Samozřejmě existuje a samozřejmě potřebujeme si pro zachování naší úrovně civilizace a hmotného a duchovního blahobytu v budoucnosti evropský způsob života udržet, což v současném světě znamená evropský způsob života chránit.
Tak alespoň – možná přespříliš optimisticky – chápu ideu budoucí předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, kterou vtělila do názvu pracovní náplně jednoho ze svých podřízených se zdůvodněním, že způsob života Evropanů je v současné době objektem útoků Antievropanů zevnitř i zvenčí.
Není úplně jasné, koho myslela těmi vnějšími nepřáteli (možností je mnoho), zato se samo od sebe ozřejmilo, kdo jsou ti vnitřní Antievropané: potrefené husy totiž začaly kejhat samy. S kritikou přispěchala předsedkyně frakce Zelených v Evropském parlamentu Ska Kellerová, další, tentokrát liberální europoslankyně Sophie in’t Veldová zase zdůraznila, že evropský způsob života spočívá v tom, že jednotlivec má možnost si svůj způsob života svobodně zvolit, což se dle jejího názoru zřejmě vylučuje s ochranou, a přidala se i česká zástupkyně Pirátů v Evropském parlamentu Markéta Gregorová, která formulaci o ochraně evropského způsobu života označila za „spíše krajně pravicovou“.
K té údajné krajní pravicovosti je možné dodat snad jen to, že z hlediska krajní levice je krajně pravicové vlastně všechno. Důležitější je poznámka o možnosti svobodné volby způsobu života: v tom má paní poslankyně in’t Veldová nepochybně pravdu, a co je ještě podstatnější, právě taková svoboda volby – mimochodem, těžce vybojovaná – byla a je zdrojem těch kvalit evropského života, které Evropě lidé z jiných civilizačních okruhů často závidí a pro něž ji jiní lidé ze stejných civilizačních okruhů naopak nenávidí.
Jenže paní poslankyni zřejmě chybí historická zkušenost, jak snadné je o takovou svobodnou volbu zcela demokraticky přijít: jak ukazuje příklad československého vývoje v letech 1945–48, už jednorázová svobodná volba potlačení svobody je scénář vedoucí k dlouhodobé nedemokratické nesvobodě. Jinými slovy, trvalá svoboda je možná jen při konsenzu o jistých základních hodnotách – jinak může být po jedné jediné volbě po svobodě.
Předpokládám, že právě toto má na mysli Ursula von der Leyenová, když tematizuje ochranu evropského stylu života: jako sedminásobná matka pravděpodobně pociťuje tuto otázku pro další generace naléhavěji než bezdětný Jean-Claude Juncker, bezdětná Angela Merkelová a bezdětný Emmanuel Macron.
