Ta naše písnička česká. Jak se ze západních skladeb stávaly coverhity Gotta a dalších
Karel Gott.
| foto: MAFRA
Premium
Doporučujeme
Praha -
Česká pop-music 20. století skrývá nejedno překvapení. Víte například, že původními autory oblíbené písničky Marie Rottrové jsou členové heavymetalové kapely Black Sabbath? Vítejte ve světě československých coververzí. Jak předělávky zahraničních hitů v 70. a 80. letech vznikaly a kdo všechno si u nás na předělávkách postavil kariéru?
Už jste slyšeli o Mezinárodním dni coververzí? S tímto neobvyklým svátkem, který se slavil letos 5. února poprvé, přišla hudební publicistka a DJ Rádia 1 Jana Kománková. Jeho cílem je vedle oživení ochromené kulturní scény také malá připomínka: coververze čili předělávky úspěšných hitů hrají na hudební scéně neoddiskutovatelnou roli.
„Spousty hudebníků nyní navazují na dávnou tradici přebírání písniček od dalších tvůrců. Standardy, reinterpretace, nově pojaté tradicionály i předělávky ještě čerstvých skladeb přinášejí do světa spoustu nečekané radosti i dalších emocí. A kdy jindy by tak měl vzniknout den, který tenhle typ tvůrčích aktivit oslaví, než v roce 2021?“ řekla iniciátorka svátku pro Pátek LN.
Autor:
Petra Šimůnková
Dávná tradice, o níž Kománková mluví, však nemusí být českému posluchači tak vzdálená. Od 60. do 80. let bylo socialistické Československo doslova předělávkovou velmocí. V seznamu všech coververzí, které za minulého režimu vznikaly, můžeme najít stovky přetextovaných písní, z nichž se nejedna stala domácím hitem. A nutno zmínit, že velká část z nich se hraje v tuzemských rádiích dodnes.
„Coververze zahraničních písní mají u nás tradici od poválečného období, tedy už od 50. let,“ připomíná textař a bývalý šéf dramaturgie a produkce v tehdy největším československém hudebním vydavatelství Supraphon Michael Prostějovský. „Takový kult coververzí, který jsme tu měli my, by se těžko hledal v jiných zemích, o kterých vím. Například Němci, a to ať východní, nebo západní, to dělali jinak – natáčeli s originálními interprety coververze v němčině,“ vysvětluje. Existuje tak třeba nahrávka, na níž britští kluci z Beatles zpívají: „Komm, gib mir deine Hand.“
U nás se díky předělávkám rozjela kariéra nejednoho zpěváka. „Neckář, Vondráčková, Zagorová nebo Rottrová,“ jmenuje Michal Máka, producent a marketingový manažer vydavatelství Supraphon. „Navíc my máme to specifikum, že když se originály písniček začaly po revoluci objevovat v rádiích, lidé ani netušili, že nějaké původní verze vůbec existují,“ dodává, a poukazuje tak na skutečnost, že v kulturně izolovaném komunistickém Československu byl přístup k zahraničním nahrávkám velice komplikovaný.
Že se vám takhle z hlavy žádná československá coververze nevybaví? Jen si zkuste broukat s námi. „Asi, asi ráda šeptám, to víš asi, asi. Asi, asi rtů se zeptám, proč spíš asi, asi,“ zpívá Hana Zagorová v předělávce úspěšné písničky Honey, Honey od skupiny ABBA. „Mám nový vůz, to jsou zprávy! Mám odteďka vůz barvy trávy,“ zní zase český text na původní skladby I Wanna Dance with Somebody Whitney Houston, který do československých hitparád přinesla Helena Vondráčková. A co takhle: „To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží. To vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží“ jako verze songu od Beatles Ob-La-Di, Ob-La-Da v podání Petra Spáleného?
ABBA a Beatles však nejsou zdaleka jediní interpreti, o jejichž sklady byl zájem. Ve velkém se u nás přetextovávaly písně od Bee Gees, Boba Dylana, Elvise Presleyho, Johnnyho Cashe, Krise Kristoffersona nebo Niela Diamonda.
Zvukomalba, nebo obsah?
Jak přetextování do češtiny vůbec probíhalo? Snažili se autoři nových verzí přepsat písničku 1 : 1, nebo do hry vstupovaly i další faktory? „Samozřejmě záleželo na textaři a na původním autorovi textu,“ připomíná Prostějovský. Někdo si přizpůsoboval text svým potřebám, dbal tedy spíše na zvukomalbu a na to, aby písnička dobře zněla. Jiní textaři vycházeli zejména z původního textu – jako příklad velmi podobného obsahového znění může sloužit coververze písně 50 Ways to Leave Your Lover Paula Simona v českém znění Michaela Žantovského Dvě stě cest jak sbohem dávat v podání Pavla Bobka.
