Poslední slovo Jiřího Hanáka: Pravda starého ovčáka
Premium
V ovčárně, kam Švejk zapadl za své anabáze, rozvinula se u brambor na loupačku diskuse o situaci. „Lidí bude málo, budou vytlučeni,“ pravil vandrák. Starý ovčák přispěl názorem fundamentálnějším: „Pánbůh už se na to nemoh dívat, jak to všechno zpejchlo. Už ani to skopový maso nechtěli žrát, žrali by jen samý vepřový, drůbež, všechno máslem nebo sádlem maštěný. Voni zas přijdou k sobě, až si budou vařit lebedu…!“
Války, koronavirus ani jiná neštěstí na nás samozřejmě neposílá ani pánbůh, ani komety, posílá si je na sebe lidstvo samo. Zpejchlo totiž, v tom má starý ovčák kus pravdy. Chováme se jako majitelé zeměkoule a počínáme si jako drancující nájemníci, všechno podřizující zdánlivě vlastní všemohoucnosti. Koneckonců i u počátku dnešní virové potopy byla „pejcha“, kdy čínská komunistická vláda by se cítila ponížena, kdyby přiznala včas pravdu, že virus unikl buď z laboratoře, nebo z jejich hygienicky hororových tržišť.
Atlantická společnost, ta avantgarda pokroku, vědy, lidských práv, ale také avantgarda onoho drancovnictví zeměkoule a planých kydů o jejím ozdravění, počínala si nejdříve přezíravě: kdesi cosi v Číně. Co s tím? Dodávky last minute běží, turistický průmysl běží, byznys kvete, žádné strachy! Dnes ovšem bojuje s virem o život a lidské ztráty budou ohromné.
Ten boj jistě vyhraje, koronavirus potlačí, zatlačí, i když s námi prý zůstane už možná navždy. A jistě se to nakonec povede i v Rusku, Číně, Indii a v celém světě. Co však bude potom, po zlikvidování nájezdu koronaviru? Bude svět jiný, nebo stejný jako před nájezdem?
Obávám se obávám, že asi stejný. Vždyť ještě v naší „atlantidě“ virus nepovolal své zálohy a už mnohým zemím, které ani nepochovaly své mrtvé, pookřály hnidy a začaly troubit k uvolňování restrikcí. Byznys si to žádá, konec šmytec, i když vaření lebedy není ani v dohledu.
Vrátíme se do světa, kde zase prioritou bude uměle vytvářená spotřeba? Třeba do světa zdivočelé turistiky, která ničí památky a dělá cílové destinace neobyvatelné, což už známe i z Prahy? Kde slova o nespravedlivém rozdělování zisku jsou kacířstvím, přestože vyvolává napětí mezi chudými a bohatými? Že by se vítěz boje s koronavirem mohl ozdobit heslem byznys jako obvykle?
Abychom opět nezacouvali k lidským paviánům, drancováním země vytvářejícím plodnici pro pohromy, museli bychom se uskrovnit. Co kdyby slečna Greta třeba vyzvala vrstevníky, aby omezili své reje na počítačích a chytrých telefonech, neboť to vyžaduje spoustu špinavé energie? Neučiní tak, je to proti byznysu. Místo toho zůstává v platnosti zákaz plastových brček, z čehož se zeměkoule a její ovzduší jistě zblázní radostí.
Že by měl ten starý ovčák přece jen pravdu?
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
