Sociální demokraté zaplatili – ale za co? Někdo řekne, že vládní strana ztrácí jaksi automaticky, že je to daň za vládnutí.
Propadák ČSSD, nejhorší výsledek v historii. Chovanec utíkal před novináři, Zaorálek mluví o opozici |
Jiný namítne, že preference všech vládních partají byly až do výměny Andreje Babiše na ministerstvu financí vcelku stabilní a že sympatizanti začali odcházet až po Sobotkově radikálnímu řezu. Lidé nepochopili nejen náhlý program Antibabiš (po skoro čtyřech letech intenzivní) spolupráce, ale nesouzněli ani s komunálně jednoduchou rétorikou Lubomíra Zaorálka.
Válka levné práci vyhlášená v okamžiku, kdy se všem přidává automaticky, přišla pozdě a od hlavní vládní strany není příliš věrohodná. Lidé se zeptají: Tak co jste ty čtyři roky dělali? Nehledě ke skutečnosti, že mnoho voličů, určitě nespravedlivě, připsalo úspěchy tuzemské ekonomiky spíše Babišovi a jeho hnutí než sociálnědemokratické garnituře.
Straně nesporně uškodilo, že se velice intenzivně zabývala otázkami jako inkluze, „právo“ na oplodnění neprovdaných žen či teoretizování ohledně různých práv na cokoli, co si metropolitní věrchuška přečetla v bulletinech svých západních soudruhů.
Volič ČSSD zkrátka přešel buď k Babišovi, nebo Okamurovi a sociální demokraté musejí zjistit proč. Lidé letos extrémně přísně trestali tradiční strany, nicméně svádět vše na povrchnost voličů a jejich okamžité sentimenty nelze. Kdyby měli pocit, že za své hlasy dostanou přiměřené výkony, nikdy by neodešli v takovém počtu.
Ctihodná a prastará politická strana není na odpis, na odpis jsou jen metody a myšlenková schémata, ve kterých se doposud pohybovala. Levice potřebuje nekomunistickou alternativu a měla by ji dostat.