„Když například Zdeněk Rytíř překládal písně Leonarda Cohena, které v sobě měly silnou poetiku, snažil se jít po obsahu a vystihnout jeho hloubku i v češtině. Konkrétně mluvím třeba o písni Suzanne, kterou s jeho textem nazpíval Václav Neckář,“ vzpomíná Prostějovský. „Ale musím říct, že tenkrát jsme všichni textaři věděli, že v angličtině zní nádherně každý blábol. A když jsme si ten blábol přeložili do češtiny, tak jsme zjistili, že v češtině zní banalita ještě banálněji než v jakémkoliv jiném jazyce.“
I proto se někdy museli textaři vydat jiným směrem a spíše než na obsah se soustředili na fonetiku. Příkladem coververze, v níž hrálo hlavní roli to, „jak to v češtině zní“, je třeba Pár nápadů od kapely Bezinky, která vycházela z písně Olivie Newton-Johnové Xanadu, nebo Čaroděj Dobroděj Václava Neckáře, jenž přezpíval song Jennifer Juniper skotského zpěváka Donovana.
„Každý z nás má ale nějaký hřích, za který se v případě coververzí stydí. Pro mě je největší hrůza a ukázka toho, jak by se coververze neměly dělat, česká verze písničky Don’t Cry for Me Argentina z muzikálu Evita. Kolega, kterého nebudu jmenovat, k ní napsal českou verzi s názvem Před námi jsou serpentýny, což je v kontextu písně o tom, jak se první dáma Argentiny vyznává z lásky ke svému lidu, úplně někde jinde,“ míní.
Zdaleka ne všechny písničky jsou však hodné odsouzení. „Písniček, které nejsou vůbec špatné, je dost. Zmínil bych třeba Lásko, voníš deštěm od Marie Rottrové z repertoáru Ozzyho Osbourna, verze skladby Massachusetts skupiny Bee Gees od Václava Neckáře nebo Dvě malá křídla tu nejsou jako velký hit Heleny Vondráčkové,“ vyjmenovává Máka.
„Covery skladeb skupiny ABBA od Zdeňka Borovce jsou velmi dobré,“ míní zase Prostějovský.
Mimochodem, právě skladba Lásko, voníš deštěm, za níž stál tehdy ještě málo známý písničkář a textař Jaromír Nohavica, překonala originální She’s Gone hned v několika ohledech. Kapela Black Sabbath písničku nehrála na koncertech a nezabodovala s ní ani v hitparádách. U nás tomu však bylo jinak.
„Nic moc jsem od ní nečekala – ovšem pouze do chvíle, kdy jsem slyšela, jak kluci z kapely natočili základy. V ten okamžik mi bylo jasné, že z ní bude velice slavná písnička,“ řekla v roce 2012 Lidovým novinám Marie Rottrová, která na desku s písní narazila na lublaňském letišti při cestě z Festivalu rozhlasových stanic. „Škoda že jim nikdy nikdo neřekl, jakým ohromným hitem je v naší zemi jimi přehlížená skladba She’s Gone. Jsem přesvědčená, že kdyby ji tady zahráli, zbourají halu.“
Při přebírání západních hitů došlo nejednou i ke kuriózním situacím. Přestože tuzemská hudební vydavatelství svou produkci vesměs koordinovala, byli to právě interpreti, kdo se o západní hity přetahoval. V roce 2009 vzpomínal Karel Gott v Lidových novinách na to, jak závodil s Helenou Vondráčkovou o písničku The Winner Takes It All skupiny ABBA z alba Super Trouper. Asi tušíte, jak to dopadlo – členka legendární skupiny Golden Kids byla rychlejší. Reprezentant Supraphonu Jiří Vinařický, na nějž mnozí vzpomínají jako na člověka, který dokázal získat práva i od umělců, kteří je neudělovali, tehdy totiž na skladbu práva sehnal a Zdeněk Borovec k ní napsal text A ty se ptáš, co já. Výsledek? Velký hit, který hrají rádia dodnes.
Michael Prostějovský zase vzpomíná na to, jak textoval písničku Streets of London Ralpha McTella. „Když jsem Václavu Neckářovi text přinesl, tak se na to podíval a řekl: ,To je škoda, když budeme o Václaváku zpívat na zahraniční skladbu. Tady Honza (bratr Václava Neckáře Jan Neckář) to zhudební.‘ Takže tím vznikla úplně nová česká písnička Podej mi ruku a projdeme Václavák.“
Oficiální a šedá zóna
Jak se však za minulého režimu řešila autorská práva? Věděli vždy původní autoři o tom, že se jejich písni šije v Československu nový kabát? A jak se situace změnila po roce 1989?
