Lidovky.cz

ŠTĚPÁNEK: Vláda žádá o pomoc s covidem, při uprchlické krizi se ale žádostem ostatních vysmála

Názory

  10:50
ÚHEL POHLEDU My po nich kamenem, oni po nás chlebem. Parafrází biblického podobenství lze připodobnit vztah České republiky k našim partnerům v Evropské unii. Jsme to my, kdo neváhá metat kameny, abychom o chvíli později žádali chléb.

Migranti na sicilském ostrově Lampedusa. foto: Reuters

Minulý týden česká vláda prostřednictvím svého předsedy požádala Evropskou komisi (EK) o mimořádné poskytnutí vakcín proti nemoci covid-19 nad rámec, který Česku (s ohledem na počet obyvatel) z dodaných šarží náleží. Andrej Babiš se obrátil přímo na předsedkyni EK Ursulu von der Leyenovou.

Rozhodnutí o případné mimořádné dodávce pro Česko je teď na členských státech. Sto tisíc vakcín přislíbila Francie, Češi je časem vrátí. Možná se přidají ještě další státy. Česká vláda se také konečně rozhoupala k žádosti o výpomoc s převozem pacientů do okolních států. To je ten chléb.

Uprchlíci opouštějí loď v přístavu Lampedusa.
Televizní záběry ukázaly migranty sedící v řadách na přídi lodi, na sobě mají...

Nebylo by na tom nic tak mimořádného, nejsme v tom však sami: podobné kroky udělali třeba Slováci. Česko je v akutní zdravotnické krizi (že nás do ní svým „skvělým managementem“ dovedli naši volení zástupci, není v tomto kontextu podstatné) a jsme také členy spolku, mezi jehož úhelné kameny patří vzájemná solidarita. Je v pořádku, že nám (snad) pomohou ti, kterým zrovna není tak těžko.

Stíny minulosti

Jenže normalitu situace vykolejují vzpomínky na nedávnou minulost, kdy české ruce metaly kameny. „My jsme je sem nepozvali, ať si to s takzvanými uprchlíky vyřídí sami.“ Případně: „Žádné migranty nechceme, nás se to netýká.“ Vzpomínáte?

Tyto a tisíce podobných výroků padaly z úst čelných českých politiků před pár lety, když se Evropská komise snažila dobrat nějakého mechanismu, jak ulevit zemím nejvíc zasaženým migrační krizí.

EU prodloužila dva programy na pomoc uprchlíkům v Turecku. Podporují mimo jiné vzdělávání

Když Itálie (a nejen ona) v roce 2018 úpěla pod těžko zvladatelným náporem afrických běženců na lodích, předseda Babiš řekl tehdejšímu italskému premiérovi Contemu v Římě chladně: „Nepřijmeme ani jednoho migranta, to není řešení.“ Éto váše dělo, my si s tím špinit ruce nebudeme. Nezůstalo tehdy jen u řečí, čeští politici tak i konali. Česko tehdy bylo ochotno poskytnout finance na zlepšení situace v zemích, odkud uprchlíci pocházejí, jako součást dlouhodobého řešení problémů s migrací, poslalo i pár policistů do Severní Makedonie.

Prima. Teď si představme, že by se v naší aktuální bryndě s koronavirem naši partneři v EU zachovali stejně jako my tenkrát. Odpověď na aktuální českou prosbu o vakcíny a lůžka by mohla znít třeba takto: „My jsme to v Česku s tím koronavirem nepokazili, to jste si nadrobili sami. Ale že jste to vy, tak vám časem pošleme nějaké to euro na vývoj vaší domácí vakcíny, to by mohlo pomoci.“

Kdyby nešlo o životy, skoro bych si přál, aby nějaká podobná reakce z Evropy dorazila. Takové rychlé šlehnutí bičem. Třeba by ta facka pár lidí, nejen politiky, probudila a pochopili by, že solidarita není pohodlná jednosměrka. Že když barák hoří u střechy, není možné jako „pomoc“ nabídnout výhledové peníze na zpevnění základů.

O čem si telefonovali?

Jak velká podpora nakonec z Evropy pro zdecimované Česko přijde, ukážou až příští dny a týdny, nicméně už teď je vidět, že někteří unijní lídři se nad minulé české hříchy dokážou přenést. Vedle zmíněné nabídky z Francie je to například reakce z Německa, jež dá k dispozici lůžka pro převoz pacientů z přetížených českých nemocnic, detaily se nyní dolaďují.

Na sociálních sítích to vzbudilo širokou škálu reakcí: od otázek, kdo že to vlastně vyhrál 2. světovou válku, až po žádost, abychom se konečně stali 17. spolkovou zemí nejen ekonomicky (tou už jsme), ale i politicky. Mnozí také připomínali, jak loni koncem jara – kdy se zdálo, že Česko koronakrizí propluje bez ztráty kytičky – Babiš a spol. „školili“ některé jiné evropské státy, aby se jejich politici přijeli podívat, jak se to s tím covidem má dělat. Objevily se i názory, že Francouzi zřejmě netuší, že darované vakcíny nejspíš skončí v nějaké lednici a Češi se budou týdny hádat o to, která firma je má distribuovat.

Ve věci pomoci pro Česko zatelefonovala minulé úterý českému premiérovi německá kancléřka Angela Merkelová. Celý obsah hovoru neznáme, neboť do médií se dostaly jen praktikálie, mohl být ale docela zajímavý – soudě dle toho, že předseda Babiš se při jeho oznamování netvářil právě vítězně.

Babiš schvaluje, že migrační balíček neobsahuje povinné kvóty. EU by se přesto měla soustředit na ochranu hranic

Připomenutí typu „pýcha předchází pád“ bych od kancléřky nečekal, to není její naturel. Ale nějakou větičku typu, „Samozřejmě s premiéry spolkových zemí pomoc pro vás prodiskutujeme, jde přece o humanitu, o stejnou humanitu, která byla ve hře, když se Evropou valily statisíce uprchlíků, jistě si, pane Babiši, vzpomínáte“, tu si představit dokážu.

Koronakrize sice může ještě být dlouhá, ale jednoho dne odezní. Přijdou pak jistě další krize, třeba úplně jiné. A zase bude řada i na Češích, aby přiložili ruku ke společnému evropskému dílu. Možná i za cenu vlastního diskomfortu, možná i proti proudu převažujícího veřejného mínění.

Dokážou to naši volení zástupci? Nebo zase jen hodí kamenem s tím, že „nám po nějakém Portugalsku (Finsku, Kypru...) nic není, ať si to vyřídí sami“?

A my, řadoví občané, zase budeme muset prosit naše přátele a známé v cizině o pochopení, že v této zemi opravdu nejsou všichni takoví?

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.