Lidovky.cz

Názory

Poslední slovo Radky Kvačkové: Mladí muži


Radka Kvačková | foto: Lidovky.cz

Premium Názor
Praha - Nezdá se mi, že by se o tom moc mluvilo. Každou chvíli se sice spekuluje, která zbraň je víc a která míň nebezpečná, ale nikdo nejmenuje tu nejnebezpečnější, i když je nabíledni. Největší zabiják je přece testosteron!

Poslední slovo Radky Kvačkové: Do foroty

Nebýt testosteronu, kdo by všechny ty bomby, kalašnikovy nebo dlouhé kudly používal? My holky, které od dětství převlíkáme panenky a zařizujeme pro ně dětské pokojíčky? My, co jsme ochotné obdivovat střelce jedině proto, že nás zajímá jeho genetická informace upotřebitelná pro založení hnízda?

Netvrdím, že testosteron dělá na světě výhradně paseku, ale nelze nevidět, že zda je s někým permanentní potíž, jsou to mladí muži. Někdy, jako třeba po tom střílení ve Vídni a podřezávání krků ve Francii, o nich přemýšlím. A beru to dost zeširoka. Například si kladu otázku, jestli to mají chlapi v životě lehčí, nebo těžší než my a jestli bych se příště narodila radši jako kluk, nebo jako holka. 

Hned na začátku mě napadá, čeho bych se jako chlapeček asi tak chytla, kdyby mě nebavily panenky. V hračkářství zas takový výběr není. Jistě, jsou tu nejrůznější autíčka. Jedna bývalá kolegyně říká, že kluci se dělí do dvou základních skupin, polovina jsou šoféři (už v kočárku dělají drrr), druhá bojovníci, kteří se při první příležitosti sápou po velkém a ještě větším klacku na souboje. Šoféři ale nemají v době, kdy se intenzivně pracuje na samořiditelných automobilech, budoucnost, takže možností vlastně ubývá.

Pak je tu ta záležitost s láskou. Ano, tady bych měla jako kluk asi větší šance na seznámení, protože když kluk pozve na rande holku, je to podle mě přirozenější, než když se vnucuje dívka. I s plozením bych na tom byla líp jako chlap, protože porod je fakt dost hrůza, nehledě k těm prvním měsícům těhotenství, kdy má člověk pořád žaludek jako na vodě. 

Na druhou stranu dělat v porodním sále povinně křena taky není záviděníhodná role. Nejhorší musí být pocit zbytečnosti. U něj se musím zastavit. Jakmile se totiž dítě narodí, mužská role rovněž nebývá úplně zásadní, aspoň pokud zodpovědnost za přežití matky a novorozeněte spolupřebírá stát, což dělá. A teď do toho ten testosteron…

Nevím, jak se lidských myslí zmocňují ideologie, kvůli nimž se má umírat či zabíjet, ale není vyloučeno, že ideje mají políčeno právě na hormon, jímž jsou vybaveni muži, nejspíš proto, aby dovedli čelit zásadním životním výzvám a velkým úkolům. Jenže mají chlapi dneska k dispozici jiný úkol významem a velikostí srovnatelný s mateřstvím? 

Jistě, mohli by postavit dům či firmu, případně vynalézat dosud nevynalezené, ale znáte to, když muž staví nebo vynalézá, nebývá většinou moc doma, a to se ženám nelíbí. Stěžují si, že je zanedbává, a někdy si dokonce najdou jiného, zpravidla takového, který vykazuje ještě vyšší hladinu testosteronu. No nezbláznili byste se z toho?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.