Čtvrtek 5. prosince 2024, svátek má Jitka
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

MACHALICKÁ: A do Rokycan s tím nejezděte. Jak nahota na jevišti pohoršila diváka

Názory

  5:00
Pohoršení z nahoty na jevišti, které bylo dosud vyhrazeno jen Brnu, se překvapivě projevilo i v Praze. Na první repríze inscenace Michala Háby Sláva a pád krále Otakara rozčilený divák rušil nejenom hlasitými výkřiky nevole a radami. A to ve chvíli, kdy se Ivan Lupták představující Rudolfa Habsburského svlékl do naha, aby se před bitvou na Moravském poli oděl do bílého.

Ivan Lupták (vlevo) a Martin Pechlát. foto: MDP

Král Otakar s motorovou pilou. Herecký výkon Martina Pechláta je tečkou za hemžením dvou vládců

Herec Lupták je mladý muž a má figuru, se kterou by mohl stát modelem Michelangelovu Davidovi. A pochopitelně odhalil i své moudí. V tu chvíli se vztyčil divák senior a zařval: Fuj. Na to Martin Pechlát coby král Otakar pohotově zareagoval, že má křičet ještě víc. Pán ještě vyvlekl z řady asi svou choť, která by mohla pohledem na nahého mladíka utrpět morální újmu a vzkřikl k jevišti: A do Rokycan s tím nejezděte. A opustil kolbiště.

Byla to scénka, kterou kdyby chtěl režisér Hába narežírovat jako „zcizovák“, určitě by se nepovedla. Na spontánní reakci a odpor má divák právo, bylo to vážně roztomilé oživení i překvapení, že ještě může někoho v divadle (a tedy v dramatickém díle) něco takového pohoršit. Nahota už sem dávno vtrhla před rokem 1990. Pak jsme se, pravda, seznamovali s německým divadlem, kde je pyj odjakživa hlavním rekem, jenže tento hrdina se už dávno usídlil ve všech evropských divadlech.

MACHALICKÁ: Po bitvě každý frajtr chytrý

Nahota na jevišti jistě může být zbytečná i pitomá, ale pohoršovat se nad ní, zvlášť dnes, je prostě směšné. Tím spíš, že inkriminovaná scéna byla krotká a v řádu inscenačního stylu. Problém je asi v očekávání. Pokud divák šel na vznešené kostýmované drama, pak opravdu trefil kozla a za svou neznalost si může sám. Grillparzerova agitka se nedá brát vážně a ironické, výsměšné pojetí je jednou z možností, jak ji dnes uvést. Přemýšlím spíš nad tím, kde se taková prudérnost rodí.

Dnešní senioři nad sedmdesát let přece jako mladí zažili báječné uvolnění konce šedesátých let včetně sexuální revoluce. To na vše zapomněli? Nemá smysl generalizovat a jistě si jich víc zachovalo svobodnou mysl než onen popuzený stařec, který si ještě stěžoval na vedení divadla. Prý si nechce v divadle prohlížet něčí obnažený zadek. Kdo ví, co si myslel, že vidí, ale zadek to tedy nebyl. Vsadím se, že kdyby to šlo, stěžoval by si na ÚV KSČ, nebo aspoň na uličním výboru strany. A soudruzi by se zvrhlými, notabene pražskými umělci zatočili.