„Získávání autorizací k českým textovým verzím byla i tehdy věnována řádná péče jako nyní. Dříve se často čekalo na reakci zahraničního nakladatele, mnohdy nevypočitatelně dlouhou dobu, a někdy bylo čekání zcela marné. Žádná odezva. A to byl případ, kdy na sebe bral zodpovědnost sám vydavatel, zda coververzi bez souhlasu nositele práv vydá,“ popisuje proces získávání autorizace, jež je dnes nutnou podmínkou pro vydání české coververze, Jiří Paulů, nakladatel ProVox Music Publishing, který v té době pracoval pro Supraphon.
„Z dostupných informací vím, že (hudební nakladatelství) Supraphon i Panton dělala svoji práci odpovědně. Otázkou je, zda se jim vždy dostalo nějaké odpovědi,“ přidává se předseda Ochranného svazu autorského (OSA) Roman Strejček. I přesto, že původní nakladatel nevyslovil s českou předělávkou souhlas, se tyto skladby na uvážení vydavatele mnohdy dostaly ven, a to nejen do rádií, ale i do televizí a na koncerty.
„Pravdou zůstává, že někteří zahraniční nositelé práv principiálně odmítali požadovaný souhlas udělit, jinými slovy vystavili zákaz coververzi užít. V těchto případech vydavatel takovou zamítnutou coververzi ve formě rozmnoženiny nevydal, někdy však skladba zazněla při koncertním vystoupení interpreta, který si ji do svého repertoáru zařadil,“ vysvětluje Paulů.
A jak to bylo s vyplácením autorských honorářů? „Pokud se původní autor k žádosti o svolení opatřit skladbu českým textem nevyjádřil, a skladba byla i přes tento fakt vydána, veškeré výnosy z této skladby zasílal OSA do zahraničí původním, chcete-li originálním autorům a nositelům práv. Děje se tak i dnes. Pokud někdo vydá zahraniční skladbu opatřenou českým textem před získáním souhlasu, pak veškeré výnosy do získání takového souhlasu jsou zasílány do zahraničí původním autorům,“ popisuje Strejček.
„Možná někoho následující informace překvapí, ale dělo se tak i obráceně. V řadě případů vznikly jazykové mutace původních českých skladeb a autorizace se děly až zpětně.“ Nejslavnějším takovým titulem je skladba Škoda lásky, která se dočkala překladu do téměř třiceti jazyků.
Skutečnost, že se autorská práva nemusela vždy řešit tak, jako jsme na to zvyklí dnes, potvrzují i textaři. „Vydavatelství Supraphon a Panton si autorizaci českého textu a svolení k jeho vydání dost hlídaly, avšak rozhlas, televize i zpěváci na svých vystoupeních s klidem provozovali nepovolené překlady – často nepřeklady. Ze strany převážně západních původních autorů to bylo víceméně tolerováno, neviděli asi za železnou oponu anebo nám to tu za ní nechtěli ještě ztěžovat,“ řekl Lidovým novinám v roce 2009 textař Eduard Krečmar, autor textu písně Karla Gotta Být stále mlád, původně megahitu německé skupiny Alphaville.
„Nakladatelům původních autorů tehdy bylo víceméně jedno, co se s jejich skladbou v Československu děje. Dopad české coververze navíc nemohl přes Šumavu uniknout zpět na Západ, a my jsme tak měli volnou ruku, protože po nás nikdo nechtěl schvalování českého textu,“ popisuje Michael Prostějovský.
Po roce 1989 se stal základním principem nemožný zásah do původního autorského díla. „Jakákoli změna, která podléhá zákonu, musí proběhnout se souhlasem původních autorů, respektive jejich nakladatelů, kteří zastupují jejich autorská práva,“ připomíná Máka.
A pokud se za minulého režimu vydala coververze bez souhlasu, bylo nutné jí souhlas s vydáním zpětně opatřit. „Je to trvalý proces a dodnes tyto autorizace řešíme,“ říká Máka. Velmi komplikované je však získat autorizace překladů od Beatles, Niela Younga nebo Boba Dylana.“ I proto je dnes mezi nepovolenými skladbami, respektive skladbami, které nezískaly autorizaci, i Hej, Jude od Marty Kubišové.
Zpětné získávání autorských práv je dnes složité také proto, že původní autor chce mít o předělávkách svých písní přehled. Český text se tak musí přeložit zpět do původního jazyka, tedy většinou do angličtiny, a nakladatel na základě domluvy s autory rozhodne o vydání, nebo nevydání. „Důležitou podmínkou však je, že se platí autorské honoráře původním autorům. U coververzí jsou jako autoři navíc uvedeni jen ti původní, český překladatel je tam zmíněn jako autor českého textu,“ popisuje Máka.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
