Další kniha, která začíná analýzou a končí apokalypsou. Další kniha, kterou lze vztáhnout i ke starému žánru knih prorockých, varujících před tím, co by se stát mohlo. Sarrazinova kniha varuje před důsledky masové imigrace. Ne před imigrací jako takovou.
Zdůrazňuje pozitivní dopad imigračních skupin, které mají vůli tvrdě pracovat a zájem integrovat se do hostitelské společnosti, jako Latinoameričané ve Španělsku či Indové v Británii (a sám Sarrazin je potomkem francouzských hugenotů, kdysi do Pruska imigrovavších…).
Varuje před imigrací, která zneužívá sociálního státu, vytváří paralelní společnosti a klade si kulturní požadavky. Na základě statistik pak dí jednoznačně: Je to především imigrace z islámského světa, která může způsobit kolaps sociálního systému.
Četba Sarrazina vrátila mne duchem znovu do Velletri, kde mladí křesťané na konferenci WSCF přemítali o imigraci, snažíce se nahlížet a bourat předsudky v sobě i naslouchat svědectvím o různých „jinakostech“. Naslouchali tak i přednáškám představitelů evropského islámu – toho programově otevřeného, odmítajícího extremismus a fundamentalismus. A vyjadřovali vůli chápat a přijímat, přijímat a chápat.
ČTĚTE TAKÉ: |
Na jedné straně tvrdý, autorovými vlastními slovy „darwinistický“ přístup ekonoma Sarrazina, varující před ztrátou sociální rovnováhy. Na druhé straně idealismus mladokřesťanské ekumeny, varující před všemi fobiemi a před tím, co biblicky zve se „tvrdostí srdce“ vůči bližním v nouzi. A kudy vede, zas biblicky řečeno, ona „úzká cesta, která vede k životu“?
