Brierre čerpal ze zápisků, rozhovorů a doposud nezveřejněných svědectví, například ze vzpomínek Kunderova přítele Alaina Finkielkrauta, A. J. Liehma a překladatele Françoise Kérela.
  |
I on ale narazil na hradbu mlčení u řady Kunderových přátel, kteří ctili přání spisovatele, aby o něm nemluvili, například jeho nakladatel Antoine Gallimard či blízký přítel, spisovatel Benoît Duteurtre. Autor pracoval i s velkým množstvím původně českých dokumentů a článků.
„Problém s Milanem Kunderou je ten, že je skrytou osobou,“ vysvětloval u příležitosti francouzského vydání knihy její autor v Českém rozhlase. „Už několik desítek let odmítá většinu setkání s novináři i dalšími, kteří se zajímají o jeho tvorbu. Vůči médiím je velmi opatrný. Věděl jsem tedy, že bude těžké napsat biografii na základě jeho života. Tak jsem udělal opak: začal jsem od jeho díla, které jsem se pokusil osvětlit konkrétními epizodami a situacemi jeho života. Nešlo mi o jeho soukromý, osobní život, ale spíš o dějinné souvislosti.“
MACHALICKÁ: Kundera není nekritizovatelný, ale takový zavilý hnojomet si nezasloužil |
Brierrova kniha je zase jiným pohledem, než nabízel ve své nedávno vydané biografii česko-americký spisovatel Jan Novák. Jeho kniha byla v médiích i na veřejnosti hojně probírána. Biografie rozdělila čtenářstvo na dva tábory. Někteří ji vyčítali nepodložené informace a snahu Kunderu demýtizovat „hnojometem“, jiní ocenili například Novákovu mravenčí práci.
Stejně jako Jan Novák, Jean-Dominique Brierre zasadil popis Kunderovy spletité umělecké, intelektuální, politické i literární pouti do kontextu československých dějin. Brierre si pro svou knihu vybral časový úsek rámovaný únorovým pučem v roce 1948 a sametovou revolucí 1989.
