Poměrně restriktivní, přesto promyšlenou imigrační politikou vpouštělo do země cizince (každý desátý pracující není Čech), ale nedovolilo vznik cizineckých lokalit, kde by české právo platilo jen na papíře. V jedné věci jsme se však sami rozhodli si ublížit: šílenou politikou vzniku a vymáhání dluhů. Bohudíky se v jednom takovém případě do situace vložil Ústavní soud.
Mapa exekucí narazila. Komora žádá po Otevřené společnosti 90 tisíc za poskytnutá data |
Všichni víme, že v devadesátých letech se dlužníci věřitelům smáli do očí. I proto parlament v roce 2001 schválil nový exekuční řád (zavedl soukromé exekutory) a tři roky nato ještě zvedl odměny pro exekutory. A monstrum začalo žít vlastním životem: vznikl výnosný exekuční byznys a ten – jako každý byznys – chtěl růst.
Místo pouhého vymáhání pohledávek se exekuce začaly přímo vyrábět. Nejčastěji půjčováním peněz na vysoký úrok, které dlužník nedokázal splácet. Půjčení peněz se stalo nástrojem, jak dlužníka připravit o veškerý majetek, či alespoň nekonečným zdrojem příjmů. Jak dluh rostl, z výplaty dlužníka donekonečna mizely peníze ve prospěch exekutorů a věřitelů. A to byla často jedna a ta samá parta.
Ústavní soud v pondělí ve svém nálezu zastavil exekuci ve prospěch firmy Profi Credit Czech, neboť půjčovala na vysoký úrok, zaváděla extrémně vysoké smluvní pokuty a zejména vůbec neprověřovala schopnost dlužníka splácet. „Soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný, či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Amen.
