Lidovky.cz

Názory

Poslední slovo Ondřeje Neffa: Stroj na chápání sonetu


Ondřej Neff | foto: Lidovky.cz

Premium
Vrací se to znovu a znovu, jako burácení bouřky v horách. Nepochybuju, že jednou uhodí blesk. Mám na mysli odpovědnost provozovatele internetového média za obsah. Přitom ten obsah, díky institutu komentářů pod články, je z větší či menší části vytvářen čtenáři, mimo dohled a vliv vydavatele.

Některá média jsou na tom dokonce založená, světový mediální gigant Facebook v první řadě. Však je taky jeho tvůrce Mark Zuckerberg první na ráně a jistě má neklidné spaní. Na fotkách vypadá jako studentík, třebaže mu táhne na čtyřicítku, ale ty vlasy nad čelem mu padají taky proto, že mu všichni šlapou na paty.

Autor:

Profit jeho firmě ujídají náklady na armádu významových čističů. Žádného osobně neznám, ačkoli jsou i čeští počišťovači. Tak to bylo za bolševického režimu taky, cenzoři se neměli znát s potenciálními protivníky – a potenciální protivník byl každý, kdo něco zveřejnil. Už v roce 1908 napsal o podobné instituci skvělou knihu Gilbert K. Chesterton. 

U nás vyšla pod názvem Anarchista Čtvrtek nebo i Kamarád Čtvrtek, výstižnější by byl název Soudruh Čtvrtek. O soudruha v politickém smyslu šlo. Básník Syme se zde stává členem speciálního policejního útvaru, zkoumajícího skryté významy v textech. Potkává zde úspěšného detektiva, který zabránil atentátu, protože pochopil sonet, volně cituji zpaměti.

Zuckerberg a s ním i další mogulové sociálních sítí vydržují armádu takových policistů, kteří se snaží pochopit sonet. Mají na to svoje předpisy. Některé jsou jednoduché. Popírání holocaustu, například. Na to je i zákon, tečka. Pak je tu podpora násilí. Začínají problémy: Facebook uděluje ban neboli zaracha za zveřejnění fotky z doby války, zachycující premiéra Churchilla se samopalem v ruce. Ale pořád je to jaksi ruční práce.

Tlak ovšem sílí a moje lupavá kolena přijímají signály, že se už blíží automatizace počišťovacích činností. Tím spíš, že technicky to už existuje. V elektronické poště máme blahodárné zařízení zvané spamový filtr. Připomenu, že slovo spam znamená v tomto kontextu nevyžádanou poštu, zpravidla reklamního obsahu.

Každý mail projde sítem spamového filtru a pustí jen ten nevinný. Až dopíšu tento text, dám ho jako přílohu elektronické zprávy a pošlu do Lidovek. Spamový filtr ho očuchá jako antidrogový pejsek na letišti a pustí do redakce. Někdy to ale nefunguje. Dostávám spoustu reklamního balastu a naopak, na mého přítele Jiřího si spamový filtr zasedl a jeho dopisy nemilosrdně zahazuje do spamového koše, přestože se mi Jiří nikdy nepokusil nic prodat.

Takto budou pracovat obsahové filtry. Začnou u „Osvětim byla ozdravovna“ a skončí u „manželství muže a ženy“, podle toho, jak bude přituhovat.

Třeba to bude znamenat konec Facebooku. Žádná škoda. A třeba si lidi zase začnou posílat papírová psaníčka. Už aby to bylo.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.