„Naše země je pro banky rájem a skutečným eldorádem,“ zabědovala minulý týden v komentáři pro Info.cz ministryně práce Jana Maláčová. A pak to rozbalila: „Společnost, kde pár bankéřů vydělává miliardy, zatímco rodiny nebo důchodci nemají peníze na bydlení nebo léky, nejenže není spravedlivá. Je nemocná a nefunkční.“ Jinak řečeno, proti populismu babišovskému nabídla populismus levicový – a ještě hrubší.
Babiš: Žádná sektorová daň pro banky, neotočil jsem |
Miliardy nevydělávají bankéři, ale banky. Banka nepatří bankéři, bankéř v bance pracuje. Výdělek banky se dělí mezi tisíce akcionářů. Dědečkům na nájem přidává stát, dokonce mohutně: miliardy ročně. Ale věcná argumentace je skoro zbytečná, před tou se populista nezastaví. Sociální demokraté totiž poprvé snad po deseti letech našli silné téma a našli pro něj i slogan. Chtějí bankovní daň, chtějí obědy zdarma a říkají do omrzení: „Babiš si bude muset vybrat – banky, nebo děti.“
Bankovní daň je reakcí na krizi. Evropské (nikoli české!) banky byly během finanční krize sanovány z rozpočtů národních států, a aby se nebohý volič necítil jako dojná kráva a fackovací panák v jedné osobě, začaly vlády odebírat bankám část zisků. V Česku se nic takového nedělo. Nejen to, zadluženost Česka za posledních pět let klesla, v poměru k HDP dokonce z 42,2 na 31,7 procenta. Ne, nejsme země, která sanovala banky, která má rozvrácené veřejné finance… Ale džin už je z lahve venku. Socialisté budou dokola opakovat, že „v České republice banky vydělávají extrémně, jen za minulý rok jim opět stoupl zisk, který přesáhl 82 miliard korun“, a Babiš bude mít hlavu zamotanější víc než Jon Snow z Hry o trůny.
Protože, marná sláva, něco na tom je. Máme sice báječně fungující kapitalismus, ale většina kapitalistů přichází zvenku, případně jejich firmy mají daňový domicil mimo Česko. Zisky mizí za hranice. A kapitalismus bez kapitálu je také jedním z důvodů, proč je česká průměrná mzda nižší než německá mzda minimální. Jenže to je mnohem hlubší problém, jaký žádná sektorová daň nevyřeší.
