Hysterická starost o svět teď posedla i Paula McCartneyho. Ta tam je jeho včerejší bezstarostnost (yesterday all my troubles seemed so far away), i on nepolitik se přidal k varování lidstva, a kde jinde než na divadle Evropského parlamentu: nejezme tolik masa, plédoval, dobytek přece vypouští ohavný skleníkový plyn metan.
Jeden bezmasý den v týdnu, tak jak si pamatuje ze svého katolického dětství, by snížil globální oteplování. Zapomněl jen dodat, že stejně jako pět miliard skotu, produkují metan i stamilióny nešťastných vegetariánů jako je on. Škoda, že si nevzpomněl na unií dotovaná biopaliva.
Při jejich pěstování na severní polokouli se hojně používá dusičnanů a kysličník dusný je 17x větším ohřívatelem atmosféry než proslavený kysličník uhličitý. Na jihu se zase masivně kvůli etanolu kácejí tropické pralesy a na ubývající orné půdě kupodivu nepřibývá zemědělských plodin. Biopaliva produkují hlad. Miliardu bohatých obézních tlusťochů to nevzrušuje ani nepálí.
A co takhle zavést bezautomobilový čtvrtek! Brzo budeme mít na světě už tři miliardy aut. Nebylo by užitečné, kdyby se jeden den v týdnu přestala pohybovat? Už teď se v noci rozsvícených ve dne přeplněných megaměstech nevejdeme do metra ani do autobusu. Co kdybychom si přivstali a šli občas pěšky. Byli bychom čilejší a zdravější. Proč tolik topíme a chladíme, tolik vody ohříváme, tolik jezdíme, létáme, lyžujeme?
Co kdybychom vyčlenili jednu místnost (třeba záchod) a přestali v ní topit? Anebo jeden takový beztopný pátek v týdnu. V pondělí bychom si mohli dopřát vodoléčbu z vodovodu místo té slazené v plastových lahvích. V úterý by mohl být bezsprchový den. Ve středu by unie mohla zavést povinný půst; střeva přece potřebují zasloužený odpočinek a planeta by si také trochu oddechla.
Proč náš průmysl chrlí tolik nepotřebného zboží se solidní zárukou, že se co nevidět opotřebuje, poškodí, rozpadne – a tudíž vyhodí! Proč jsme takoví?
Varovat a změnit kolektivní lidstvo je ovšem neřešitelný úkol. Je sice spíše rodu ženského, tedy nestálé, rozmarné a marnotratné, ale na rozdíl od milujících žen na něj působit nelze a přikázat mu kardinální ctnosti – umírněnost, střídmost a skromnost by mohla jen zločinná globální diktatura.
Kazatelé z Liverpoolu Paulova dětství tohle dobře věděli. O svět se nebáli, lidstvo ani planetu nevzývali, věřili v prozřetelnost. Děsilo je za to individuální ohrožení svobodné lidské duše. A na to nepotřebovali jako ti dnešní apokalypsu globálního oteplování.
