Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Prosím pět mačet
Premium
Vždycky, když se objeví nějaký ten SARS, nemoc šílených krav anebo teď koronavirus, ve společnosti nezavládne jen strach, ale jakési vzrušení – už je to tady? Nová španělská chřipka? Přichází konec civilizace, jak ji známe? Zhroutí se náš život jako domeček z karet? Když před sebou ve frontě v Bille vidíte paní s košíkem plným konzerv, mouky a cukru, nemůžete začít nepřemýšlet.
Když mám v této vzrušené době v košíku avokádo, římský salát, nilského okouna, dvě ústřice a limetu, chovám se k sobě a svým blízkým zodpovědně? A pokud ta pandemie skutečně přijde, budu schopen se adaptovat? Můžu topit dřevem, to je dobré, navíc mám kolem domku zahrádku, na kterou by se s trochou snahy (kdyby se uklidila trampolína a venkovní sezení) vešel jeden a půl řádek brambor. Ale vždyť ani nevím, jak dlouho lze žít z brambor z jednoho a půl řádku.
A jedly by je i ty z mých dětí, které brambory nesnášejí? Studna tu je, polovyschlá, navíc v rohu, kde se stýkají čtyři parcely a má být přístupna všem čtyřem majitelům. Co když spolu budeme muset bojovat o vodu? Sousedy zleva bychom asi přemohli, ale soused vpravo je dost fit a jeho dcera navíc střílí z luku. Nemám si koupit kuši?
Četl jsem knihu od profesora s nepravděpodobným jménem Dagomar Degroot, ve které se věnuje tomu, jak se lidé vyrovnávali s velkými katastrofami v relativně moderní historii. A podle Dagomara nám to šlo k duhu. Například tvrdí, že právě kvůli poklesu teplot v 17. století se Holandsko stalo ekonomickým tygrem tehdejšího světa a nastartovalo počátek celého nového věku, protože těžké doby donutily lidi problémy řešit – „s rozhodností a kreativitou“ – a posunout se celou stagnující společnost dopředu, novým tempem a k novým hodnotám.
Holanďanům tehdy zamrzající moře zabránilo odvážet ulovené velryby k osadám, ve kterých dosud vyvářeli velrybí tuk, a tak přišli s revolučním způsobem vyváření velryb přímo na palubě svých lodí, čímž údajně jak zrychlili dodávky, tak zvýšili kvalitu dotyčného tuku, který (jak vždycky slizce říkával náš profesor historie) „namazal průmyslovou revoluci“. Jak a na čem projevíme svou rozhodnost a kreativitu pod náporem koronaviru, globálního oteplování, či obou, těžko říct. Co se mě týče, já se pro začátek vrátím do obchoďáku, skoupím zbytek konzerv a mouky a na zpáteční cestě se stavím v OBI, jestli ještě nevyprodali mačety.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
