O tom, že Veselého areál ve Středoklukách je zanedbaný a že do ateliéru protekla voda a poničila kresby, se v kunsthistorických kruzích nějakou dobu vědělo. Bylo známo, že areál je opuštěný a nejspíš i nezabezpečený. Alarmující byla až zpráva, že kvůli nezaplaceným dědickým poplatkům proběhla exekuce pozemku a ateliéru a že nový majitel má v plánu stavět penzion s kasinem. Na sochy, objekty a jiné umělecké předměty se však exekuce nevztahovala. Dědička Jana Veselá, dlouhodobě pobývající v Izraeli, na žádné dotazy a prosby o kontakt nereagovala.
Po dědičce Aleše Veselého se slehla zem, tvrdí ředitelka Galerie Středočeského kraje |
S kolegy jsme se vypravili do Středokluk, navštívili starostu obce Jaroslava Paznochta a prohlédli si naprosto nezabezpečený areál. Široko daleko nebyla osoba, která by na něj dohlížela, všude pusto a metrová tráva. Areál ze zadní strany byl volně přístupný, jelikož neměl žádný plot ani jinou zábranu. Přijeli jsme dvěma auty a nikoho to nezajímalo, pouze se objevil starší pán a sdělil nám, že parkujeme na jeho pozemku. Omluvili jsme se mu a dali se s ním do řeči. Sdělil nám, kde asi bydlí dražitel, kterého jsme nakonec po dalším pátrání sehnali. Nevěřím vlastním očím, když čtu v článku Magdaleny Čechlovské na serveru Aktuálně.cz prohlášení ředitelky Galerie hlavního města Prahy (GHMP) Magdaleny Juříkové, která prý před pár týdny (zjevně po nás) areál navštívila. Tvrdí, že žádná krádež nehrozila, neboť podle ní areál pravidelně kontroluje bývalý asistent Aleše Veselého a venku jsou pouze věci odvozitelné za pomoci jednoho a více jeřábů. Sochy jsou prý určené pro plenér a ten jim nevadí, nejsou poničené. To je otázka výkladu; objekty nejsou zničené, ale velmi zanedbané a i ty určené pro venkovní vystavování potřebují údržbu a konzervaci.
Nehorázná jsou pak tvrzení starosty obce Paznochta. Při naší schůzce o nějakém správci nebyla řeč, i když jsme se ho dotazovali. Hovořil jen o zesnulém básníkovi Koryčanovi, který v areálu bydlel. Z hovoru jsme všichni měli jasný dojem: panu starostovi byl osud areálu v podstatě ukradený, bylo to pro něj spíš nepříjemné břemeno a nerad by vysvětloval svým voličům, kdyby se za něj jakkoli utrácely obecní peníze. Slušně nás přijal, o věci pohovořil s tím, že se o to musí postarat jiní, a rovněž nás informoval, že ho již někdo kontaktoval, snad z Doxu.
Umělec mezinárodního formátu. Největší sbírka děl Aleše Veselého je k vidění v chátrajícím areálu za Prahou |
Nyní po medializaci je ale všechno jinak. Pan starosta vykládá, že si uvědomuje, jakou cennost v obci má, a říká, že areál byl zabezpečený, články prý byly jako pozvánka pro zloděje. Čechlovská jej cituje – prý se uveřejnily barvité popisy o plotu plném děr a kdokoli mohl Veselého díla odnést. Od stolu se to pohodlně popisuje, ale možná by se autorka přece jen měla na místo vypravit, protože pak by sotva mohla psát o dírách v neexistujícím plotu. Ředitelka GHMP zase tvrdí, že měla krizový plán, jak sochy přesunout. Inu, po bitvě každý generálem, ale skutečnost je taková, že za celou dobu k žádným podobným aktivitám ze strany jakéhokoliv subjektu nedošlo, ba ani k plánované výstavě v GHMP, o které se uvažovalo ještě za života Aleše Veselého. Sluší se podotknout, že jakékoliv přesuny obřích soch stojí nemalé finanční prostředky a není jednoduché je sehnat.
Do doby, než vyšly texty v LN, se nikdo o nic nepokusil. Jistě i proto, že komunikace s dědičkou byla na bodě mrazu a teprve články v LN, které jí zrovna neudělaly reklamu, ji přiměly ke komunikaci. Pak začala komunikovat i s Českou televizí a dokonce nyní s GASK, která má eminentní zájem se o areál finančně postarat a spravovat jej a zřejmě i část díla odkoupit. Zřizovatel je tomu nakloněný a má to i logiku, jde o lokalitu Středočeského kraje.
Všechno je na dědičce
‚Jen z tátovy slávy se žít nedá.‘ Landartový park Aleše Veselého stále chátrá |
Takže to, oč autorům textů v LN šlo, se částečně podařilo. Je zvláštní, že i Jana Veselá se nás e-mailem zeptala, oč nám jde. Tak tedy, žádné své zájmy jsme nesledovali: šlo nám o to, upozornit odbornou i laickou veřejnost a příslušné instituce, případně politiky, že chátrá ojedinělé dílo českého umělce. A dokonce že to došlo tak daleko, že by mohlo zmizet a areál se proměnit v komerční záležitost. Připadá mi nevkusné, že teď, když se věc díky LN otevřela, ti, kdo neudělali nic, vykládají, že sochy v ohrožení nebyly a oni o všem věděli. Zkrátka že bylo všechno v nejlepším pořádku. Nebylo a viděli jsme to na vlastní oči.
Stejně je všechno na dědičce a na domluvě s ní. Poté co soud exekuci zrušil, jelikož nerespektovala zásadu přiměřenosti, je vše na začátku. A pokud nedojde k součinnosti dědičky a příslušných institucí, nehne se ani list, natož Brána nenávratna.
