Již předtím byly především v západní části Německa velké komunity imigrantů, které se s různou mírou úspěšnosti integrovaly do většinové společnosti. Byli to zpravidla potomci gastarbeiterů čili pracovních sil, kteří začali přicházet do tehdejšího západního Německa od poloviny 50. let minulého století, aby pracovali v tamním průmyslu.
Největší problémy s integrací jsou dlouhodobě patrné u lidí z muslimských zemí. Ti žijí se svými rodinami často v „paralelních světech“ s minimem kontaktů s okolním německým prostředím. Pokud mají děti, ocitnou se časem v situaci, že je musejí posílat do škol, protože domácí vzdělávání je v Německu zakázáno.
Eurokomisařka pro regionální rozvoj: Bez integrace migrantů vznikne sociální bomba |
Jak uvedl před časem německý týdeník Der Spiegel, objevují se tak stále častěji případy, kdy ve školách, kam tyto děti docházejí, je němčina „prvním cizím jazykem“. Jedno, jestli se jedná o Berlín, Hamburk, Frankfurt, nebo například Stuttgart: Prakticky ve všech větších městech existují čtvrti s vysokým podílem obyvatel neněmeckého původu.
Naopak dětí s němčinou jakožto mateřským jazykem tam je minimum. Pedagogové bez specializované kvalifikace nemají téměř žádnou šanci děti ve třídách něco naučit. Podle týdeníku se proto v těchto čtvrtích stalo pravidlem, že rodiče německých dětí se snaží navzdory spádovosti zapsat své ratolesti na školy, kde je podíl cizinců nižší.
Téma bylo dlouho tabuizováno a řešení problémů odkládáno. Místní úřady nechtěly vyvolávat dojem ze zaujatosti vůči spoluobčanům cizího původu. Často ale byly jejich postoje motivovány i politicky, protože ve spolkových zemích, kde dlouhodobě vládly levicové strany, nebyly podobné debaty považovány za přípustné.
Německé děti čelí často šikaně, někdy i násilí
O těchto problémech se začíná diskutovat zpravidla až tehdy, když se například objeví případ, že děti neněmeckého původu utlačují těch několik málo spolužáků z německých rodin.
Tak tomu bylo v případě šestileté dívky Yary, o níž informovala v minulých dnech většina německých médií. Na jedné škole v hesenském Kasselu je jedinou žačkou s němčinou jako mateřským jazykem ve třídě a jednou ze dvou v celém ročníku.
Dívka byla systematicky utlačována a spolužáci ji dokonce i pobodali. Její otec následně v řadě rozhovorů líčil, čím vším si jeho dcera prošla a že se mimo jiné zhoršila i ve své mateřštině – i proto, že si nemohla povídat se svými vrstevníky, kteří buď hovoří německy špatně, nebo ji ignorují. Podobné případy jako v Kasselu se objevily i u několika základních škol v berlínské čtvrti Neukölln.
