Česká republika dnes žádného Odyssea nemá, lidé uši zalité voskem nemají, takže až na výjimky lež sklízí bohatou úrodu. No aby ne, když Sirénou je nejvyšší představitel státu, který lže už snad ze zvyku. Od svého zdraví přes Čínu, Rusko až k tomu, jak pracuje v zájmu spodních deseti milionů, ačkoliv pro ně nepřeložil pírko. Spolu se stádem hnojometných webů je to žíravina, rozleptávající důstojnost a charakter občanů.
Smyslem života ve lži je odzbrojit lidi, vzít jim občanské aktivity. To není vynález dneška ani minulého režimu, ale Josepha Goebbelse, velmistra nacistické propagandy. Pochopil, že nemá smysl točit aktivistické filmy typu „Hitlerjunge Quex“, ale zahltit občany veselohrami či detektivkami, mnohdy, bohužel, s vynikajícími hereckými výkony. Ostatně to známe z protektorátní produkce Barrandova. Poslání: lidé, bavte se, užívejte si, politiku nechte na nás!
Poslední slovo Jiřího Hanáka: Zloduch? |
Normalizační komunisté v tom pokračovali, navíc k tomu měli téměř zázračnou zbraň jménem Karel Gott. Vynikající zpěvák, snad i slušný člověk, pomáhající zavrženým umělcům, alespoň to říkají věrohodní lidé. Plnil však smlouvu s Husákem „my pomůžeme vám, vy pomůžete nám“ a svým sladkým zpěvem pomáhal držet pokličku na občanském hrnci. A když poklička začala poskakovat nad natlakovaným hrncem v době Charty 77, pravil při podpisu anticharty, že jen tento režim je to pravé ořechové, že jen v něm se cítí svobodně a bla bla bla. A kdože mu vystrojil pohřeb takřka královský? Dnešní establishment, v němž pan premiér Babiš nebyl na konci průvodu.
Fantastické je, že myšlenka odpolitizovat společnost se stále drží jako lejno košile. Dúbkem mě stali vlasy, jak by řekli bratři Slováci, nad článkem pana Matochy v pondělních Lidových novinách. Jeho vysoké cé: občané, vykašlete se na politiku, to nechte těm bláznům z pražské kavárny, která stejně ničeho nedosáhne. Žijte a užívejte si života! Ti potomci disidentů jsou směšní a vy si nechte kadit na hlavu!
Poslední slovo Jiřího Hanáka: Jaká revoluce |
Velmi správně! Kdyby si ovšem „dolní lid“ nechal kadit na hlavu, Bismarck by nikdy nezavedl základy sociálního státu ve formě pojištění starobního i úrazového, pracovalo by se dvanáct hodin denně, o volebním právu ani nemluvě.
K práci chvilkového demokrata pana Mináře mám nemalé výhrady.
Avšak fakt, že statisíce lidí využívají svého práva nenechat si kadit na hlavu, je nadějný. Utíná to jednu lživou nohu a setřásá to ono lejno odpolitizování společnosti.
