První přímo zvolený prezident jen svůj styl přímé komunikace s voliči dovádí k dokonalosti, včetně okázalého dráždění všech „nevoličů“. Jeho provokace zaplevelují veřejný prostor, jeho populismus ztěžuje vládě snahy zkoušet realistickou politiku, ale v posledku nejde o nic, s čím by se parlamentarismus nevypořádal. V půli prvního mandátu by nás však mohla překvapit faktická prezidentova bezzubost. Útoky na vědce a novináře jsou jen zlomek Zemanových původních ambicí. Vzpomínáte?
Ať si každý vědec vezme domů uprchlíka, reagoval Zeman na výzvu |
Chvilku po zvolení dokonce hrozilo, že si bude chodit do parlamentu skládat aktuální většinu. Po pádu Petra Nečase si zcela bezprecedentně najmenoval vládu vlastní. A když selhala, pokusil se z jejích členů stvořit hvězdy partaje, která měla spolutvořit vládu příští. Po volbách pak rozjel puč proti šéfovi ČSSD s cílem instalovat nového, poslušného premiéra. A i poté hrozil, že nejmenuje žádného ministra, jenž nebude v jeho očích „odborníkem“.
Všechny tyto Zemanovy velké politické ambice jsou ve psí. Zahraničí, krom Pekingu a Moskvy, jej takřka okázale ignoruje, premiérem i šéfem diplomacie jsou jeho osobní nepřátelé a jediné, na co se hlava státu zmůže, je blokování tří profesorů.
Zeman dává oponentům často hořké kapky. Sám však snídá číši bolehlavu.
