Rozjel jsem se do školy, která byla prázdná jak ve sci-fi filmu o konci civilizace. Mladý „ajťák“ v pátém patře připomínal Robinsona Crusoea. Byl ke mně laskavý, vyzrál nad Billem Gatesem, a nainstaloval mi plnou verzi Teams. I bez čtyř tisíc.
Když se přiblížila první online hodina, zapnul jsem notebook a zjistil, že kamera je dole a nesnímá mi oči, nýbrž tak zvaný ovar neboli vole. Začal jsem se učit mluvit směrem dolů. Na obrazovce se začali ozývat studenti. Postupně se přihlašovali, odhlašovali, zapínali kamery a mikrofony, ozvalo se houkání zpětné vazby, a za chvíli zmizelo. Čtvrt hodiny výuky bylo pryč.
Když jsem spustil video, ozvalo se ve sluchátkách: „Nám se to kouše.“ Začali jsme řešit kousání, ale nic jsme nevyřešili. Ukázky filmů byly nepoužitelné. Změnil jsem téma přednášky a začal mluvit směrem dolů. Dlouho jsem to nevydržel, takže studenti si mysleli, že mluvím do stropu. Jedna z dívek ležela na polštáři, a já koutkem oka sledoval, jestli už spí, nebo ještě ne.
Jiný student, který seděl v kuchyni, náhle vstal a šel si udělat kávu. „Já vás poslouchám,“ uklidňoval mě. Pak se ozvaly nějaké rány. Snažil jsem se neztratit nit, ale když hřmot nepřestával, přerušil jsem výuku a zeptal se, kdo to mlátí. Jeden ze studentů se otočil a řekl: „Babi, tady to nemůžeš dělat.“ Hřmot ustal a za studentem se ve dveřích objevila záda kulhající postavy.
Když jsem se zmínil o Miroslavu Horníčkovi, pro jistotu jsem se posluchačů zeptal, jestli ho znají. Všichni kroutili hlavou, jen jedna ze studentek řekla: „Já ho neznám, ale mamka na mě kývá, že ho zná.“ Podivil jsem se, že moji přednášku sleduje i mamka, ale byl jsem ujištěn, že to mamku zajímá.
Pak začaly tváře studentek mizet a místo nich se objevovaly monogramy MŘ, DH, KP. Vypnuly si kameru a ujišťovaly mne, že stále slyší. Zůstali jen kluci a blondýnka, která se mě zeptala, zda mě neruší chechtání racků. Vyšlo najevo, že je v rámci Erasmu v Palermu, ale přednášky se nekonají, protože nemají nainstalovaný Teams. Nemá co dělat, a tak místo Italů poslouchá mne.
Když jsem skončil, byl jsem vděčný za to, že jsem po 25 letech zažil něco nového. Napadlo mě, že se to časem poddá, protože po staru se to už asi dělat nebude. Budeme sedět doma a stýkat se jen pomocí Facebooku, WhatsAppu, Skypu, Teamsu a Zoomu. Nebudeme muset do školy ani do práce. Aby naše osobní údaje byly dost chráněny, budeme mít jen monogramy, niknejmy, hesla a QR kódy. Jenom nevím, jak bude probíhat online sex. Ale jsem přesvědčen, že technologičtí giganti to brzy zvládnou.
Tomáše Baldýnského dnes zastupuje Jiří Vanýsek
