Poslední slovo Karla Olivy: Čeština coby relikt minulosti
Karel Oliva
| foto: Lidovky.cz
Premium
Je mi trapné psát v Posledním slově potřetí o stejném tématu. Leč – vyhoďte je dveřmi, vlezou oknem, byvše znovu vyhozeni, dobudou se komínem, a napoosmnácté vystrčí hlavu třeba z (pomyslné) toaletní mísy.
Řeč je o parlamentních propagátorech nepřechylování (neuvádím výraz „propagátorka“, když je pro ně přechylování tak vadné), tedy zejména o Heleně Válkové a o Ondřeji Profantovi, jehož aktivita na tomto poli překvapuje o to více, že je dle stranického webu „poslanec zodpovědný za oblast informatiky“. (Fakticky jsou ovšem stejně překvapivé i jeho aktivity informatické, neboť informatiku na MFF UK sice studoval, leč nedostudoval.)
Očekával bych, že se ve věci bude angažovat spíše pirátská místokapitánka Olga Richterová, která (úspěšně) vystudovala jazykovědu a poté pracovala v Ústavu pro jazyk český – i když se možná právě proto, že problematice rozumí, zahalila do mlčení…
Ale shrňme si to věcně. Pro čtenáře serveru Lidovky.cz půjde pohříchu o triviality – ale kdyby text náhodou četli pan Profant nebo paní Válková, seznámili by se možná s fakty pro ně zbrusu novými. Takže: Česká republika užívá jako svůj komunikační prostředek český jazyk. Český jazyk užívá gramatické rody: mužský, ženský a střední. Tyto rody se u označení osob (vlastními jmény i jinak, např. zaměstnáním či profesí, postavením v rodině aj.) shodují s jejich rodem přirozeným, tedy dělením na ženy a muže. V souhlase s uvedenými pravidly jazykového komunikačního prostředku České republiky (tj. českého jazyka) zapisují matriky jako orgány úřední evidence obyvatel osobám (biologicky) mužského pohlaví jména ve tvaru (gramatického) mužského rodu a osobám (biologicky) ženského pohlaví jména ve tvaru (gramatického) rodu ženského. Nelze v tom spatřovat pro žádnou stranu jakékoliv „znevýhodnění“ oproti straně druhé, jak to (alespoň podle agenturních zpráv) tvrdila zmocněnkyně pro lidská práva Válková. Navíc platí, že v případě velmi liberálně pojatých situací, kdy by vzhledem k národnosti, rodinné situaci či těžišti života mimo ČR mohlo být užití ženského tvaru potenciálně nepraktické, jsou připuštěny výjimky.
Požadavek plošného umožnění takových výjimek, které by tak z hlediska zákona o matrikách přestaly být výjimkami (byť v životní praxi by to bylo, jak doufám, jinak), zcela ignoruje výše uvedená fakta jak o českém jazyce, tak o ČR jako o státě užívajícím tento jazyk coby základní komunikační nástroj. A ovšem také ozřejmuje postoj nositelů takového požadavku k češtině: že jako nástroj komunikace je se svými rody přežitkem sexistické a vůbec barbarské minulosti, jejž je potřeba začít postupně odstraňovat (a orientovat se na jazyky bezrodé, bez skloňování a s pevným slovosledem).
No, jistě je to možný názor. Jen by o tom propagátoři takové progresivnosti měli hovořit otevřeně a neschovávat se za „svobodu volby jména“ a jiné pseudoargumenty.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
