jsou právě autokina jedním z nejčastějších míst, kam teenageři jezdí na rande získávat první sexuální zkušenosti. I u nás díky aktuálním opatřením vzniká autokin čím dál víc, publikum je ale mnohem pestřejší. Agentura Art Prometheus, pořádající Art Parking, otevřela souběžně s živou scénou v holešovické tržnici také autokino na Nákladovém nádraží Žižkov, kam se vejde 90 aut. Jeho dramaturgie vzniká ve spolupráci se společností Aerofilms, která provozuje pražská kina Aero, Oko nebo Světozor. O několik dní dřív otevřel kino pro auta také David Martínek z agentury Mediasharks, a to v Tuchoměřicích nedaleko Letiště Václava Havla.
První zábava tohoto typu vznikla v Americe krátce po zrodu zvukového filmu, v roce 1933. Autokino tehdy rozjel milovník filmů i aut Richard Hollingshead na zahradě u svého domu v Camdenu. Promítalo se na plátno natažené mezi dva stromy z kapoty auta a zvuk zněl z reproduktorů, což příliš netěšilo jeho sousedy. Když pak přišel na způsob rozestavění vozů tak, aby všichni dobře viděli, nechal si svůj vynález patentovat. Lidé si nápad oblíbili a „drive-in kina“ se rozšířila po celé zemi. Největší rozmach zažívala v 50. a 60. letech. Největší z nich, newyorské Copiague, mělo kapacitu 2500 vozů a kromě restaurace a dětského hřiště v něm fungoval i vláček, který vozil děti kolem areálu. Raritou konce 40. let bylo též takzvané aerokino v New Jersey, kde vedle pětistovky aut mohlo přistát i pětadvacet osobních letadel, která se řadila za vozy.
Nejzajímavější autokinaKinoauto Praha V Tuchoměřicích na kraji ruzyňského letiště o víkendech promítají osvědčené hollywoodské trháky i českou klasiku. Art Parking Na pražském Nákladovém nádraží Žižkov se promítají filmy z produkce Aerofilms, v Pražské tržnici v Holešovicích jsou pro návštěvníky v autech připravena živá hudební a divadelní představení. Autokino Klatovy Na Domažlickém předměstí v Klatovech funguje autokino o víkendech, aktuální program zveřejňují organizátoři vždy v pondělí, jde hlavně o české filmy. Autokino Sokolov Na parkovišti u koupaliště Michal se promítají většinou české komedie, vstup je stovku na osobu a obsluhují hostesky na kolečkových bruslích. Ztracená dálnice V Ostopovicích u Brna proběhne poslední květnový víkend druhý ročník festivalu Ztracená dálnice, v jehož rámci bude autokino promítat například filmy z 60. let. |
U nás fungovala autokina už před koronavirovou pandemií. První otevřelo na krátký čas v roce 1999 na strahovském stadionu v Praze a na plochu, kde se za socialismu cvičila spartakiáda, se vešlo 350 vozů. Lístek stál 99 korun a plátno bylo velké 22x10 metrů. V témže roce si bratři Čadíkové ke stejnému účelu pronajali areál Centra Černý Most, ani tam se ale autokino dlouho nezdrželo. O téměř deset let později chvíli fungovalo na střeše pražského obchodního centra Šestka v Dejvicích, v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku, na Vyžlovce nebo v Uherském Brodě. Nikde ale nevydrželo déle než dvě sezony.
Oproti nim je již pár let v provozu venkovní scéna pro auta v Ředhošti na Mělnicku. Provozuje ji spolek MIE, podporující mikroekonomiku. Dřív si tu během filmu mohli návštěvníci dokonce opékat špekáčky, a když se rozhodli, že si k nim dají i pivo, mohli si po promítání v areálu rozbalit vedle auta stan a odjet až ráno. Tohle všechno za současné situace možné samozřejmě není, provoz každého autokina musí nyní schválit hygienik, prodávat občerstvení lze pouze přímo do vozu na principu donáškové služby. A co je nejméně příjemné, v areálech zpravidla nejsou povoleny veřejné toalety.
Technologie se od časů prvních autokin znatelně posunuly. Zvuk si lze naladit na frekvenci autorádia, případně divák dostane přijímač, který si do autorádia připojí kabelem. Plátna bývají velká okolo 60 metrů čtverečních, místo nich ale pořadatelé mohou zvolit LED obrazovky, které umožňují sytý obraz i před setměním. Pro tuto variantu se rozhodla například agentura Dream PRO, jež v dubnu rozjela autokino na parkovišti Tamda Foods ve Všebořicích v Ústí nad Labem. Inspirovala se boomem autokin, který v době karantény začal v sousedním Německu nebo v Jižní Koreji.
V zahraničí se ještě zdržme. V současnosti se tam začíná objevovat nový fenomén: protože sportovní zápasy mohou probíhat jen bez přítomnosti diváků, chtějí je pořadatelé přenášet naživo na obrazovky před stadiony, kde je fanoušci budou moci sledovat z auta – a hráči na stadionu naopak budou mít možnost sledovat jejich reakce. S nápadem přišel dánský fotbalový klub FC Midtjylland a poprvé si jej vyzkouší na začátku května.
Vzhledem k tomu, že premiéry nových filmů byly kvůli pandemii koronaviru přesunuty, je aktuální program autokin trochu omezený. Organizátoři sázejí na osvědčené hollywoodské hity i českou klasiku, případně se v programu objevují filmy, které stihly premiéru ještě před „lockdownem“. Je tak možné si zajet třeba na Samotáře, Pátý element, český dokument V síti, tragikomedii Vlastníci nebo na animáky Ledové království 2 či Já, padouch 3.
Vstupenka se zpravidla prodává na jeden vůz a stojí v řádu stokorun. V pražském Art Parkingu se platí 450, autokino u letiště si účtuje 600 korun. Ústecké kino rozlišuje ceny podle počtu osob v autě – od 290 do 570 korun. Nicméně ale ani nezáleží tolik na tom, jaký film se promítá. Jde o jedinečný zážitek, kterým si může zpestřit život v karanténě celá rodina. A pro umělce je to nyní snad jediný možný způsob, jak před publikem vystupovat i naživo. A třeba se uchytí i poté, co epidemie odezní.
